Michaela Tomešová (34): Už nedělám věci bezhlavě...
Vídat ji momentálně můžete například v seriálu ZOO Nové začátky v televizi Prima ale také na mnoha pražských divadelních scénách – v Hudebním divadle Karlín, Divadle Bez zábradlí či Divadle na Vinohradech. Za svoji srdcovku však považuje Divadlo Kalich, kde hraje už 15 let a kde se tehdy poprvé představila v muzikálu Robin Hood, který má až nyní v květnu derniéru. Herečka Michaela Tomešová (34), dříve Doubravová, má navíc ke Kalichu o to blíž, že se tu seznámila i se svým manželem, hercem a zpěvákem Romanem Tomešem (37), se kterým vychovávají dva syny, Kristiána (8) a Jonáše (6). Ano si řekli v roce 2016 na Den dětí, který se každoročně slaví 1. června. Kdy a proč Míša přehodnotila svůj život? Co ji v rodině čeká nového? A proč se obklopuje barvami?
Míšo, dlouhá léta hrajete v Divadle Kalich. Berete ji jako svoji domovskou scénu?
„Já ani nemám pocit, že je to moje domovská scéna, ale spíš můj druhý domov. V Kalichu jsem 15 let, hraju tam opravdu nejčastěji ze všech divadel, proto se tam vracím jako domů. Mám tam spoustu svých osobních věcí, které si už ani neodvážím. (směje se) Jsem hrozně ráda za to, jaká je tam parta lidí, atmosféra a ty role, které v Kalichu mám, jsou fakt krásné. Každá je pro mě dar a já cítím obrovskou vděčnost za to, že tam můžu být.“
Na letní scéně Kalichu vás také uvidíme?
„Určitě. Hvězdné léto pod Žižkovskou věží, jak se letní scéna jmenuje, bude mít výroční koncerty, které hrajeme i v Divadle Kalich. Jsou to koncerty k 25 letům fungování divadla a je to vlastně takový mix všemi muzikály, které se tam hrály, od Hamleta až po Biograf Láska. A budeme hrát také muzikál Pomáda. V létě mě pak čeká zkoušení obnoveného muzikálu Osmý světadíl, který je pro mě srdeční záležitost, protože jsem se při něm seznámila s manželem. A z naší rodiny tam nebudu jenom já a manžel, ale i naši oba synové, tak jsem na to zvědavá a zároveň napjatá.“
Jak účinkování kluci přijali?
„Když nás s manželem z divadla s touto nabídkou oslovili, tak jsme to hodně zvažovali, zda to vůbec máme klukům umožnit, nebo ne. Když jsme se jich pak zeptali, tak oba hned nadšeně souhlasili. I když každý k tomu má trošku jiný přístup. Kristián, ten starší, je velmi aktivní, pořád si chce zkoušet texty a mladší Jonáš se první zeptal, kolik za to bude mít peněz. (směje se) Ale věřím, že to bude fajn. Zařekla jsem se, že tam pro ně budu opravdu jenom kolegyně, že je absolutně nehodlám herecky koučovat, to si vezme na starost pan režisér Jan Ďurovčík a Michal Pleskot, asistent režie. Premiéra je naplánovaná na 11. září, tak uvidíme.“
Už v minulosti jste, Míšo, zmiňovala, že jste hodně akční typ. Trvá to stále, nebo se už dostavuje období, kdy si říkáte, že je potřeba taky zvolnit?
„Tohle přišlo po třicítce, kdy jsem si začala opravdu vybírat, co budu dělat bez pocitu nějaké výčitky sama vůči sobě, že jsem dala na první místo sebe. Dřív jsem vždycky všechno dělala pro všechny a šla do všeho po hlavě, ale teď už jsem i pár projektů odmítla jenom kvůli tomu, abych mohla být víc s dětmi, víc s rodinou, abych mohla kluky vozit na kroužky, abych prostě byla hlavně máma.“
Kdy přišel pak ten zásadní zlom?
„Myslím, že lehce jsem to už přepískla minulý rok, kdy mě zastavilo i tělo, a pak taky jiné okolnosti, které se děly. Takže i když pořád hodně pracuju, dělám to už velmi vědomě, a ne bezhlavě.“
Co se tehdy stalo?
„V prosinci minulého roku jsem měla odehrát mezi svátky od pětadvacátého do Silvestra devět představení. Neodehrála jsem ani jedno, protože jsem měla velmi silný covid a nemohla jsem se zvednout z postele. Do toho měl můj mladší syn velké zdravotní problémy, takže mě to trošku probudilo. Začala jsem nad tím víc přemýšlet a teď si dávám opravdu dny, kdy se věnuju jenom dětem, není tam žádná práce a je to krásný. Už prostě nedělám věci na úkor rodiny a sebe.“
S manželem hrajete ve stejném divadle. Není to vztahu někdy na škodu?
„Já musím říct, že když jsme spolu vždycky v divadle, tak je to kouzelný. Díky tomu, že jsme se tam poznali, je to naše taková bezpečná zóna. My jsme se třeba v divadle nikdy v životě nepohádali. Obrovsky se tam respektujeme. Já se na Romču chodím koukat, když má svoji písničku, a on na mě taky. A navzájem se chválíme. Je to až nechutně trapný a kolegové si z nás dělají srandu. Ale doma samozřejmě řešíme věci, normální provozní záležitosti ohledně rodiny.“ (směje se)
O svůj partnerský vztah tedy pečujete…
Více čtte v tištěném APŽ číslo 21.
