Pavel Toman - Léčí psy akupunkturou!
Než se jeho profesí a vlastně tak trochu i životním posláním stala veterinární akupunktura, učil Pavel Toman (58) na filozofické fakultě a překládal knihy. Nicméně čínskou medicínu studoval s vidinou pomáhat lidem a nikdy by ho tehdy ani nenapadlo, že by to mělo být jinak. Pak mu však náhoda přihrála prvního psího pacienta, kterému lékaři nedávali téměř žádné šance na přežití, a on ho jako zázrakem postavil na nohy. Od té doby se téměř výhradně věnuje léčbě zvířat…
Pavel Toman se narodil v Praze, kde také vyrůstal a studoval. Jako malý se nevěnoval žádnému konkrétnímu koníčku, bavilo ho od všeho kousek, ale nejraději prý běhal s kamarády venku. Ani o své profesi neměl žádnou představu, k ničemu zásadně netíhl.„Myslím, že jsem chtěl být fotbalistou, jako každý kluk. Pak mi utkvělo v paměti, že jsem jednou vychovatelce v družině řekl, že budu doktorem matematiky. Načež mi ona řekla, že jsem hloupý, protože žádné takové povolání není. Což zmiňuji hlavně proto, že jsem se po gymnáziu přihlásil na matematicko-fyzikální fakultu, abych se tím doktorem matematiky skutečně stal,“ vzpomíná. Už během prvních let na škole však pochopil, že svět čísel není úplně pro něj, a byť studium dokončil, táhlo ho to jinam. Chvíli přemýšlet o tom, že si podá přihlášku na hudební konzervatoř, z čehož nakonec sešlo. „Někdy kolem puberty jsem začal hrát na kytaru a chytlo mě to. Kdybych žil v Americe, tam bych se svými schopnosti mohl dělat kariéru, ale u nás, kde máme spoustu kytarových virtuosů, bych patřil spíš k průměru. Zpětně si říkám, že kdybych na tu konzervatoř šel, nejspíš bych skončil jako nešťastný učitel v hudebce, který po večerech pije a přes den ho štvou děti,“ směje se. Na kytaru hraje rád a často dodnes, ale víc než hudba, ho tehdy profesně lákala filozofie. Pustil se do doktorandského kurzu a začal učit na filozofické fakultě. „V průběhu praxe jsem ale opět zjistil, že to není moje cesta. Zajímalo mě, co píší velcí filozofové, ale ani za dva tři semestry jsem nepotřeboval vědět, jak se jmenuje studentka ve třetí lavici. Proto jsem, myslím, už po necelých třech letech s učením skončil,“ uvádí.
Životní zlomy
Následujících deset let pak zůstal na volné noze a živil se překládáním knih, většinou z angličtiny, ale i dalších jazyků. „Na filozofické fakultě nám říkali, ať čteme knihy v originálech. Věřil jsem tomu a strávil jsem s tím spoustu času, až jsem se naučil asi šest jazyků. Sice ne dokonale, ale naučil, což se mi později hodilo.“ Mezitím také stihl poznat svou první ženou, oženit se a založit rodinu. Nicméně manželství nevydrželo, a když byly jejich děti ještě poměrně malé, rozvedli se. „Bylo to pro mě trauma, nicméně zároveň velký impulz začít se věnovat věcem, ke kterým jsem vždy podvědomě inklinoval. Nejdřív jsem se zabýval Shiatsu, ale poté si mě získala akupunktura, která mi připadala v tom léčivém slova smyslu mnohem účinnější,“ říká Pavel. Akupunkturu vystudoval v České sinobiologické společnosti, kde tehdy učili ještě čínští profesoři. Současně se začal věnovat tchaj-ťi, které je pro něj dodnes, stejně jako hudba, velkým koníčkem. „Ze začátku to pro mě bylo pouze jenom cvičení, které nám doporučili na škole. Jeho přesah jsem pochopil až poté, co jsem se náhodou dostal k Vincentovi Chu, synovi světově uznávaného mistra Gin Soon Chu, který jezdí pravidelně trénovat do Čech.“ Starému bojovému umění se Pavel Toman věnuje dodnes a snaží se cvičit ideálně každý den. Je to pro něj skvělý působ, jak se udržovat v dobré kondici nejen fyzicky, ale také psychicky. V době, kdy studoval akupunkturu, se také seznámil se svojí druhou ženou, se kterou po čase zatoužili po životě mimo velkoměsto. „Koupili jsme statek v Orlických horách, ale poměrně brzy jsme zjistili, že je to dům nad naše síly. Neměli jsme dostatek financí, abychom zaplatili rekonstrukci, a já jsem spíš intelektuální typ, takže toho moc neopravím,“ popisuje. Na chvíli se tedy vrátili do Prahy, odkud si to posléze namířili do jižních Čech, kde už se zabydleli natrvalo.
Němé tváře
Přestože byl vždy milovníkem zvířat, nikdy neměl v plánu, že by mohl použít akupunkturu i na ně.
Jak to bylo dál čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 10.
