Herečka a dabérka Stanislava Jachnická (51) o své rodině, divadle a lásce k tanci: "Jsem flink, nic nedotáhnu!"
Její hlas je pro mnohé známější víc než její jméno i tvář. A to dokonce tak, že když promluví, poznávají ji lidé na ulici. Herečka Stanislava Jachnická (51) je prostě známá dabérka, která propůjčila hlas Phoebe z veleúspěšného seriálu Přátelé i dalším slavným hrdinkám. To ale zdaleka není všechno – v televizi ji mohou vidět diváci seriálu Ulice, kde už léta hraje Denisu Mastnou, na scéně pražského Divadla ABC nyní exceluje jako paní ředitelová ve hře August August, august. Jak ale žije v soukromí? A jak ji zasáhla nedávná krize v českém dabingu?
Stanislavo, o vašem soukromí se toho mnoho neví. Jak dlouho jste už vdaná a myslíte si, že je výhoda, že manžel není z herecké branže?
„Jsem vdaná 25 let a manžel je stavař. A myslím si, že to není vůbec na škodu. Alespoň můžu také poznat jinou profesi a doma se veškeré hovory netýkají jenom divadelních problémů. U hereckých manželství to k tomu asi vždycky sklouzne. Navíc tam může nastat i nějaká žárlivost, když jeden práci má a druhý ne.“
Čím to je, že vám to tolik let funguje?
„Tak také byly nějaké ty mráčky, ale je důležité si všechno vždy vysvětlit, aby nevznikala spousta dalších a zbytečných otazníků.“
Máte dvě velké děti, prozraďte, co ony dělají?
„Dcera Kristýna studuje biologii na UK. Právě odpromovala jako bakalářka a bude pokračovat v magisterském studiu. Co se tyče herectví, občas si s chutí zahraje drobné role, například v Ordinaci v růžové zahradě. Syn Matyáš chodí na gymnázium, kde studuje německý jazyk. Od hokeje a kickboxu přešel na volejbal, kde se propracoval do juniorské extraligy.“
Jaká jste maminka?
„Teď už hodně benevolentní. Děti jsou velké, s dcerou jsem kamarádka, zrovna za chvíli má přijít a půjdeme spolu na kafe. Už nebydlí doma, takže se spíš vídáme ve městě. Vždy si dáme něco dobrého a řekneme si novinky. A syn? Toho je už taky těžké řídit. Občas mám ale jako maminka záchvat, protože ty kluci jsou trošku pomalejší a bordeláři. Pokouším se nastavit nějaký řád, jenže vidím ho jen ráno a večer. Rovnou ze školy jde totiž na trénink a je těžké mu dávat po náročném dni ještě výchovné lekce.“
Jak děti braly fakt, že je jejich máma známá?
„Dnes už se tomu smějí a možná jim to dělá trochu radost. Ze začátku to vůbec nevnímaly. Když si to začaly uvědomovat, že je to tedy asi nějaké privilegium, tak jim to začalo dělat dobře. Jednou můj syn, asi v deseti letech, toho chtěl využít. Byli jsme na jarmarku, kde prodávaly vyřezávané věci. Já jsem seděla na kafi a můj syn pobíhal kolem stánků. A najednou slyším, jak se někoho ptá: A znáte Stanislavu Jachnickou? Říkala jsem si, co to vyvádí? On se pokoušel získat nějakou slevu, ale zrovna natrefil na šermíře z divadla, se kterým jsme se znali.“ (směje se)
Když padla zmínka o divadla. Kde vás nyní můžeme vidět?
„Hraju v představení August August, august, které je z cirkusového prostředí. Napsal ho Pavel Kohout v osmašedesátém roce, tehdy to bylo hodně politické představení. Nyní to nemá prvoplánově politický význam, ale pořád v něm najdete paralely s dneškem. Čistota a nevinnost klaunů stojí proti agresivitě a totalitní moci.“
Co v představení hrajete?
„Hraju paní ředitelovou, které pan Kohout nenapsal ani jednu větu. Ptala jsem se ho, proč k téhle ženské postavě nic nenapsal, když třeba ředitel tam má ohromné špalky textu. Říkal, že to v jejím případě není potřeba. Mělo by z toho být jasné, že ona je ta, která kroutí tou hlavou.“
Počkejte, vy opravdu nemáte ani čárku textu?
„Ne, já v představení neříkám vůbec nic. Já tam jenom chodím, tančím, prostě jsem, ale nemluvím. Odpadla mi sice náročnost učit se text, nicméně tohle představení je hodně pestré a ve velkém stylu. Chvilku to připomíná karneval, kdy tančíme sambu, chvilku zase cirkus s klaunskými výstupy. O co méně mluvím, o to více se hýbu.“
Celý rozhovor s herečkou a dabérkou čtěte v tištěném Aha! pro ženy. Dozvíte se v něm mimo jiné o tom, která postava, jíž dabovala, je Stanislavě nejbližší. Magazín je v prodeji jen za 8,90 Kč!