Daniela (62) se věnuje zpracování vlny, přeslici předala dceři...
Vystudovala elektrotechnickou průmyslovku, ale v tomto oboru nikdy nepracovala. Její povolání je daleko jemnější a ženštější. Po letech práce u počítače, v zásobování i jako manažerka se Daniela Linhartová (62) začala zajímat o zpracování vlny. Překonala počáteční nedůvěru okolí, a protože je odvážná i houževnatá, pustila se před dvaceti lety do podnikání se vším, co obnáší být přadlenou a tkadlenou. Vytrvala, přestože to po povodních v roce 2002 chtěla vzdát… Teď firmu předává své dceři Daniele (28).
Přeslici předala
„Těší mě, když můj žák vítězí,“ říká bývalá lektorka Linhartová, která přenechala vedení kurzů své žačce a zároveň dceři Daniele. „Danuška už mě hodně přerostla,“ říká o ní. Daniela Linhartová mladší přiznává, že pro ni bylo převzetí maminčina podniku přirozené: „Já už jsem se do toho jakoby narodila.“ Na začátky rodinného podnikání si nepamatuje, ale pohybovat se ve světě klubíček jí připadalo normální. Až když se ve škole ptali, co dělají rodiče, a malá Daniela řekla, že maminka je přadlena, pochopila, že tak docela běžné to není. Na rozdíl od své maminky nemusela některé věci nově objevovat. „Co dělala máma, dělala jsem taky,“ vysvětluje Danuška. „A teď, když jsem starší, jdu víc do hloubky. Vnímám drobné detaily – jak se chovají konkrétní plemena, jak se liší materiály… Dneska už se dá sehnat vlákno z banánu, bambusu, růže, ananasové,“ vysvětluje, že v tomto oboru se dá neustále objevovat. Na převzetí kurzů před čtyřmi lety se však ještě necítila. „Nebyla jsem přesvědčená, že bych toho věděla dost, abych mohla učit,“ svěřuje se Danuška. „A ještě někoho poučovat, když je starší, mi bylo nepříjemné. Kromě toho se zezačátku hlásili lidi a chtěli na kurzy k mámě,“ popisuje záludnosti rodinného podniku. Její maminka dodává: „Ale já jsem se lidem snažila vysvětlit, že za dceru ručím. A že od ní se možná dozvědí víc než ode mě. Dali mi pak za pravdu.“ Paní Daniela je ráda, že kurzy, kterých za dobu jejího působení absolvovalo více než tisíc účastníků, předala dceři a má tak víc času na vlastní tvorbu. A Danuška je vděčná: „Málokdo má to štěstí, že může dědit řemeslo po rodičích.“
Napojení na předky
Spolupráce s rodiči ovlivňuje vzájemné vztahy. „Je strašně těžké v rámci zachování psychického zdraví rozlišovat, co je práce a co je rodina,“ svěřuje Danuška. Paní Daniela má nejen na sebe a na dceru, ale i na ostatní vysoké nároky. Snaží se, aby se zájemci o její lekce naučili od začátku všechno dělat poctivě. Na kurzy chodí i muži. „Historicky bylo tkaní mužskou záležitostí,“ vysvětluje Danuška. Převážně se u nich ale scházejí ženy. „Ženský kruh má něco do sebe. Psychicky jsme napojeni na předky. Je to monotónní uklidňující činnost,“ říká mladší z přadlen. Její maminka k tomu dodává: „V zimě se dralo peří, lidi se scházeli. Vždycky někdo něco upekl, uvařil. A u práce si povídali.“ I u nich v klubu to takhle probíhá. „Když má někdo nějaký problém, v rodině nebo jinde, tak to tam všechno probereme.“ Právě mezilidské vztahy a vzájemnost jsou pro paní Danielu nejcennější devízou. „Velice mě to obohatilo a poznala jsem úžasné lidi. Nejen u nás doma, ale i v cizině,“ říká o své práci. V roce 2009 přijala pozvání pana Ashforda na oslavu 75. výročí založení firmy na Novém Zélandu, kde s mužem strávila tři hektické týdny naplněné workshopy i výlety. Spřátelili se a mají podobně staré děti, které už jejich živnosti také přebírají. Právě rodina a potomci pomohli Daniele překonat těžkosti, když chtěla firmu »zabalit«. „V roce 2002 byly povodně, byla to hodně krušná doba. Měla jsem tři děti, které studovaly. Dokonce jsem přemýšlela, že se tomu věnovat nebudu. Hodně mě podpořil manžel, který říkal, že už jsme do toho vložili nejenom hodně financí. Prodali jsme dokonce část nemovitosti, protože žádná banka by mi úvěr nedala. Děti mi také psychicky pomáhaly.“ Oba synové pomáhají také prakticky – třeba s webem nebo s tlumočením. A jak rodinná firma šlape teď? Daniela shrnuje: „Nejde o to být milionářem, ale o zážitky, které člověk má.“
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 51-52.
