Karolína Pechová (36) - Síťovce vdechla novou tvář!
Vystudovala antropologii, pracovala jako manažerka v hotelu, editovala články nebo dávala hodiny badmintonu. Shodou náhodu pak Karolína Pechová (36) obnovila tradici výroby tašky, kterou před necelými sty lety vymyslel Čech. Nezůstala však jen u klasiky, ale stále vymýšlí nové kousky, které jsou nejen praktickým, ale také originálním módním doplňkem.
KKarolínu vždycky lákalo tvoření, které je dnes součástí jejího podnikání, ale jako malá k němu nijak zvlášť nepronikla. „Byla jsem vedená spíš k pohybu, ke sportu. Hrála jsem třeba volejbal, dělala jsem atletiku, vlastně jsem pořád chodila na nějaké tréninky. Zpětně bych řekla, že mě to v zásadě ani moc nebavilo, ale zase jsem pohyb potřebovala. Byla jsem dost aktivní dítě,“ říká s nadsázkou. Po základní škole nastoupila na sportovní gymnázium, kde ji nadchly společenské vědy a literatura, takže když se rozhodovala, co dál, padla její volba na obor kulturní antropologie na Filozofické fakultě UK. Ani na vysoké škole si však nebyla jistá, čemu by se chtěla v životě věnovat. „Hledala jsem se, ale já se za to nijak nestydím. Spousta lidí se hledá celý život,“ dodává. Po ukončení studia pracovala dva roky jako hotelová manažerka, ale neviděla v tom svou budoucnost. „Na jednu stranu bylo super, že jsme tam pořádali různé sportovní a firemní akce, takže moje práce nebyla jednotvárná, ale chybělo mi, že nemám prostor něco tvořit.“ Nějakou dobu pak byla Karolína na volné noze a věnovala se menším projektům, které se zaměřovaly na různé oblasti. Pracovala například jako editorka sportovního magazínu nebo trénovala badminton. Myšlence, že by se znovu nechala zaměstnat na plný úvazek, se bránila. Věděla, že by chtěla jít svou vlastní cestou a mít své vlastní podnikání, ale pořád netušila, co by to mohlo být. Že nakonec padla volba na výrobu síťovky, byla vlastně náhoda. „K nápadu začít vyrábět síťovky mě vlastně přivedla moje babička. Posílala mě na nákupy s igelitkou, což se mi z ekologického hlediska úplně nelíbilo, tak jsem se jí jednou zeptala, jestli nemá něco jiného. Přinesla svoje dvě staré síťovky, které sice nevypadaly zrovna pěkně, ale já jsem si hned dokázala představit, jak je přetvořit,“ popisuje. Začala se tedy pídit po tom, jaká je situace na trhu, a zajímat se, co všechno je potřeba, aby mohla rozjet vlastní byznys. „Zjistila jsem, že pokusů o návrat síťovek už u nás bylo spousta. Podle mě ale ztroskotaly nad vidinou rychlého zisku. Většinou se tu dal sehnat jeden typ tašky z umělého materiálu, vzhledově nic speciálního.“ Karolína však chtěla mít podnikání nejen jako obživu, její hlavní motivací bylo, aby jí práce dávala smysl. Možná i proto trvalo ještě další dva roky, tedy do roku 2012, než své České síťovky »vychytala«, nechala je zaregistrovat na patentovém úřadě a pustila je na trh.
Náročný rozjezd
Vzhledem k tomu, že Karolína studovala humanitní obor, který neměl s šitím ani obchodem nic společného, začátky si svým způsobem oddřela. „Všechno jsem se učila za pochodu. Mám sice v hlavě spoustu nápadů, ale neumím je někomu jakoby předat, prototypy jsem tedy tvořila a postupně vylepšovala sama. A to přesto, že jsem celkem manuálně zručná, tak často metodou pokus – omyl. Dnes už mám zkušenosti a dokážu odhadnout, co bude nebo nebude fungovat, navíc chodím na kurzy šití.“ Tehdy však musela najít textilní firmu, která jí dodá vhodný materiál, někoho, kdo ušije tašky přesně podle jejích představ, a v neposlední řadě je potřebovala dostat na trh. Původně měla představu, že do výroby zapojí seniory nebo jiné znevýhodněné skupiny, což se ukázalo jako nereálné, takže využila spolupráci s chráněnými dílnami. „Momentálně spolupracujeme se šesti dílnami, kromě toho pro nás pracují švadleny, většinou aktivní ženy v důchodu, které mohou šít tašky doma. “ Nejtěžší ale bylo výrobek prodat. Startovala s dost omezeným kapitálem, takže si nemohla dovolit žádnou reklamu, a aby se uživila, ještě nějakou dobu si přivydělávala editováním článků. Do toho otěhotněla, což ji ale od podnikání neodradilo, to spíše obchody, které v té době nebyly stále nijak valné. Chvíli dokonce uvažovala o tom, že s výrobou síťovek skončí a nechá se kvůli finanční jistotě zaměstnat, paradoxně se však tenkrát daly věci do pohybu. „S mým tehdejším společníkem jsme získali větší zakázky pro firmy, které chtěly vyrobit síťovky se svým logem, jako reklamní dárek, a vše najednou dostalo jiné obrátky,“ vzpomíná. O tom, že má smysl pokračovat, přesvědčil Karolínu také zájem zákazníků na trzích v pražských Dejvicích, kde si v začátcích firmy pronajímala stánek. „V osm jsme otevřeli a za dvě hodiny jsme už neměli co prodávat. To pro mě byla zpětná vazba, kterou jsem potřebovala.“ Od doby, kdy znovu uvedla síťovku na český trh, o ni zájem každoročně pomalu, ale jistě roste. Svůj větší boom však zažívá teprve od loňského roku, nepochybně i díky problematice plastů, která se dostává do povědomí lidí. „Celkově jsme už vyrobili přes 800 tisíc kusů tašky, loni to bylo přes 100 tisíc. Pořád jsme ale malá firma. Přesto, že mám asi už nějaký ten rok dva nové finanční společníky, nemůžu si dovolit mít zaměstnance na plný úvazek.“
Co všechno Karolína dělá a jaká je vlastně historie síťovky? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 10.