Dobrodruzi z Vysočiny Barča (29) a Forest (27) procestovali během roku 13 zemí!
Najeli společně 33 tisíc kilometrů a procestovali 13 zemí. Po roce života v dodávce se Barbora Masaříková (29) z Náměště nad Oslavou a brněnský rodák říkající si Forest (27) se vrátili domů a svěřili Aha! pro ženy svůj příběh. Jak se koupali v dětské vaničce, v Norsku dojili kozy, během cesty se stali úspěšnými automechaniky, ale také omylem přiotrávili vlastního psa Samuela… Co všechno ještě prožili?
Kde jste se seznámili?
Barča: „Přes sociální síť, kam Forest vkládal svoje snímky z okolí řeky Oslavy, které jsem sledovala. Já tam navíc chodila se psem. Tam jsme se také poprvé potkali.“
Forest: „Začali jsme spolu chodit 24. července 2016. Brzy jsme se shodli na tom, že bychom rádi spolu někam vycestovali. To už jsem psa neměl a s Barčiným jsme mohli vyrazit maximálně pěšky, takže dodávka byla jasná volba.“
Barča: „Chtěli jsme vyjet na rok, protože vyrazit jen na dva měsíce...to by pořád byla jen taková dovolená. Projela jsem v obytném autě už v roce 2013 Mongolsko s dalšími osmi dobrodruhy. Dokázala jsem si, že jsem schopná žít na malém prostoru s více lidmi, což je pro spoustu jiných problém.“
Jak jste plánovali cestu?
Forest: „Odjížděli jsme v prosinci, táhlo nás to do tepla, takže padlo rozhodnutí vyrazit na jih. Konkrétní trasa se plánovala během cesty. Ve Španělsku jsme se dohodli, že pojedeme přes Gibraltar do Maroka.“
Barča: „Přesnou trasu snad ani nemělo cenu plánovat, protože se během cesty děje plno nepředvídatelných věcí. Navíc jsme nikam nespěchali, takže nebylo směrodatné, kdy a kde budeme.“
Co vás před cestou čekalo?
Forest: „Velkým oříškem bylo získat informace, co vše musíme podniknout, abychom mohli na rok v klidu odjet a nestali se třeba dlužníky státu. Museli jsme ale taky počítat i s tím, že se může přihodit něco vážného a vrátíme se třeba už za měsíc.“
Barča: „Třeba veterináři nám nedokázali jednoznačně říct, jak je to s cestováním se psem do Maroka. Řešili jsme to až ve Španělsku. Měsíc jsme tam čekali na potřebná vyšetření na vzteklinu, protože na ni nejsou v Maroku psi očkovaní a spousta je jich volně pobíhajících. Pokud by Samuel neměl dostatek protilátek, mohl by ji zavléct do Evropy.“
Jak jste vyřešili auto?
Forest: „Bylo nám prakticky jedno, jaký model a značku koupíme. Jen měla stát do sto tisíc korun. Věděli jsme, že si chceme dodávku sami přestavět na obytnou. Dali jsme za Dodynku, jak jsme ji posléze zdrobněle pojmenovali, ale když zlobí, je to Dodyna, 60 tisíc korun, s přestavbou přišla zhruba na 240 tisíc korun. Najeto měla před koupí 400 tisíc kilometrů. Šlo o motoricky bezproblémové auto, což bylo nejdůležitější.“
A tak jste se pustili do její přestavby…
Forest: „Inspirace jsme hledali po večerech na internetu. Chtěli jsme v dodávce plnohodnotnou koupelnu s teplou vodou, která se tam však nakonec nevešla. Dodávka má ale vařič i ledničku. Na přestavbě jsme pracovali, kvůli zaměstnání, půl roku jen o víkendech a intenzivně až dva měsíce před odjezdem.“
Barča: „Hodně jsme řešili detaily. Dala by se přestavět mnohem rychleji, ale chtěli jsme to mít v ní pěkné a útulné. Problém je, že v dodávce není žádný pravý úhel.“
Co jste si vzali na cestu?
Barča: „Zhruba třicet knížek, hodně jich bylo o přírodě a cestopisy. Přečetla jsem je všechny. Forest spíše fotil, točil videa a potom je dával na sociální sítě. Vyjížděli jsme před Vánocemi, takže jsme na cestu dostali i bramborový salát a řízky.“
Proč jste nepočkali s odjezdem až po svátcích?
Barča: „Samozřejmě nás rodiče přesvědčovali, ať ještě doma vydržíme, ale dodávka byla na cestu připravená a my prostě chtěli pryč.“
Forest: „A tak jsme Vánoce oslavili v Pyrenejích.“
Kdy přišly první problémy?
Forest: „Hned první den za Prahou směrem do Německa, kdy nám přestal fungovat blinkr. Opravil jsem to na parkovišti.“
Barča: „Když jsme přitom nechali elektriku v servisu zkontrolovat, tvrdili nám, že je vše v naprostém pořádku. Jenže nám brzy shořelo v autě topení.“
Forest: „Tak jsme se zabalili do dek a pokračovali v jízdě. Tudíž jsme cestou za teplem Německem jen prosvištěli. Ve Španělskách jsme kupovali novou autobaterii. Ale odešel mi tam i notebook a telefon, takže jsem musel řešit i jejich pořízení. Pracoval jsem totiž i po cestě online. Ve Španělsku jsme se podívali i k termálním pramenům, projeli okolí Grenady i Sierra Nevadu. U Gibraltaru na nás čekal trajekt do Maroka.“
Před Marokem jste ale měli i jiné komplikace…
Forest: „Ve Španělsku jsem nechtěně avokádem otrávil psa. Dělal jsem z nich pomazánku a dal Samuelovi malý kousek. Nevěděli jsme, že pro psy může být avokádo jedovaté. Zašli jsme s ním za veterinářem. Naštěstí vše dobře dopadlo, i když si hodně vytrpěl.“
A potom jste vyrazili?
Barča: „Hranice jsme přejížděli v noci. Zatrnulo nám, když po nás celníci v Maroku chtěli velký technický průkaz od auta. My si přitom řekli, že bude lepší ho nechat doma. Nakonec si vystačili s kopií.“
Forest: „Neřešili, jestli převážíme drogy, zbraně, ale zda nevezeme dron, který nesmí nad marockým územím létat. Ale rád bych se tam ještě někdy vrátil, přestože to byla občas taková divočina.“
Jak řešili na cestách hygienu a které země už stihli procestovat? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 3.