Miloš Dempír (44) zasvětil svůj život historii - Zachránil zchátralý zámek!
Už v dětství měla jasno, čím se v dospělosti stane. Miloš Dempír (44) netoužil být, jako mnoho jiných, ani popelářem, ani kosmonautem. Věděl, že bude kastelánem. A svůj dětský sen se mu splnil bezezbytku. Coby průvodce vystřídal několik památek, později působil jako kastelán také na hradu Svojanov. Před čtyřmi roky se stal zámeckým pánem, když koupil zchátralé šlechtické sídlo Poláky. Opravil ho a letos ho poprvé otevřel veřejnosti...
Lásku k historii získal už v dětství díky rodičům. „Hodně jsme cestovali po památkách. Bylo to něco, čím jsem žil. A o mém povolání jsem tak měl brzy jasno. V patnácti letech jsem začal chodit na brigády jako průvodce. Nejdříve jsem byl na hradě v Boskovicích, později na zámku v Bučovicích a v Častolovicích. Po gymnáziu jsem v Brně vystudoval na vyšší odborné škole obor správa kulturních památek. Poté jsem nastoupil na zámek v Branné v Jeseníkách coby kastelán. Objekt byl sice v havarijním stavu, ale snažili jsme se ho při jeho obnově oživovat různými akcemi. Skončil jsem tam po třech letech. Neměli jsme totiž úplně shodné myšlení s tehdejším soukromým vlastníkem,“ vzpomíná na své začátky Miloš. Z Branné zamířil do Častolovic jako vedoucí zámecké expozice. Po dvou letech odešel na zámek v Mníšku pod Brdy, protože ho lákalo poznat zase něco jiného, a odtud to vzal na hrad Svojanov. Opět to bylo o nové výzvě. „V Mníšku jsem byl jako vedoucí návštěvnického provozu. Ve Svojanově se ze mě stal kastelán, což bylo něco jako se starat o vlastní objekt. Navíc jsem Svojanov znal z dětství. Z Brna jsme tam často vyráželi. A byl to pro mě takový hrad, který měl všechno, co má mít. Tedy věž, zachovalou obytnou část i tu zřícenou. Je to trochu hrad, trochu zámek, se zahradou. Všechno to pohádkové, co si člověk pod pojmem hrad může představit. Objekt byl v době mého nástupu prázdný. Mohl jsem tak být při jeho celkové obnově a vnášet do něj svoje myšlenky a nápady. A měl jsem obrovské štěstí, že jsem mohl být u toho, když se nám za přispění paní Křížové z Národního památkového ústavu podařilo hrad zabydlet, podle archivu, do původního stavu,“ prozrazuje Miloš.
Touha jít dál
I když mu hrad Svojanov přirostl k srdci, časem se začal znovu poohlížet po nové výzvě. Hledal finančně dostupnou chátrající památku. „Na Svojanově jsem vydržel 17 let. Důvodem změny byla skutečnost, že se hrad dostal do zdravé kondice. Podařilo se mi zde naplnit sny, které jsem chtěl zrealizovat. Takže zdejší práce byla nakonec spíše jen o tom, že jsem se staral už jen o každodenní provoz. A ubývaly možnosti nějakých tvůrčích plánů. Taky jsem se chtěl posunout i někam dál,“ přiznává kastelán. Původně pro něj nebylo důležité mít vlastní sídlo. Ani o zámek nebo hrad nemuselo jít. Spokojil by se třeba i s tvrzí. Na druhou stranu vlastnil v Brně byt, do kterého se nechtěl, kvůli nevyhovujícímu městskému životu, už natrvalo vrátit. A utržené peníze z jeho prodeje by tak mohl vložit do záchrany nějaké památky, která si o to říkala. A tak měsíce a měsíce objížděl opuštěné a zchátralé stavby a snažil se kontaktovat původní majitele, kteří takový objekt prodávali, nebo se o něj nestarali. Jenže vždy se našlo něco, co prodej zhatilo. Zájem měl například o zámek v Pravoníně u Benešova nebo o zámek v Moravanech na Chrudimsku a jiné památky. „Buď se finanční nároky původních majitelů zvyšovaly nebo se i stalo, že po devítiměsíčním jednání si dotyčný prodej rozmyslel. O Polákách jsem věděl asi rok před samotnou koupí v roce 2020, ale kvůli vzdálenosti z druhého konce republiky jsem si jeho pořízením nebyl tak úplně jistý. Nakonec mě k jeho koupi přesvědčil i pohledově atraktivní vzhled,“ přiznává milovník památek.
Náročná rekonstrukce - Nejen o ní čtěte v tištěném APŽ číslo 50.
