Exotické dary přírody pro více energie i lepší zdraví...
Příroda nám nabízí spoustu pokladů v podobě bylin a stromů, které lze využít pro naše zdraví a jejichž účinky jsou navíc prověřeny staletími. Za pozornost určitě stojí také ty, které se nacházejí mimo naši domovinu. Podmínky, ve kterých vyrůstají, jsou totiž mnohdy drsnější a neúprosnější, než mají rostliny u nás, a i proto obsahují jiné, často opravdu unikátní léčivé látky. Některé z nich vám představíme…
1. Myrciaria dubia (Camu camu)
Pod tímto exotickým názvem se skrývá stálezelený, košatý stromek připomínající křoví, který dorůstá výšky 5 metrů. Roste v Jižní Americe, konkrétně v amazonských deštných pralesích a zaplavených oblastech. V léčitelství se z něj využívají především nenápadné, malé, tmavě fialové plody, zvané také bobule Berry Camu. Pro svou kyselost se však nekonzumují přímo, ale vyrábí se z nich nápoj nebo prášek, který se dále používá k výrobě doplňků stravy.
Co umí: Plody jsou jedním z největších přírodních zdrojů vitaminů C a obsahují také vápník, draslík, vitaminy B2 a B3, fosfor, bílkoviny, aminokyseliny a flavonoidy. V lidové medicíně se používají jako podpůrná léčba virových onemocnění a dýchacích potíží nebo k podpoře kardiovaskulárního, pohybového a imunitního sytému. Doporučují se však také při chronickém únavovém syndromu, migrénách depresích a neurodegenerativních onemocněních.
2. Croton lechleri
Tento štíhlý strom se stálezelenými listy dorůstající do výšky 10 – 20 metrů. Roste v Andách na stráních úvozů, v tropických lesích horního toku Amazonky i v nížinách, ve výškách od 300 m.n.m. do 2.000 m.n.m. Když se jeho kůra nařízne nebo sedře, vytéká z kmene tmavě červená pryskyřice, což vypadá, jakoby strom krvácel. A právě díky barvě pryskyřice a semenům připomínajícím draka vděčí strom za svůj název Sangre de Drago neboli Dračí krev. V peruánské etnické medicíně se pryskyřice po staletí používá vně i vnitřně a platí za lék v podstatě na všechny zdravotní problémy.
Co umí: Domorodci považují Dračí krev za velmi silné antibiotikum, přisuzují jí také antivirové, protizánětlivé a analgetické účinky. Zevně se aplikuje zejména k dezinfekci ran, navíc urychluje hojení a podporuje regeneraci nové tkáně. Používá se také k výplachům dutiny ústní, například při zánětu dásní, po extrakci zubů či bolestech v krku. Vnitřně se doporučuje jako podpůrná léčba při virózách či angínách, při trávicích potížích či nádorových onemocněních.
3. Schizandra chinensis (Klanopraška čínská)
Jedná se o opadavou, keřovitou, popínavou rostlinu, která dosahuje délky až 8 metrů, některé zdroje uvádějí až 15 metrů. Místem jejího původního výskytu je severovýchod Číny a Rusko, v současné době je přirozeně rozšířená také v Japonsku a na Korejském poloostrově. Je přizpůsobena vnitrozemskému podnebí a snáší i silné mrazy do -35 °C. V tradiční čínské medicíně se jedná o jednu z 50 základních bylin a označuje se jako rostlina pěti chutí, podle toho, že se v jejich plodech mísí všech pět základních chutí (sladká, kyselá, hořká, pálivá i slaná). Léčivé jsou především právě plody, ze kterých se připravují tinktury, nálevy či čaje.
Co umí: V tradiční čínské medicíně se schizandra považuje za »všelék«, který posiluje energii Qi. Používá se proti únavě a ke zlepšení celkové vitality, podporuje schopnost koncentrovat se a zrychluje rekonvalescenci. Patří k silným antioxidantům, pozitivně působí na zrak a sluch, podporuje regeneraci jater a zlepšuje psychiku. Kromě toho je často klasifikována jako tzv. adaptogen.
4. Scutellaria baicalensis (Šišák bajkalský)
Svoji domovinu má tato 15 – 20 cm vysoká trvalka s typickými šišatými plody ve východní Asii, zejména v oblasti kolem Bajkalského jezera v Rusku, v Mongolsku a severní části Číny, kde patří mezi dlouho používané léčivky. První zmínky o Šišáku bajkalském nalezneme již v Shen Nongově kánonu léčivých rostlin (25 – 220 n. l.). Znali ho ovšem například také indiáni Čerokíjové, kteří ho používali k vyvolání bezbolestné menstruace. K léčebným účelům se užívá hlavně kořen, méně pak listy a lodyhy.
Co umí: V tradiční čínské medicíně, kde se označuje názvem »Huang Qin«, se používá k léčbě různých zdravotních potíží, včetně infekcí, zánětů, hypertenze a jaterních onemocnění. Je také považován za jednu z nejlepších bylin při onemocnění nervového systému, nespavosti či psychickém vyčerpání nebo jako doplněk při léčbě alkoholismu. Patří k silným antioxidantům a má i antibakteriální schopnosti. Kromě toho je účinný na průjem, nevolnost a zvracení.
5. Uncaria tomentosa (Řemdihák plsnatý)
Tato rostlina, známá spíše pod názvy Uňa de gato nebo Vilcacora, roste v deštných pralesích Amazonie do nadmořské výšky 800 metrů. Jde dřevnatou liánu o délce až 30 metrů, u jejichž listů se nacházejí zahnuté trny, které připomínají kočičí drápy. Podle nich se rostlině někdy říká Cat‘ s claw neboli Kočičí dráp. Její věhlas údajně sahá až do času Inků, kteří ji považovali za svatou rostlinu. Místní obyvatelé ji po staletí využívali a stále využívají k léčbě řady zdravotních problémů a její vlastnosti se předávají z pokolení na pokolení. Jako léčivá se používá hlavně kůra, ale pouze její vnitřní část, která obsahuje všechny potřebné složky.
Co umí: V tradiční peruánské medicíně se doporučuje na širokou škálu potíží, jako jsou problémy s trávením, cukrovka, únava, artritida, onemocnění dýchacích cest, virové infekce, ale také k léčbě a prevenci nádorových onemocnění. Kromě toho se doporučuje při úzkostech, alergiích, astmatu, dně a vysokém tlaku.
Více bylin a rozhovor s odborníkem najdete v tištěném Aha! pro ženy číslo 44.