Michal (39) ze středních Čech vyvrací mýtus, že se karcinom prsu týká jen žen!
Do svých 31 let vedl Michal Kříž spokojený život. Byl šťastně ženatý, dělal práci, která ho bavila a ve které byl úspěšný, rád cestoval a měl spoustu plánů do budoucna. Ty mu ale náhle zkřížila rakovina, a to typ, který není u mužů zcela obvyklý. Se zákeřnou nemocí navíc nemusel bojovat jen jednou, ale hned dvakrát…
Zdravotní potíže se u Michala začaly projevovat koncem roku 2012. Občas ho v noci, většinou, když ležel na břiše, bolel pravý prs. Ze začátku tomu nevěnoval příliš velkou pozornost, nicméně když se bolest stále častěji vracela a nabývala na intenzitě, objednal se ke své obvodní lékařce. Od ní odcházel s kalciovou mastičkou s tím, že jde o namožení svalů. Jelikož bolest neustupovala, spíše naopak, navštívil ji asi po třech týdnech znovu. „Tehdy už mě poslala na chirurgii, kde naštěstí byla osvícená lékařka. Řekla mi, že by bylo dobré zajít si na mamograf, že by tam mohlo být vidět něco víc. K tomu jsem ale potřeboval doporučené od obvodní doktorky, která mi ho ze začátku nechtěla napsat. Po určitém přemlouvání mi nakonec vyhověla…“ vzpomíná Michal. Nicméně ani vyšetření na mamografu nic konkrétního neprokázalo, takže během jara 2013 podstoupil řadu vyšetření, od sonografie přes magnetickou rezonanci a odběr tkáně až po speciální krevní testy. Žádné z nich ovšem nebylo plně průkazné, »jen« ze vzorku tkáně se zjistilo, že není něco v pořádku, proto se přistoupilo k dalšímu kroku. Útvar v prsu Michalovi chirurgicky odebrali a poslali na histologii. Ta potvrdila, že je nález pozitivní, že jde o rakovinu a bude nutná další léčba. „Nečekal jsem to, ani nikdo v mém okolí. Bál jsem se, i manželka se bála. Na druhou stranu jsem to nebral tak, že teď mám rakovinu a teď umřu, snažil jsem se ke své nemoci přistupovat jako ke kterékoli jiné, kterou musím nějakým způsobem zvládnout.“ Ještě před ablací prsu absolvoval vyšetření kostí, jater a rentgen plic, aby se vyloučily možné metastáze. Vše dopadlo dobře a Michal mohl v červnu nastoupit na operaci, při které mu byl odstraněn celý prs a okolní uzliny. „Chvíli mi trvalo, než jsem se smířil s jizvou, a nějakou dobu jsem se styděl i před ženou, díky ní jsem se ale nakonec ostychu zbavil. Myslím si, že nebýt jí, nesl bych vše hůře. Podporovala mě, chodila se mnou po vyšetřených, starala se o mě, když by bylo zle po chemoterapii. Byla prostě celou dobu vedle mě.“
Náročné období
První chemoterapie ho čekala už v srpnu, jakmile se trochu vzpamatoval z operace. Celkem měl podstoupit čtyři v rozmezí měsíce, poté ještě biologickou a hormonální léčbu. „Po první kapačce to ještě nebylo tak zlé, druhá a třetí byly podstatně horší. Vždycky první tři, čtyři dny po chemoterapii jsem nemohl vůbec nic dělat, zvracel jsem, bylo mi špatně. Ten stav bych přirovnal k tomu, jakoby z těla odcházel život, vypínalo se,“ popisuje. Ve firmě, kde pracuje jako IT technik dodnes, mu naštěstí vyšli vstříc. Až na pár dnů v měsíci, kdy byl úplně »vyřazený z provozu«, normálně pracoval, což mu svým způsobem psychicky pomáhalo. Následná biologická léčba, která probíhala také ve formě kapaček, už mu prý dovolovala dělat v uvozovkách cokoli normálního. Hormonální prášky, které pak začal brát asi půl roku po ukončení chemoterapie a ještě k biologické léčbě, mu ale dělaly zle. „Přibýval jsem na váze, byl jsem přecitlivělý, náladový… Jde o ženské hormony, které mají zabránit růstu nádoru. V podstatě se rakovina prsu u mužů léčí stejně jako u žen, není v tom žádný rozdíl, nemáme nic jinak,“ udává. Po ukončení kompletní léčby mu lékaři sdělili, že všechna vyšetření dopadla dobře, je zdravý a už bude jen docházet na kontroly. To bylo v roce 2014. „Musel jsem si na tu příznivou zprávu chvíli zvykat, protože mi nepřipadalo, že bych byl úplně v pořádku. Moje tělo během předchozích měsíců dost utrpělo. Bolely mě klouby, byl jsem unavený, občas mi bylo až na omdlení. Ale byl jsem nesmírně šťastný, že je vše za mnou,“ doplňuje.
Nemoc se vrátila! Co se s Michalem dělo dál? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 2.