Tomáš (18) z Prahy se již čtyři roky léčí s epilepsií...
Tomáš (18) působí jako normální zdravý kluk, kterého nic netrápí. Na první pohled byste jen těžko poznali, že takhle mladý člověk, který je navíc tělem i duší sportovec, trpí nějakými zdravotními problémy. Ty neměl až do svých čtrnácti let. Pak ale onemocněl covidem a vše se změnilo. Lékaři mu nedlouho na to diagnostikovali epilepsii. Dnes je díky léčbě ve specializovaném centru téměř bez záchvatů. Velký pomocníkem mu je i Don, jeho asistenční pes a parťák.
Tomáš se od malička věnoval sportu. Závodně hraje házenou, kromě toho se věnuje i dalším míčovým hrám, jako jsou basketbal, badminton, tenis a volejbal. Dá se říct, že do doby před čtyřmi lety to byl stoprocentně zdravý mladý kluk. V lednu roku 2021 ale onemocněl covidem, při kterém ho trápily úporné bolesti hlavy a vysoké horečky. „I když měl Tomáš trochu horší průběh covidu, nenapadlo by nás, že to může mít nějaký negativní dopad na nervovou soustavu. U nás v rodině se neurologická onemocnění nikdy nevyskytovala,“ zamýšlí se jeho maminka Jitka, která pracuje v nemocnici jako fyzioterapeutka. Epilepsie u jejího syna však propukla nedlouho poté, co covid prodělal. Ze začátku nikdo netušil, že se může jednat o toto onemocnění. První záchvat byl jen mírný a hodně nespecifický. „Byli jsme s Tomášem doma, každý v jiné místnosti. Najednou jsem slyšela, jak ze svého pokojíku bouchá na stěnu. Šla jsem za ním a zvláštně mluvil. Po chvíli se ale vše spravilo. Vůbec by mě nenapadlo, že to byl záchvat epilepsie,“ popisuje Jitka. Za 14 dní však její syn prodělal další záchvat, tentokrát mnohem intenzivnější. „Doma s ním byla v tu chvíli jeho o čtyři roky starší sestra, která mu zachránila život. Spadl v kuchyni na zem a měl křeče. Snažila se mi dovolat, měla jsem ale zrovna službu v nemocnici, a nemohla jsem vzít telefon. Zavolala proto záchranku a do jejich příjezdu o bratra pečovala podle pokynů záchranářů,“ říká Tomášova matka.
Neúprosná diagnóza
Zdravotníci ho převezli do Fakultní Thomayerovy nemocnice, kde ho hospitalizovali na neurologii a zjišťovali, co může mladíkovi být. Tomáš si celou událost moc nepamatuje. „Vybavuji si jenom, že na mě mluvili záchranáři a pak mě nakládali do sanitky,“ doplňuje. Že za prodělanými záchvaty je epilepsie, jejímž spouštěčem mohl být covid, sdělili lékaři rodičům a Tomášovi po několika dnech. Pro mladého sportovce i jeho rodinu to byl opravdu šok. „Chvíli nám trvalo, než jsme se s tím vyrovnali. Náš syn je ale velký bojovník. Od začátku k epilepsii přistupoval tak, že se dá léčit,“ přibližuje Jitka, která společně s manželem začala synovi hledat neurologa. Zároveň bylo potřeba informovat širší rodinu, školu, kamarády i trenéra házené o tom, že Tomáš se léčí s epilepsií, a zejména o tom, co dělat v případě záchvatu. Dětský neurolog, kterého našli, nasadil Tomášovi okamžitě léčbu, po které se frekvence záchvatů měla snížit. Bohužel nastavená léčba dostatečně nezabírala a epileptické záchvaty se opakovaly minimálně dvakrát do měsíce. Přicházely nečekaně. Tomáš při nich vždy bez jakéhokoli varování spadl v bezvědomí na zem, a často se tak poranil. „Záchvaty jsem několikrát prodělal ve škole i na tréninku házené. Spolužáci, učitelé a spoluhráči ale ode mě věděli, že mám epilepsii, a při záchvatech mi vždy dokázali pomoci,“ říká mladý muž, který letos maturuje na střední průmyslové škole zaměřené na IT. Nejhorší bylo, když ho záchvat zastihl na ulici, kde byl v tu chvíli sám. „Tomáš několikrát upadl na chodníku a nikdo mu nepomohl. Ani on sám neví, jak dlouho ležel, než někdo zavolal záchranku. Já se o problému dozvěděla až od záchranářů, kteří mi sdělili, že je můj syn stabilizovaný a převážejí ho do nemocnice. To pro nás byly děsivé okamžiky,“ popisuje jeho maminka.
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 11.
