Nataša (64) z Mladé Boleslavi již pátým rokem úspěšně bojuje s rakovinou plic!
Než Nataša Jablonovská (64) z Mladé Boleslavi onemocněla, podnikala, a kromě toho byla šťastnou babičkou šesti vnoučat. S manželem mají i po letech hezký vztah a mohlo by se zdát, že jim ke štěstí vůbec nic nechybělo. Do života celé rodiny však zasáhla zákeřná nemoc, rakovina plic, která byla odhalena náhodou. I když z počátku vše vypadalo beznadějně, díky péči lékařů dostala Nataša nemoc pod kontrolu a v současnosti se léčí jen ambulantně...
Rakovinu plic u paní Nataši diagnostikovali před necelými pěti lety, kdy jí zhruba čtyři měsíce trápil zhoršující se kašel a také únava. „Dlouhé roky kouřím, i když samozřejmě vím, že to není pro zdraví dobré, ale přiznám se, že je to moje neřest. V prvních chvílích jsem kašel neřešila, ale když byl stále intenzivnější, šla jsem ke svému praktickému lékaři,“ začíná své vyprávění usměvavá dáma. Po vyšetření poslal lékař pacientku raději k plicnímu specialistovi, který zjistil na plicích nádor a doporučil vyšetření na speciálním pracovišti v Praze. „Byl to pro mě šok slyšet, že mám na plicích velký nádor. Navíc to vyšetření bylo tak nepříjemné, že jsem ho už znovu podstupovat nechtěla. V tu chvíli pro mě bylo jasné rozhodnutí dál to neřešit, protože na rakovinu se stejně umírá…,“ vzpomíná Nataša na svou první reakci. O své nemoci neřekla tenkrát ani rodině, protože je nechtěla stresovat něčím, o čem si myslela, že je neřešitelné. Zhruba za půl roku po stanovení diagnózy se Nataše udělalo doma špatně, stoupl jí tlak a měla potíže s dýcháním. „Manžel s dcerou mě tehdy hned odvezli na pohotovost. O tom, co mi je, neměli tušení. Tam mě vyšetřili, zjistili ze záznamů z plicního, že mám nádor, a také, že jsem odmítla další léčbu. Když to manžel s dcerou zpoza dveří slyšeli, velmi je to překvapilo,“ upřesňuje žena, která se v těchto chvílích přece jen rozhodla pro léčbu. Bohužel to vypadalo, že šance na vyléčení je mizivá, protože nádor už je příliš velký, a navíc v blízkosti srdce, proto ho nebylo možné operovat. Paní Nataše lékaři dávali dva až tři měsíce života.
Nová naděje
Když se rodina Jablonovských vzpamatovala z prvotního šoku, pustili se do hledání možností léčby pro svou milovanou manželku a maminku, která zatím byla v mladoboleslavské nemocnici, kde lékaři dělali vše, co mohli. Prognóza ale byla špatná a jako jediná možnost se jevila chemoterapie v jičínské nemocnici, v případě, že pacientku se podaří stabilizovat, nebo paliativní léčba (léčba, která zajišťuje nevyléčitelně nemocnému kvalitu života– pozn. red.). Rodina to ale nechtěla vzdát a snažila se zjistit, zda existuje i další způsob léčby. „Pan primář z plicního v Mladé Boleslavi mi nakonec dal naději. Dostali jsme kontakt na jeho kolegu v Thomayerově nemocnici v Praze, který dělal studii o experimentální metodě léčby pacientů s rakovinou plic v pokročilém stádiu. Podmínkou byl věk do 60 let, kam jsem se naštěstí vešla,“ usmívá se paní Nataša. Léčba začala za dva týdny, kdy pacientka dostala první chemoterapii. Ty pak byly celkem čtyři v třítýdenních intervalech. Chemoterapie byla každý měsíc kombinovaná s imunoterapií. „Zajímavé je, že moje reakce na chemoterapii byla úplně jiná, než bych čekala. Namísto toho, abych se cítila hůř a trpěla nevolností, bylo mi po každé infuzi lépe. Už po třetí chemoterapii mi pan doktor sdělil, že nádor se zmenšil na velikost špendlíkové hlavičky,“ popisuje nečekaný pokrok ve vývoji nemoci. Léčba pokračovala ještě poslední čtvrtou chemoterapií. V současnosti je paní Nataša sledovaná a stále léčená v Thomayerově nemocnici. Každý měsíc podstupuje CT vyšetření plic, které kontroluje případné změny, pokud jde o nádor, a také cílenou imunoterapii. „Cítím se velmi dobře. Vlastně bych to ani nečekala, po tom všem. Chtěla bych moc poděkovat lékařům, hlavně panu doktoru Havlovi, který se mě v rámci studie ujal, a pak i sestřičkám, starají se o mě všichni jako andělé,“ říká vděčně paní Nataša.
Důležitá je opora - Kdo ji byl největší oporou a mnohem více se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 13.
