Eva (56) z Prahy se před lety stala první střihačkou ovcí u nás!
Už jako holka milovala zvířata a nejrůznější ruční práce. Vše, po čem dlouho dychtila, se stalo skutečností až po téměř čtyřiceti letech. Eva Uxová (56) z Prahy teprve před pěti lety vystudovala vysokou školu. Z bývalé ženy za pultem se stala první střihačkou ovcí v Česku a místo kostýmků teď v zaměstnání dobrovolně obléká holínky. Třešničkou na dortu jsou potom její jedinečné šály. Ty vyrábí a prodává až na druhý konec zeměkoule.
Už na základní škole se Eva od spolužáků lišila. V době, kdy její vrstevníci pod lavicí hledali taháky, ona si vystačila s háčkem a bavlnkami. „Ruční práce ke mně patřily už od druhé třídy, kdy jsem pletla a háčkovala na panenky. Můj první velký projekt byl svetr. Ten jsem si uháčkovala v sedmé třídě. Sama se divím, že jsem u toho vydržela a dokončila to. Děti totiž nemají trpělivost u něčeho vydržet a já jsem si dokázala uháčkovat kompletně celý svetr,“ popisuje začátky své celoživotní lásky Eva. Tu dodnes bývalý spolužáci označují za tu, co »štrikovala« pod lavicí. Byla kreativní a nechyběly jí nápady. Nechtěla se oblékat stejně jako ostatní. Při studiu na gymnáziu proto začala šít a vymýšlet modely. „V době, kdy jsem studovala, nebylo moc oblečení na výběr, a když už člověk sehnal něco hezkého, tak v tom chodila půlka Prahy. Proto jsem si začala šít a vymýšlet jako samouk,“ dodává všestranně nadaná Eva.
Z obchodu k ovcím
Po skončení střední školy se její život začal ubírat jiným směrem a svůj talent bohužel nerozvíjela. Na řadu přišlo první manželství… „V podstatě jsem ani nemohla chodit do práce, protože manžel žárlil. Časem jsme si otevřeli obchod s potravinami. U mě byla vždycky fronta na půl hodiny, všichni byli zvědaví, co se u mě děje. Jenže to bylo jen o tom, že mě bavila kromě ručních prací komunikace s lidmi. Často jsem si s nimi povídala,“ vzpomíná bývalá prodavačka. Svoji společenskou povahu potom na dalších 20 let zužitkovala jako pojišťovací agentka. Srdce ji ale táhlo jinam. Časem přišla na řadu nová láska a s ní druhé manželství. Další etapa života milovnici ručních prací a zvířat otevřela i vrátka k dětským snům.
„S manželem jsme si pořídili chalupu s velkou zahradou. Nechtěli jsme ale víkendy na chalupě trávit jenom sekáním trávy, a když nám kamarád doporučil, ať si pořídíme místo sekačky ovce, neváhali jsme,“ vypráví s nadšením energická blondýnka. S příchodem ovcí vyvstala otázka, kdo zvířata ostříhá. „Protože bylo strašně těžký sehnat střihače, věčně nikdo neměl čas, tak jsem si řekla, že se na shánění a přemlouvání můžu vykašlat. Udělala jsem si kurz stříhání ovcí. Jenže po jeho absolvování se mi zdálo, že je to strašně složité, tak jsem na ten kurz šla ještě jednou a potom vše začalo. Řekla jsem chlapům, ať mě vezmou s sebou, a stříhání se rozjelo,“ popisuje své nové začátky Eva.
Nejstarší studentka
Stříhání ovcí podnikavou Evu pohltilo natolik, že se stala první ženou, která tuto profesi v Česku vykonávala. Zezačátku stříhala menší stáda o třech, pěti nebo deseti ovcích. „Pak se to začalo nabalovat a já jsem začala získávat rutinu. Je ale pravda, že mi trvalo asi tři roky, než jsem si vybudovala ke stříhání potřebné svaly,“ vysvětluje žena, kterou stříhání ovcí úplně pohltilo. Stát se dobrou střihačkou není jen o tom vzít do ruky strojek a zbavit ovci vlny. Tato profese by se totiž dala přirovnat k zátěžovému tréninku v posilovně. S »parťákem« vám to musí navíc stoprocentně klapat. „Je potřeba si najít u těch ovcí společné těžiště. Pak je to samozřejmě i o fyzičce samotného střihače. Lidi, kteří tu fyzičku nemají a nemají vybudovaný potřebné svaly, tam to nejde. Je to něco, jako když sedíte na koni. Taky se musíte držet koleny. Pokud tohle střihač nedokáže, tak se ovce začne škubat a uteče. Potom to znamená vypnout mašinku, posadit si ovci znovu, znovu si ji zafixovat. A když podobný postup máte udělat třikrát nebo čtyřikrát za jedno stříhání, tak vás to přestane bavit,“ vysvětluje střihačka Eva. Dnes navíc dokáže ovci ostříhat ve velmi krátkém čase. „Když je to ovce, která je vykrmená, nemá slepenou vlnu, ta vlna je pěkně čistá, tak ji stříhám zhruba minutu a půl,“ říká sympatická Eva, která si díky ovcím splnila hned několik snů. První byl magisterský titul. V padesáti letech se totiž přihlásila ke studiu České zemědělské univerzity v Suchdole. „Já jsem se do toho hrozně zažrala, mě to hrozně bavilo. Sice jsem byla nejstarší studentka, ale bylo to hrozně fajn být mezi mladými lidmi a učit se nové věci. Kdyby mi bylo méně let, tak bych se šla ještě klidně učit něco dalšího. Ono je to úplně něco jiného, když studujete v dospělém věku, než když jste absolvent střední školy,“ dodává s nadšením žena, která dnes pracuje jako zootechnička. Kromě toho se pustila do další práce s vlnou a se svými výrobky pronikla až na druhý konec světa.
Šály jdou na Aljašku a kam ještě? Dozvíte se v tištěém Aha! pro ženy číslo 4.
