Anna Henselová (25): Zatím budu radši bez prsou!
Když si našla Anna Henselová (25) ve svých čtyřiadvaceti letech bulku v prsu, bohužel již tušila, o co jde. Měla totiž již potvrzené, že je nositelkou mutace BRCA 1, která je spojená s velkým rizikem vzniku zhoubných nádorů. Velmi ji však zaskočilo, že nemoc přišla tak brzy, a ač to pro ni bylo těžké, bylo jí jasné, že nesmí propadat pesimismu. Velkou oporou pro ni byla její máma, která si stejným onemocněním prošla jen pár roků před tím, a díky níž také věděla, co léčba obnáší a co ji čeká…
Anička se narodila v Českých Budějovicích, kde také vyrůstala a žije dodnes. Jako malá vyzkoušela spoustu koníčků, nejvíc ji bavilo moderní tancování, kterému se věnovala několik let. „Začala jsem docela pozdě, asi kolem desátého roku, ale šlo mi to a docela jsem tím žila. Jezdili jsme na závody, dostala jsem se až do extraligy. Jenže pak přišla puberta a mě to přestalo bavit,“ vzpomíná. Po základní škole šla na střední zdravotnickou školu, ale po roce přestoupila na gymnázium, kde si odbyla také pouze první ročník. Poté nastoupila na střední ekonomickou školu, na které už úspěšně odmaturovala a ze které zamířila na vysokou ekonomickou školu, kde momentálně pokračuje v magisterském studiu. „Měla jsem to trochu divočejší. (směje se) Na zdrávku jsem vlastně tehdy šla, protože to chtěla mamka, i když teď bych to paradoxně brala, a gympl byla zase moje volba, kvůli kamarádům,“ vysvětluje Anička. Do jejího vcelku bezstarostného dospívání však zasáhla v roce 2020 nemoc v rodině. „Mamka si našla v prsu bulku, ze které se vyklubal zhoubný nádor. O něco později se při genetických testech ukázalo, že je nositelkou genetické mutace BRCA 1, což souvisí s velkým rizikem vzniku rakoviny prsů a vaječníků, ale i jiných orgánů. V době, kdy mamka nastoupila na chemoterapii, měla zasažených už 11 lymfatických uzlin. Naštěstí na léčbu reagovala velice dobře a mohla pak podstoupit operace i následné ozařování. Dnes je díkybohu v pořádku.“
Špatné zprávy
Jelikož má Anna mutaci BRCA v rodině, doporučili ji lékaři, aby také podstoupila genetické testy, které v těchto případech hradí pojišťovna. „Samozřejmě jsem na ně šla. Bohužel se ukázalo, že mám stejnou mutaci jako mamka. Tehdy mi bylo řečeno, že mě začnou za tři roky, tedy od mých 25 let, preventivně hlídat, a že až budu mít po dětech, v rámci prevence bych si měla raději nechat odstranit prsa,“ uvádí. Jenže koncem předloňského roku, tedy, když bylo Aničce pouhých 24 let, si našla v prsu bulku. Okamžitě se objednala ke své gynekoložce. „Bylo zrovna před Vánoci a chvilku trvalo, než jsem se vůbec dostala na první ultrazvuk, takže už jen z čekání na vyšetření, a poté i na výsledky, jsem byla dost ve stresu. Potom už to šlo ale naštěstí docela rychle.“ Po ultrazvuku přišla na řadu biopsie a po Novém roce, zrovna když jí začalo první zkouškové období na vysoké škole, jí z nemocnice v Českých Budějovicích volali, že musí co nejdříve nastoupit na chemoterapii. První dva měsíce chodila na léčbu každých 14 dní, další tři měsíce po týdnu. „Samozřejmě to nebylo příjemné, ale co se dalo dělat. Většinou mi bylo dva dny po chemošce špatně od žaludku a celkově jsem byla hodně oslabená. Pak se to měnilo. Chvilku mi bylo dobře a najednou to na mě padlo. Kromě toho jsem dostávala každý měsíc injekce k vyvolání dočasného umělého přechodu, aby moje tělo neprodukovalo hormony, které můžou bujení podporovat. Takže jsem trpěla i na nepříjemné návaly, navíc injekce se dávají do břicha, což bylo zase hodně bolestivé,“ popisuje.
Bez prsou - Nejen o tom čtěte v tuištěném APŽ číslo 10.
