Amálie (42) z Nymburka přišla kvůli rakovině o celý prs…
Když ji postihla rakovina prsu, bylo jí 36 let. Amálie Votrubová (42) z Nymburka byla jednou z těch žen, která si myslela, že se jí takové nemoci netýkají, protože je mladá a zdravá. Když při náhodném samovyšetření zjistila, že si v prsu hmatá malou bulku, nebyla si už svým zdravím tak jistá. I když šla okamžitě k lékaři, na akreditované pracoviště se dostala až po půl roce. To už měl nádor velikost 6 cm…
Po psychicky náročném rozvodu, kdy zůstala Amálie sama s pětiletou dcerou, měla časově náročnou práci a k tomu ještě dva přivýdělky. Pak si nahmatala bulku v prsu. „Při sprchování jsem si všimla, že mám na jednom prsu malou prohlubeň. To mě navedlo, abych si prs více prohmatala, a našla jsem nějaký malý útvar,“ popisuje mladá žena, která se hned objednala ke svému gynekologovi. Lékař ji okamžitě poslal na mamografické vyšetření. Tam zjistili, že v prsu něco je, ale pacientku uklidnili, že jde jen o fibroadenom (nezhoubný vazivový útvar – pozn. red.), který se brzy sám vstřebá, a není čeho se bát. „Trochu jsem se uklidnila a šla domů s tím, že za půl roku mám přijít na kontrolu. Přesto jsem bulku dál sledovala, prs mě začal bolet a já zhruba po dvou měsících šla opět k lékaři,“ vzpomíná Amálie a dodává, že se opakoval stejný scénář. Opět ji poslali domů a doporučili kontrolu za půl roku. Když se jí za další dva měsíce začal mírně deformovat prs, vynutila si mladá maminka kontrolu přímo na onkologii. „Doktorka na onkologii řekla, že to nevypadá dobře, a konečně mě objednala na biopsii rovnou do Fakultní nemocnice na Vinohradech v Praze. Později mi paní doktorka na Vinohradech řekla, že jim při odběru tkáně bylo hned jasné, že jde o velmi agresivní nádor, což výsledky jenom potvrdily. Tehdy už nádor dosahoval velikosti 6 cm a prorůstal celým prsem,“ dodává. Pak už to šlo velmi rychle, do týdne po diagnóze už byla naplánovaná první chemoterapie.
Náročné týdny
Jako maminka malé holčičky musela Amálie říci o své nemoci nejprve dceři. „Anežka byla skvělá, vysvětlila jsem jí, že jsem nemocná a budu se muset léčit a že kvůli léčbě budu unavená, budu potřebovat, aby mi pomáhala, a že mi vypadají vlasy. To byl pro ni asi největší šok, protože byla zvyklá, že mám dlouhé vlasy jako víla Amálka. Ale i když jsem pak měla hlavu jako koleno, říkala mi, že jsem krásná. Dokonce mi pomohla oholit zbytky vlasů,“ usmívá se s dojetím. Přesto byla léčba pro mladou ženu velice náročná. Měla naplánováno 4 plus 12 cyklů infuzní chemoterapie, na kterou docházela každé 3 až 4 týdny. Cílem bylo, aby se nádor zmenšil a zapouzdřil, aby bylo možné jej operovat. Amálie se nevyhnula téměř žádnému z vedlejších účinků léčby. „Týden až dva po infuzi jsem vždy byla velmi vyčerpaná, nemohla jsem skoro nic a bylo mi zle. V tomhle období mi vždy s péčí o Anežku pomáhali mí rodiče, ale i přátelé, kteří ji vyzvedávali za školky a dávali mi prostor pro odpočinek,“ říká Amálie, která už v průběhu léčby začala postupně opět chodit do práce, aby přišla na jiné myšlenky, a zvládala i péči o dceru. Po pěti měsících vysilující chemoterapie bylo konečně možné nádor odstranit. „Operace dopadla dobře. Lékaři mi museli odstranit celý levý prs, ale dobrou zprávou bylo, že rakovina bujela jen tam, neměla jsem zasažené ani okolní uzliny ani další orgány. Pak následovalo ozařování. To už jsem snášela poměrně dobře. Přesto jsem byla opravdu hodně unavená, bolavá a nemohla se vrátit do plného pracovního nasazení,“ vzpomíná. Už během ozařování lékaři zjistili, že by Amálie mohla být vhodnou kandidátkou na biologickou léčbu, která blokuje rakovinné bujení v buňkách. „Po ozařování jsem tedy ještě rok docházela na infuzní biologickou léčbu. Ta šla vlastně ruku v ruce se zajišťovací hormonální terapií, která trvá dodnes a celkově ji mám plánovanou na 10 let,“ doplňuje.
Životní změny - Nejen o těch čtěte v tištěném APŽ číslo 2.
