Veronika (35) z Orlickoústecka : Adoptovali mě Siouxové!
Za indiány jezdí do Severní a Jižní Ameriky už 17 let. Veronika Valterová (35) žila mezi Lakoty, u nás jsou známější jako Siouxové, mnoho času také strávila s obávanými lovci lebek Šuáry. Zažila toho opravdu hodně a na vlastní oči se mimo jiné přesvědčila, jakou zkázou je pro indiány ohnivá voda.
eronika vystudovala gymnázium v Ústí nad Orlicí a následně Filozofickou fakultu Univerzity Pardubice obor sociální antropologie. Dnes jezdí do zámoří i jako průvodkyně po Jižní Americe, zejména do Peru, Ekvádoru a Patagonie. Doma vyrábí trička s indiánskými a přírodními motivy. „K indiánům jsem tíhla odmalička. Vše, co se týkalo indiánů a přírodních národů, mě vždy přitahovalo. Se psem, a později také s koněm, jsem často vyrážela do lesa. Dělala si táborák, spala pod širákem a představovala si, že jsem někde v divočině. Současně to pro mě byla zkouška odvahy. Strejda myslivec, který bydlí nedaleko naší chaty, mě naučil střílet, stopovat zvířata a poznávat přírodu. To vše se mi později při návštěvách u indiánů hodilo a mnohé mi to ulehčilo,“ začíná vyprávění Veronika. Po třetím ročníku gymnázia se o prázdninách rozhodla za indiány vydat. Na internetu našla e-mailový kontakt na Siouxe studujícího na univerzitě v Novém Mexiku. Ten jí poslal telefonní číslo na svoji rodinu do Jižní Dakoty v Severní Americe. A tak za nimi vyrazila, i když doma musela mlžit, protože zřejmě mamka s tátou nepustili. Rodičům řekla, že jede na prázdniny vypomáhat Čechům do restaurace v Chicagu. „Touha po poznání světa indiánů byla tehdy velká. Věděla jsem, že by rodiče byli proti, protože to bylo nebezpečné. A dnes jim musím dát za pravdu. Jenže tenkrát jsem si řekla: Teď, nebo nikdy. Měla jsem v hlavě, že se musím dostat do Jižní Dakoty, ať to stojí, co to stojí.“
Cesta kamionem
V Chicagu se seznámila s řidičem kamionu, který měl zrovna cestu přes Středozápad USA, tak s ním do Jižní Dakoty vyrazila. „Vysadil mě u benzínové pumpy kousek od městečka Pierre. Když si pro mě indiáni přijeli, tak neslezli z koní, ale vyskákali ze starého auta. Odvezli mě na místní společenskou slavnost, kde tancovali ve zdobených moderních šatech i v tradičních jelenicích s čelenkami s orlími péry tak, jak to známe z filmů. Bylo to něco úžasného. Potkala jsem tam rovněž mnoho indiánů, kteří hráli v celovečerních snímcích, a to včetně slavného Wese Studiho z kmene Čerokíů. Ten se proslavil jako záporný hrdina ve filmech Tanec s vlky nebo Poslední Mohykán. Přesvědčila jsem se rovněž o tom, že indiáni tradiční obřady nezapomněli a nežijí pouze stylem bílého muže, jak jsem do té doby slýchávala,“ vysvětluje Veronika. Z přijetí u indiánů obavy neměla, protože k nim vždy vzhlížela s velkým respektem a pokorou. A jejich kultura, vnímání času, a hlavně humor, jí byly vždy blízké. „Před odjezdem za indiány jsem před sebou viděla jen obraz zachmuřených hrdých tváří bez úsměvu, tedy to, co člověk znal z filmů a knih. Přitom Lakotové mají neskutečný smysl pro humor, hlavně ten černý. Je podobný tomu našemu. Jsou rýpaví a sarkastičtí. Hodně jsem se tam nasmála. Takový přístup k životu jim nakonec i pomohl přežít příkoří, které jim americká vláda dlouhé roky připravila. Od samého začátku ke mně byli dobrosrdeční. Připadala jsem si, jako bychom se znali léta.“ Jednou jí však indiáni přece jen strach nahnali, a to ve chvíli, kdy se opili, a došlo k vyhrocenému konfliktu. „Tehdy jsem pochopila, že ohnivá voda byla a stále je pro indiány fatální. Úplně ztratili kontrolou nad svým jednáním, a to už při požití malého množství alkoholu. Pochopila jsem, proč byl alkohol mezi indiány tak problematický a je v současné době jeho prodej oficiálně na území rezervací zakázán,“ dodává Veronika.
Těžký život? I o tom čtěte v tištěném Aha§ pro ženy číslo 6.
