Cestovatelé Barča a Forest: V dodávce Evropou i Afrikou!
Najeli společně 33 tisíc kilometrů a procestovali 13 zemí. Po roce života v dodávce se Barbora Masaříková (29) z Náměště nad Oslavou a brněnský rodák říkající si Forest (27) se vrátili domů a svěřili Aha! pro ženy svůj příběh. Jak se koupali v dětské vaničce, v Norsku dojili kozy, během cesty se stali úspěšnými automechaniky, ale také omylem přiotrávili vlastního psa Samuela… Co všechno ještě prožili?
Strava vám v exotické zemi nedělala problémy?
Forest: „Měl jsem jen jednou běhavku, v písečné bouři na Sahaře. Musel jsem před ní hodně rychle utíkat do závětří. Bylo to ale z jídla v restauraci.“
A co hygiena?
Forest: „Umývali jsme se, vlastně koupali, ve skládací dětské vaničce ohřátou vodou z vařiče.“
Barča: „Měli jsme i chemickou toaletu, ale nepoužila se. V dodávce s neoddělenými prostory je to přece jen jiné. Takže jsme ji prodali během cesty na inzerát.“
Forest: „Toaleta se řešila v přírodě a s lopatkou. Ve španělském kempu jsem si vody chtěl ale přece jen užít více. V hale určené lezcům jsem se tak dlouho sprchoval, až mě jeden její pracovník zamlkl a odjel pryč.“
Prý jste měli v Maroku také problémy s autem?
Barča: „Zase nás zlobila elektrika. Nejdříve jsme řešili žárovky, abychom následně zjistili, že nejde dodávka nastartovat. Naštěstí jsme si ještě před odjezdem vytiskli příručku o autě, což nám při opravách přišlo vhod. Se sbíhavostí nám pomohli v Maroku šikovní kluci. A stálo nás to jen dvě stě korun.“
Kam jste potom vyrazili?
Forest: „Projeli jsme znovu Španělsko, potom Portugalsko a vydali se do Francie. Pracovali jsme měsíce u počítače a chtělo to změnu. Takže jsme se poohlíželi po manuálním zaměstnání na vinici nebo u zvířat. Jenže jsme se s touto poptávkou trefili do špatného období. Tudíž jsme vyrazili dále přes Lucembursko, Belgii a Nizozemí.“
Barča: „Holandskem jsme docela profrčeli. Protože pro život v dodávce je to nejhorší země, kterou jsme procestovali. Je tam nelegální parkovat mimo vyhrazená místa. Platí to i v dalších zemích, ovšem ne tak striktně. Kontrolovali nás, ale prošlo to bez problémů. Záleží taky, jak se člověk chová a respektuje pravidla dané země. Za celý rok jsme spali v kempu čtyřikrát. A to jen kvůli problémům s autem.“
Následně jste to vzali směrem do Skandinávie…
Barča: „Přes Švédsko jsme vyrazili do Norska, kde rovněž mají ohledně psů daná přísná pravidla. Samuel má v dokladech napsáno, že je křížencem staforda. Tato plemena i jejich kříženci s nálepkou nebezpečného zvířete do Norska z cizích zemí nesmí. Před deseti lety mi jeden veterinář řekl, že by to kříženec staforda mohl být, tak jsem Samuela nechala takto do jeho dokladů napsat. Veterinář v Německu to vyřešil tak, že tento údaj zabělil, a napsal, že jde sice o křížence, ale nikdo neví čeho.“ (směje se)
Co další poohlížení se po práci?
Forest: „V Norsku jsme nejdříve vyčistili jednomu farmáři stodolu, ale nechoval se k nám korektně. Ozvali se nám však Češi, kteří končili s prací jinde a hledali za sebe náhradu. Takže jsme vyrazili jejich směrem.“
Barča: „Prováděli jsme turisty po kozí farmě. Ukazovali jsme jim výrobu sýru i to, jak se vaří karamel. Dojili jsme kozy. Přilehlé údolí je zapsané v UNESCO, proto tam jezdí návštěvníci z celého světa.“
Forest: „Na farmě jsme pracovali 52 dnů. Z Norska jsme se vrátili do Švédska a vypadalo to, že do Vánoc domů nedojedeme. Na dodávce totiž vypověděly službu brzdy. Balík s náhradními díly se nejdříve ztratil, následně přišly díly špatné. Venku už bylo minus patnáct stupňů, nesvítilo sluníčko, takže se nám ze solaru nedobíjela baterka. Polámal se i startér a opravu jsme řešili s mým tátou po telefonu. Nakonec jsme ho stejně museli vyměnit. Týden jsme čekali na nový. Následně jsme to už vzali domů. Vrátili jsme se 7. prosince.“
Barča: „Ke konci to bylo spíše o tom, co vydržíme. Ale hádky jsme mezi sebou neměli. Mnoho lidí by mělo problém být v takových situacích spolu celý rok a 24 hodin denně.“
Co vám cesta dala?
Forest: „Byla to skvělá cesta po všech stránkách. Poznali jsme nové země, jejich kultury. Naučili jsme se vycházet s minimem prostoru, vystačili jsme si s pár věcmi. Byl to i test partnerství. Paradoxně jsme se vrátili i díky práci v Norsku také s více penězi, než jsme odjížděli.“
Barča: „I když je pravda, že jsme pracovali oba ještě online. Já si práci našla po internetu, když mi došly úspory a nechtěla jsem, aby mě Forest živil. Psala jsem například texty pro internetové obchody. A nevzalo nám to vlastně nic. Možná tady vydržíme jen do jara, kdy někam vyrazíme znovu. Možná na Balkán, do Asie. Líbilo se mi v Mongolsku, tak proč ne třeba tam.“
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 3.
