Herečka Tereza Těžká (24): Síť mi vzala mnohé iluze!
Po absolvování herecké konzervatoře v Ostravě se Tereza Těžká (24) rozhodla pro studium na pražské divadelní akademii, které však nedokončila. Krátce na to získala roli v dokumentárním filmu V síti o sexuálním zneužívání dětí na internetu. Natáčení rozhodně nebylo procházkou růžovým sadem a připravilo ji o řadu iluzí, nicméně zároveň ji posunulo dál. Sama říká, že díky němu dospěla…
Tereza Těžká se narodila v Opavě, kde také navštěvovala základní sportovní školu. Mnohem více ji to ale vždy táhlo k umění. „U nás na škole byly v každém ročníku tři třídy sportovní a jedna nesportovní, do které jsem naštěstí patřila i já. Víc než sport mě totiž bavily kroužky, které souvisely s uměním. Už ve školce jsem hrála na flétnu, pak jsem chodila na zpěv, na klavír a na kytaru,“ vzpomíná Tereza. Po základní škole se přihlásila do Ostravy na Janáčkovu konzervatoř a vyšlo jí to. „I když jsem nikdy nechodila do dramaťáku, divadlo mě lákalo. Hledala jsem nějaké propojení mezi hudbou a uměním a obor hudebně-dramatický mi přišel ideální. Vůbec mě ale nenapadlo, že bych se tam dostala na poprvé.“ Aby nemusela každý den dojíždět do Ostravy, bydlela přes týden na internátě, později ve studentském bytě s dalšími deseti spolužáky. Na svůj studentský život vzpomíná ráda, zároveň přiznává, že to bylo náročné období. „Od osmi ráno do šesti v podvečer jsme byli ve škole, s tím, že jsme měli předměty, jako jsou akrobacie, step nebo pantomima. Večer jsme šli kolikrát do divadla, protože jsme měli vstupenky za dobrou cenu, a pak ještě na pivo. Končili jsme v jedenáct večer a druhý den znovu.“ Na víkendy jezdila k rodičům, kteří ji vždy ve všem podporovali a stále podporují, byť to s ní prý nebylo úplně lehké. „Kolem třinácti jsem měla příšernou pubertu. Vídala jsem se s ne úplně sympatickými hochy a dělala jsem rodičům spoustu věcí na truc, ať šlo o kouření nebo špatné známky.“ Paradoxně, po jejím odchodu si začali rozumět lépe, mnohem více si totiž vážila času, který s nimi trávila. Soudržní jsou jako rodina pořád. „Řekla bych, že jsme na dnešní poměry tak trochu netypická rodina, v tom, jak dobré vztahy máme. Jsme spolu na Štědrý den, na Velikonoce, jezdíme společně na dovolené.“
Cesta dál
Ještě za studií na konzervatoři se seznámila se svým nynějším manželem Honzou. Vzali se před rokem, po šesti letech vztahu. „Poznali jsme se na divadelním festivalu Jiráskův Hronov, o prázdninách po mém druháku. Celý další rok, než jsme se opět potkali na stejném místě, jsme si pouze psali dopisy. Pak už jsme věděli, že bez sebe nemůžeme být,“ dodává. Nicméně vzhledem k tomu, že ona žila v Ostravě a on až u Tachova, měli vztah na dálku, vídali se pouze někdy o víkendech. Po konzervatoři si Tereza podala přihlášku na pražskou DAMU, obor loutkové a alternativní herectví. „Konzervatoř mi dala po všech směrech hodně, nejen v herectví, ale i osobně. Byl to první důležitý úsek mého života, kdy se vyformovala nějaká část mé osobnosti, ujasnila jsem si, co chci dál dělat. Zjistila jsem, že mě to netáhne ani tak ke klasické činohře, jako spíš k filmu a něčemu alternativnímu “ uvádí. Na školu se dostala, takže ji tentokrát čekalo stěhování do Prahy. Honza šel za ní, začala jim zde nová etapa jejich společného života. V posledním ročníku, krátce před státnicemi, se Tereza rozhodla se studiem skončit. „Říkám, že jsem DAMU úspěšně nedokončila. Ale jediné, co nemám uzavřené, je jeden předmět a státnice. Prostě mi došly síly. Byl to zvláštní stav, věděla jsem, že už nemůžu dál. Zároveň mi to ale nevadilo, cítila jsem, že potřebuji odbočit. A zpětně vidím, že to bylo správně, protože pak přišla Síť (dokumentární film V síti – pozn. red.), a kdybych zůstala na škole, nezvládla bych zkombinovat oboje,“ vysvětluje.
Jak přišla nabídka na film V síti? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 50.