Bývalá zdravotnice Karla (47) - Od dárků pro rodinu k nové profesi...
Nyní je především šťastnou babičkou čtyřleté vnučky a také mámou dvou dcer. Původní profesí zdravotní sestra Karla Hátleová (47) vždy milovala umění a tvoření jí bylo vlastní od malička. Její obživou se stalo zhruba před šestnácti lety, kdy rodina přišla o zdroj příjmů. V té době byla na mateřské se svou druhou dcerou a snažila se vydělat peníze, kde se dalo. Prodej svých výtvorů z počátku brala jen jako dočasný přivýdělek, ale osud tomu chtěl jinak…
Jako malá Karla navštěvovala výtvarný obor na Lidové škole umění a stále něco vyráběla. „Vlastně jsem tvořila odjakživa. Vyráběla šperky z moduritu, pletla, vystřihovala, malovala. Rodiče mě od počátku podporovali, dokonce mi dovolili pomalovat některé zdi v domě, což zpětně velmi oceňuji,“ začíná své vyprávění umělkyně, která však výtvarný obor nikdy nestudovala. „Pocházím ze zdravotnické rodiny, maminka byla zdravotní sestra, proto pro mě »zdrávka« byla přirozenou volbou,“ říká. I když se jí líbilo být lidem prospěšná, v oboru pracovala jen krátce, než se jí narodila první dcera. To bylo Karle 20 let a po první rodičovské se už k práci ve zdravotnictví nevrátila. „Bylo pro mě složité pracovat na směny, tak jsem nějaký čas dělala kancelářskou práci. Firma ale později, když jsem byla na mateřské s druhou dcerou, zkrachovala,“ upřesňuje. Rodina s jednou desetiletou a druhou roční holčičkou zůstala tenkrát bez prostředků prakticky ze dne na den a bylo potřeba najít jiný zdroj příjmů. Tehdy se Karla rozhodla zkusit prodat některé ze svých výtvorů, které do té doby dělala jen jako příležitostné dárky pro rodinu a přátele. „Zařídila jsem si živnostenský list a vrhla se do toho. Pamatuji se, že první výrobek, který se mi podařilo prodat, byla sada malovaných skleniček na víno a džbánek. Byla na nich zlatá kontura a motiv vinné révy,“ popisuje začátky, které předznamenaly její další životní cestu.
Nový začátek
Mladá maminka začala své podnikání s malováním na sklo, smalt a nerez, kterému se do té doby ráda věnovala a zároveň se učila nové techniky, jako třeba drátování, malování na textil, pletení z pedigu (což je moderní košíkářství – pozn. red.) a mnohé další. „Vyráběla jsem vše, po čem byla poptávka. Z počátku jsem malovala skleničky, hrnečky, talíře, konvičky i hodiny, a to pro obchody i jednotlivce. Přiznávám, že mě to moc nebavilo, protože pomalovat třeba 200 hrnečků, 100 talířků a 50 konviček stejným, i když mým originálním motivem, nebyla tvorba, ale fabrika. Na druhou stranu jsem tuhle techniku maximálně zdokonalila,“ usmívá se Karla. Doba, kdy se začala živit uměním, zkrátka nebyla lehká, ale mnohé ji naučila. Postupně mladá žena zjišťovala, že tvořením se dá uživit, a ti, kteří jí tvrdili opak, se mýlili. „Cítila jsem, že dělám přesně to, co chci, a vše se děje přesně, jak má. Věřím, že když člověk ví, co chce, vesmír ho vede správnou cestou…,“ zamýšlí se. Karla své výtvory přes internet jednak prodávala a také sdílela jejich fotografie na různých tvůrčích fórech, kde si s ostatními »tvořilkami« dávaly také rady. „Ke svému prvnímu kurzu jsem se dostala právě přes skupinu dam, se kterými jsme své výrobky sdílely na internetu a vzájemně si radily. Tenkrát mě holky požádaly, abych je naučila malovat na sklo a drátovat, a tak jsem uspořádala první kurz, na který přijelo 15 holek z celé republiky. To pro mne bylo neuvěřitelné,“ vzpomíná nadšeně Karla, která byla sice před svým prvním kurzem hodně nervózní, ale s výzvou se statečně vypořádala. Pak se jí začaly hrnout další nabídky na vedení tvůrčích kurzů a v roce 2007 si otevřela výtvarnou dílnu v Českých Budějovicích, kde vedla kurzy 12 let, až do roku 2019, kdy se přestěhovala do Prahy. Zároveň si po celou dobu osvojovala další výtvarné a rukodělné techniky, jako např. malba na textil, na hedvábí, ubrouskovou techniku a mnohé další, které postupně začala vyučovat.
O inspiraci z okolí, napsání knihy a mnohém dalším čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 3.