Ivana (60) z Buštěhradu porazila rakovinu vaječníků v pokročilém stádiu!
Vždy byla zdravá, aktivní a sportovně založená. Přesto do života Ivany Neuvirthové (60) před necelými třemi lety zasáhla jako blesk z čistého nebe zákeřná nemoc. Lékaři jí nedávali téměř žádnou šanci na vyléčení. Přesto se nevzdala a rozhodla se s nemocí bojovat. Kromě léčby jí pomohla hlavně rodina a víra v Boha…
Než ji zasáhla nemoc, neměla si Ivana v životě na co stěžovat. S partnerem Jardou spokojeně žili v rodinném domku ve středočeském Buštěhradě, podnikali spolu pěší i cyklistické výlety, věnovali se dětem a vnoučatům. K tomu Ivana ještě zvládala pracovat ve firmě, kde měla jako vedoucí pracovník na starosti ISO normy, tedy kvalitativní a bezpečnostní normy výrobků podle evropských standardů. „Myslela jsem si, že můj život je pohodový a nemůže se nijak výrazně změnit. Sice jsem pár měsíců řešila bolesti zad, ale koho dnes nebolí záda...,“ doplňuje Ivana. Osud tomu ale chtěl jinak a jí vstoupila do života nemoc, jejíž prognóza z počátku vypadala beznadějně. „Přišlo to opravdu znenadání. Zhruba před třemi lety na Silvestra mě začalo bolet břicho. Bolesti byly tak úporné, že jsme jeli na pohotovost, kde na mně nic nenašli, a doporučili mi navštívit obvodního lékaře, kam jsem hned v následující den šla,“ vzpomíná. V čekárně ale u Ivany došlo ke gynekologickému krvácení. Odtud ji odvezla sanitka do nemocnice v Kladně, a následně po histologickém rozboru do Všeobecné Fakultní nemocnice v Praze u Apolináře. „Po několika vyšetřeních mi sdělili diagnózu, která mě šokovala. Šlo o karcinom vaječníků se zasažením dělohy, celé břišní dutiny a uzlin v hrudníku i v tříslech. Když jsem slyšela celý seznam nálezů, měla jsem pocit, že se už nenadechnu,“ popisuje první střet s onkologickým onemocněním. Pak následovala informace, že se jedná o nález čtvrtého stupně, tedy terminální stádium, které nelze operovat. Lékaři se rozhodovali mezi možností chemoterapie a paliativní léčbou (zajišťuje nevyléčitelně nemocnému kvalitu života a důstojnost – pozn.red.). Ivaně se zhroutil svět, ze dne na den se ze zdravé sportovně založené ženy stala onkologická pacientka, které zbývalo několik měsíců života.
Dostala naději
„Bylo to hrozné, bylo mi zle, nemohla jsem spát, jíst a nevěděla, co mám dělat. Nechtěla jsem vidět vnoučata ani děti, protože když jsem je měla před očima, myslela jsem na to, že za pár měsíců tady nebudu,“ říká žena, která v sobě přesto našla sílu nevzdat se. V průběhu týdne po stanovení diagnózy nakonec lékaři rozhodli o zahájení léčby. Paní Ivana za další tři týdny nastoupila chemoterapii kombinovanou s biologickou léčbou. Už to pro ni byla zpráva, která jí vrátila naději do života. „Mělo jít o šest cyklů chemoterapie. Na jednu stranu jsem se sice bála, jak to budu snášet. Měla jsem před očima svou kamarádku, která trpěla velkou únavou, průjmy i zvracením. Ale na druhou stranu mi už samotný fakt, že je tu možnost na léčbu, dodal sílu s nemocí bojovat,“ usmívá se statečná dáma. Chemoterapii podle svých slov snášela poměrně dobře. Velký podíl na tom měl i její partner, který ji udržoval v dobré fyzické kondici. Únava a zažívací problémy se dostavily obvykle 3 – 7 dní po aplikaci chemoterapeutika. „Podřídila jsem tomu svůj denní rytmus a také stravu, odpočívala a těšila se, až to přejde a zase budu jezdit na kole a chodit na procházky, ke kterým mě rodina stále motivovala,“ vzpomíná. Po ukončení šestého cyklu chemoterapie dokonce Ivana absolvovala 23kilometrový výšlap po Křivoklátsku. „Musím přiznat, že to nebylo lehké. Při jednom výstupu jsem se musela nahoru vyškrábat téměř po čtyřech. Ale zvládla jsem to a pořád si říkala, že takhle překonám i tu nemoc,“ popisuje své odhodlání. Největší oporou Ivaně po celou dobu byl její partner, maminka, syn a celá rodina.
Náročné operace - Nejen o nich čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 9.
