Zdeňka (43) z Kladna a Jana (38) z Rosovic u Dobříše spojuje stejný životní osud...
Zdeněk (43) z Kladna pracuje jako matematik a ve volných chvílích se věnuje sportu. Nikdy netrpěl vážnějšími zdravotními problémy, ale zhruba před rokem se u něj začaly objevovat silné bolesti hlavy, které trvaly několik týdnů a neustupovaly. Po sérii vyšetření se Zdeněk dozvěděl, že mu hrozí selhání ledvin. Ani Jan (38) z Rosovic u Dobříše nikdy netrpěl vážnějšími zdravotními problémy. To, že by mohl mít nemocné ledviny, ho napadlo až ve chvíli, kdy se selhávání těchto klíčových orgánů zjistilo u jeho maminky. Polycystické onemocnění ledvin je bohužel dědičné, a tak Jan i jeho sestra tehdy podstoupili genetické vyšetření, které nemoc u obou potvrdilo…
Zdeňka bolela hlava
Až do března loňského roku se Zdeněk cítil zcela zdráv. Vloni na jaře se začal potýkat se silnými bolestmi hlavy. Nejprve si myslel, že je jen přepracovaný. Pracuje jako matematik na vysoké škole a v souvislosti s prací vždy hodně cestoval po světě na různé konference, a to hlavně letecky. „Zpozorněl jsem, když se k bolestem hlavy přidalo i zvracení. Potíže trvaly několik týdnů a moc se nelepšily, a tak jsem zašel na prohlídku ke svému praktickému lékaři,“ popisuje Zdeněk, který si nejdříve myslel, že ho postihla nějaká horší viróza. Lékař mu naměřil vysoký krevní tlak, který měl zřejmě bolesti hlavy na svědomí. Krevní testy zároveň odhalily zvýšenou hladinu kreatininu v krvi. Tato odpadní látka v těle ukazuje, zda ledviny jsou nebo nejsou schopny filtrace. U Zdeňka byla naměřena hodnota kreatininu mnohonásobně vyšší, než je norma. Od lékaře si vyslechl překvapivou zprávu. Výsledky odpovídají pokročilému stadiu poškození ledvin, u kterého hrozí jejich úplné selhání. „Byl jsem v šoku, protože jsem nikdy neměl žádné potíže, které by signalizovaly, že je s mými ledvinami něco v nepořádku. Hned další týden jsem šel do nemocnice, kde jsem podstoupil biopsii ledvin. Vyšetření potvrdilo, že mám nefropatii a že mé ledviny fungují zhruba jen na 25 až 30 procent,“ dodává Zdeněk. Ihned po stanovení diagnózy zvolili lékaři terapii zpomalující průběh onemocnění. Poškození ledvin je však nevratné. Léčba stav nezlepší, dokáže ale jejich fungování prodloužit. „V nemocnici jsem dostal kortikosteroidy, které potlačují zánět v ledvinách a udržují zbylou zdravou část orgánu funkční. K tomu užívám léky na vysoký krevní tlak a musel jsem upravit svůj režim,“ přibližuje.
Žije na dietě
Jednou ze změn, kterou musel udělat, je například dodržování diety s nízkým obsahem bílkovin. „I nadále mohu jíst maso, ryby nebo luštěniny, ale v omezeném množství, třeba jen 50 nebo 100 gramů denně, což bylo dost těžké odhadnout hlavně ze začátku,“ prozrazuje Zdeněk a pokračuje: „Musím si opravdu pečlivě hlídat, kolik bílkovin obsahují všechny potraviny, které sním. To je trošku komplikované, když si chci dát jídlo třeba v restauraci, takže jistota je jíst to, co si sám připravím doma.“ Právě vaření a úprava jídelníčku mu v současnosti zabírá většinu času mimo práci a sport. „Když jsem byl zdravý, hodně jsem cestoval do zahraničí na různé konference. To je pro mě teď složitější kvůli dietním omezením, které se k nemoci vážou,“ zamýšlí se. Jinak se podle něj v životě, ať už v tom pracovním, nebo osobním, nic zásadního až tak nezměnilo. „Mám štěstí, že si práci mohu do jisté míry přizpůsobit nemoci, takže když to jde, pracuji z domova. Ve volném čase se rád věnuji sportovním aktivitám, mým velkým koníčkem je japonské bojové umění Šintó musó rjú džodó. Pokud jde o cvičení, musím na sebe být o něco opatrnější, především myslet na pitný režim a vyhýbat se dehydrataci,“ doplňuje Zdeněk, který neví, jak dlouho ještě vydrží jeho ledviny fungovat i přes nastavenou léčbu. Až se stav zhorší a ledviny mu selžou úplně, plánuje podstoupit příbuzenskou transplantaci. „Naštěstí jsem domluvený s bratrem, který je ochotný mi ledvinu darovat. Čeká nás ale ještě několik vyšetření, která potvrdí například biologickou kompatibilitu, aby byla v budoucnu transplantace úspěšná,“ uzavírá optimisticky Zdeněk.
Jan musel zhubnout - Janův příběh čtěte v tištěném APŽ číslo 14.
