Alternativní léčba - příroda a tradice...
Byť by se na první pohled mohlo zdát, že alternativní léčba je pouze pro hrstku těch, kteří vyznávají jiný způsob života než většina, opak je pravdou. V současné době u ní hledá pomoc čím dál víc lidí napříč společenským spektrem, postavením i vzděláním. A zvlášť, pokud je v jejich případě západní medicína bezradná, bezvýsledně chodí po vyšetřeních a užívají léky bez většího efektu. A i když spousta alternativních metod nemá žádné vědecké vysvětlení a jejich účinky nelze doložit žádnými odbornými studiemi, některé prostě fungují. Několik z nich vám představíme…
Iridologie
Ve zkratce: Je jedním z odvětví alternativní medicíny, které se zabývá diagnózou zdravotního stavu jedince podle obrazu duhovky jeho oka. Podle příznivců iridologie je oko nervově propojeno se všemi částmi těla a jakýkoli nesoulad se projeví právě na duhovce, například v podobě pigmentace, uvolnění vláken duhovky, změny jejího projasnění atd. První doklady o zjišťování nemocí z lidského oka se datují do dob starověké Číny, kdy už tehdejší lékaři věřili, že oči v sobě odráží vnitřní stav těla. Metoda byla oblíbená také ve starém Egyptě, o čemž svědčí nalezené písemné záznamy, jejichž autorem je slavný lékař a kněz faraona Tutanchamona El Aks. Ten se také zasloužil o rozšíření této metody v tehdejším světě. V Evropě získala na pozornosti až o mnoho století později, a to především díky maďarskému vědci, lékaři a homeopatovi Ignátzi von Peczelymu (1826 – 1911), který je považován za zakladatele moderní iridologie. Ten si poprvé všiml souvislosti se změnami na těle a duhovce, když se staral o nemocnou sovu. Později svou teorii otestoval s dalšími zvířaty a lidmi, a navrhl první reflexní graf oční duhovky, tedy jakousi mapu, která ukazuje na propojení s orgány.
Jak pracuje: Pomocí reflexního grafu duhovky iridiologové rozdělují oko na několik sekcí, z nichž každá koresponduje s konkrétním orgánem nebo částí těla. Následně je zkoumají pomocí zvětšovacího skla a sestavují diagnózu. V průměrné duhovce existuje asi 200 znaků, které mohou sdělit řadu věcí o zdravotním stavu a konstituci jedince. Při diagnostice přihlíží také k barvě očí, proporční velikosti panenky a vzhledu očního bělma
Kdy pomáhá: Jedná se o metodu diagnostickou, při které lze pozorováním oční duhovky zhodnotit nejen aktuální zdravotní stav, ale vyčíst také informace, které se týkají hrozících chorobných změn v organismu. Může tak sloužit jako prevence proti možným budoucím zdravotním problémům.
Kraniosakrální terapie
Ve zkratce: Tato jemná neinvazivní doteková manipulační technika se řadí mezi terapie holistického, tedy celostního ošetřování. Její název vychází z pojmenování kostí, které ohraničují systém, v kterém terapeut pracuje, tedy o kosti lebky (cranium) a kost křížovou (sacrum). Za jejího praotce se považuje americký osteopat Dr. William Garner Sutherland (1873 – 1954), který přišel s teorií, že jednotlivé kosti lebky nejsou plně srostlé, jak se do té doby domnívalo, a že jim lebeční švy umožňují velice drobný pohyb. Následně během své praxe a několikaletého bádání došel k závěru, že tyto pohyby přímo ovlivňují také veškeré tkáně, fascie i orgány. Na základě svých poznatků poté vyvinul speciální koncept jemných manipulací, které mají léčivé a harmonizační účinky na celé tělo. Dalším významným mužem této terapie byl americký chirurg Dr. John Upledger (1932 – 2012), který ji inovoval, zdokonalil a díky své teorii o cirkulování cerebrospinální tekutiny (mozkomíšní mok) ji posunul do pozice vědecké disciplíny.
Jak pracuje: Vychází z poznatku, že mezi všemi kostmi, orgány, svaly a buňkami dochází k neustálému pohybu, přičemž se zaměřuje na rytmus kraniosakrálního systému (velmi zjednodušeně řečeno na pulzaci mozkomíšního moku). Je-li tento rytmus silný a plynulý, je vše v pořádku, pokud je oslabený, projeví se to na fyzické nebo psychické rovině. Zkušený terapeut dokáže pohyb kraniosakrálního systému zachytit a pracovat s ním. Využívá k tomu doteky, kterými uvolní případné bloky, pouze výjimečně může vyvinout velice jemné a lehké tlaky. Nemusí se při tom se zaměřovat jen na oblast hlavy a křížové kosti, ale i na jiná místa na těle. Terapie probíhá v příjemné poloze, nejčastěji vleže a její součástí je také rozhovor o zdravotním stavu. Na rozdíl od masáže při ní zůstává klient oblečený.
Kdy pomáhá: Dokáže ulevit při bolestech hlavy, zad a kloubů, při výskytu depresivních stavů, traumat a posttraumatických symptomů. Osvědčuje se také při léčbě neplodnosti a nespavosti, při hyperaktivitě a poruchách učení, je také dobrá k posílení imunity a jako prevence různých nemocí. Jejím účelem není nahradit klasickou medicínu, naopak je vhodné obě metody kombinovat.
Více metod najdete v tištěnémn Aha! pro ženy číslo 40.