Jan ze Zábřehu zatepluje domy pěnou do raketoplánů americké NASA!
V osmnácti odjel do Ameriky, kde začínal úplně od nuly. Jan Černý se za velkou louži vydal úplně bez peněz a musel se tam živit tím, co mu přišlo zrovna do cesty. Většinou šlo o podřadnější práce, které místní vykonávat nechtěli. Postupně se však dostal až ke stavebnictví, kde mu do oka padla zvláštní pěnová hmota, kterou Američané používali. Uplynulo 17 let a Jan rozběhl s pěnou u nás svůj byznys, o které zjistil, že má skvělé izolační vlastnosti. Materiál původně vznikl pro kosmický výzkum NASA, kde se dodnes používá v nádržích raketoplánů. Jenže Černý s ní u nás izoluje Čechům rodinné domy.
Když Jan Černý dosáhl dospělosti, vydal se do Spojených států amerických, kde si chtěl plnit svůj velký sen. Toužil po zcela jiném životě, než byl u nás. Jenže, jak už to bývá, za velkou louží rozhodně neměl na růžích ustláno. Usadil se v Chicagu, kde začínal od nuly. Co však bylo nejhorší, že neuměl ani jazyk, takže práce se pro něj hledala těžce. Vzal tedy všechno, co mu nabídli, jen aby neumřel hlady a mohl zaplatit za ubytování. „Bylo mi osmnáct a moje představa byla zkreslená, jako ve filmech to tedy není. Začátky byly brutální, bez peněz, trvalo to, než se člověk vypracoval nahoru a někde na trhu našel skulinu, aby se dokázal zviditelnit a vydobýt si své místo na slunci,“ vzpomíná na svoje začátky Jan, který dělal snad všechno. Většinou uklízel, maloval a jednu dobu dokonce čistil auta zubním kartáčkem. Nikdy ho však nenapadlo, že by to vzdal. Nechtěl se domů vrátit jako poražený a zlomený, chtěl se i ve světě prosadit. Později se dostal do jedné irské firmy, kde pracoval jako elektrikář. Časem se osamostatnil a otevřel si vlastní podnik.
Žádné víkendy
Najal si dělníky, kteří pro něj pracovali, a on sháněl kšefty. „Raději pracovní místa vytvářím, než obsazuji,“ přiznává se smíchem. Ani to však nebylo snadné. Aby si vydělali, museli se pořádně otáčet. „Zatímco jako zaměstnanec jsem začínal v sedm ráno a končil v šest večer, ale s čistou hlavou, abych uspěl v byznysu, musel jsem výrazně přidat, protože Amerika nezná víkendy. Makal jsem jako čert sedm dní v týdnu dvanáct až patnáct hodin. V Americe mají lidi běžně dvě práce. Já jsem dělal jednu poctivě a naplno,“ říká Jan. Na stavbách, kde se zdržoval a kde pracoval, si však všiml podivné pěnové hmoty, kterou do té doby neznal. „Tu hmotu vždy aplikovala komanda ve speciálních oblecích s moderní technikou,“ vysvětluje. Začal se tedy o materiál zajímat a zjišťovat si o něm víc. Dozvěděl se, že polyuretanová pěna se v USA objevila již v 70. letech minulého století. Původně byla však vyvinuta pro armádu. Ve vojenském průmyslu a poté i ve vesmírné agentuře NASA pěny sloužily k izolaci nádrží raket, které létaly do vesmíru. Později byl tento izolační materiál uvolněn i do civilního sektoru a začal se používat na střešních krytinách. Tehdy se pěny míchaly v kýblech a smetákem se roztíraly na střechy. Krom toho se v tenkých vrstvách začaly pěnové izolace přidávat do bojlerů, myček, sušiček či ledniček. Jan si založil vlastní firmu s názvem Honter Corporation a začal s pěnou pracovat. Dnes se tento materiál vyrábí však už strojově a stříká se na zdi.
Problém s dovozem - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 7.
