Martina Navrátilová (61) je dodnes jednou z nejlepších tenistek všech dob!
Zní to až neuvěřitelně! Česko-americká tenistka Martina Navrátilová (61) během své jedenatřicetileté tenisové kariéry vyhrála 39 grandslamových turnajů a pyšní se i 74 vítězstvími v řadě. O její tenisové kariéře bylo možná rozhodnuto už v šesti letech, kdy se její maminka znovu vdala, a to za tenistu Miroslava Navrátila. Ten se stal pro Martinu nejen otcem, ale také prvním trenérem. I když to v životě neměla vždy lehké, šla si tvrdohlavě za svým snem, kterým byl nejen tenis, ale také svoboda!
Narodila se v říjnu 1956 v Řevnicích jako Martina Šubrtová. Když jí byly tři roky, rodiče se rozvedli. O tři roky později si maminka vzala tenistu Mirka Navrátila, který Martinu i její o rok mladší sestru Janu přivedl k tenisu a stal se jim opravdovým tátou. Jejich biologický otec spáchal sebevraždu, když byly dívky ještě malé, což je velmi stmelilo, a dobré vztahy jim vydržely dodnes. Tenis hrály sice obě sestry, ale Martina pod vedením nevlastního otce vyrůstala v největší talent tehdejší tenisové generace. Už jako patnáctiletá vyhrála tenisové mistrovství Československa a o rok později v pouhých 16 letech se stala profesionální hráčkou. Svůj první titul v ženské dvouhře získala v roce 1974 na turnaji v americkém Orlandu. Jak sama vzpomínala ve své knize Martina, chtěla hlavně hrát tenis, ne jen čekat, zda ji na nějaký turnaj ve světě tehdejší funkcionáři pustí. Proto začala uvažovat o emigraci, kterou uskutečnila v roce 1975. Poté, co prohrála v semifinále na French Open s Američankou Chris Evert, požádala v New Yorku o americké občanství, zelenou kartu měla v ruce za měsíc.
Nelehký život po emigraci
Když Martina emigrovala, musela se v cizí zemi protloukat sama. I když jí bylo pouhých 18 let, zvládla to dobře, a to díky své tvrdohlavosti, houževnatosti a samozřejmě tenisu. Později vzpomínala, že bylo skvělé dělat to, co chtěla, a svobodně se rozhodovat, i když to s sebou neslo důsledky, za které musela nést odpovědnost. Stýskalo se jí hlavně po rodině. Rodiče proto zažádali o vystěhování, což se jim o 4 roky později skutečně podařilo, a přijeli za Martinou do USA. Rok pak žili všichni společně v Texasu. Pak se ale jak rodiče, tak sestra Jana vrátili do Československa, a to hlavně kvůli neshodám týkajících se Martininy lesbické sexuální orientace. Martina se tehdy odstěhovala za svou přítelkyní do Virginie. Americká sportovní veřejnost tenistku ale brzy přijala za svou, vždyť mladá Češka byla doslova ztělesněním amerického sportovního snu. V roce 1978 vyhrála svůj první grandslam, když ve Wimbledonu porazila svou tehdy již krajanku Chris Evert a dostala se na první místo světového žebříčku. Wimbledonský titul získala i o rok později. V roce 1981 vyhrála svůj třetí grandslamový titul na Australian Open, o rok později zvítězila pak na French Open i ve Wimbledonu a její hvězda stále stoupala. Během let 1982, 1983 a 1984 prohrála Navrátilová pouze 6 zápasů dvouhry. Jedním z nich byla i prohra s Helenou Sukovou v semifinále Australian Open v roce 1984.
Nejsilnější okamžik kariéry
Navzdory mnohým úspěchům, kterých v tenise dosáhla jako reprezentantka USA, Martina stále doufala, že si ještě zahraje i v Československu. Její sen se jí splnil po dlouhých 11 letech, kdy jako členka amerického tenisového týmu přicestovala do Prahy na utkání Fed Cupu. Její příjezd tenkrát nenechal v klidu ani československé politiky, kteří zakázali novinářům pořizovat s Navrátilovou jakékoli rozhovory a dokonce dostali i přesný seznam otázek, na které se mohli ptát během tiskové konference. Silný okamžik nastal, když Američanky nastoupily na stadion na pražské Štvanici. Tisíce lidí na tribunách vstaly a začaly Martině provolávat slávu. Bylo zvykem, že při podobných nástupních ceremoniálech hráčky pronesou krátkou zdvořilostní řeč, mikrofon se tedy dostal i k Martině. Řekla, že je velmi šťastná, že je opět doma, a doufá, že nebude trvat dalších 11 let, než se sem bude moci opět podívat. Ve svých vzpomínkách se k tomu Navrátilová vrací s dojetím, bylo podle ní úžasné, že na ni Češi nezapomněli a považovali ji stále za svou. Potlesk pro Navrátilovou tenkrát vyhnal z lóží i většinu politických pohlavárů. Aby toho nebylo málo, americký tým tehdy Fed Cup vyhrál. Tenisová kariéra Martiny Navrátilové ale pokračovala, k dvouhře přidala i sérií úspěchů v ženském deblu, kdy společně s Pam Shriver vytvořila nejlepší deblovou dvojici ženské tenisové historie. Spolu vyhrály 20 grandslamových a 79 deblových turnajů WTA. I když si Martina nebyla jistá, zda bude moci běhat po kurtech ještě po čtyřicítce a v roce 1994 odešla do tenisového »důchodu«, po devíti letech se na kurty opět vrátila a získala svůj 20. titul ve Wimbledonu. Před koncem aktivní kariéry se ještě fanouškům představila na pražské Štvanici v deblu s Barborou Strýcovou, kde sice vypadly už ve čtvrtfinále, ale návrat si Martina podle vlastních slov opravdu užila. Krátce poté, v rovných 50 letech, aktivní tenisovou kariéru ukončila.
Jak bojovala s rakovinou a kdy se Martina Navrátilová konečně vdala? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 30.