Markéta (46) ze Stehelčevse na Kladensku pomáhá sirotkům v Africe...
Markéta Debroise (46) pochází z vesničky na moravském Slovácku. Osud ji zavál na čas do Francie, kde se seznámila s manželem, nakonec ovšem zakotvila ve středočeské Stehelčevsi. Je maminkou čtyř dětí od třinácti do jedenadvaceti let, a kromě starosti o rozvětvenou rodinu zvládá mnoho dalších věcí. Pracuje v Pedagogickém centru Arcibiskupství pražského, kde vytváří vzdělávací programy pro školy. A už téměř čtrnáct let se věnuje charitě na podporu sirotčince v africkém Kongu. Vše začalo náhodným setkáním…
Markéta pochází z rodiny, kde víra v Boha byla každodenní součástí života. Po maturitě se dostala do malé skupiny věřících, kteří jeli na setkání s papežem do Paříže. „Tahle cesta vlastně určila moje další směřování. Ve Francii se mi líbilo, navíc jsem tam měla kamarádku, která se tam vdala. Když jsem se pak nedostala na vysokou školu, zrodil se mi v hlavě nápad odjet na rok do Francie jako au-pair, a to i přes to, že jsem francouzsky neuměla ani slovo,“ začíná své vyprávění. V Paříži si brzy našla rodinu, kde se starala o dvě děti. Začátky nebyly lehké. „Byla to šestiletá holčička, která se zrovna v první třídě učila číst a psát, a tříletý chlapeček. Jazyk jsem se učila za pochodu. Zhruba po půl roce už jsem se byla schopna domluvit a pak se to samozřejmě zlepšovalo.“ Kromě práce navštěvovala Markéta pravidelně místní kostel, a když tam jednoho dne uviděla inzerát, že se hledají skautští vedoucí, rozhodla se to zkusit. „Myslela jsem, že budu vést malé holčičky. Oni ale chtěli vedoucí pro patnáctileté kluky. Přesto jsem to vzala, byla jsem mladá a měla pocit, že se všechno dá zvládnout. A bylo to tak,“ vypráví a dodává, že díky tomu se seznámila se svým mužem Olivierem, který byl také skautským vedoucím. „Začali jsme se přátelit a postupně se do sebe zamilovali,“ shrnuje.
Zpátky do Čech
Svatba proběhla na Moravě. Po svatbě se novomanželé vrátili zpět do Paříže, kde měl Olivier práci v realitách. Brzy se jim narodil první syn. Když pak čekali druhého syna, začali uvažovat o přesunu do Čech. „Bylo ale nutné, aby si tu manžel našel práci. To se nakonec podařilo v klientském centru jedné mezinárodní firmy v Praze. Koupili jsme pozemek ve Stehelčevsi a postavili dům,“ popisuje Markéta, které se časem už v Česku narodily ještě dvě dcery. V současnosti je jejímu nejstaršímu synovi 21, mladšímu 18 a dcerám 15 a 13 let. Jak Markéta sama říká, velkou rodinu chtěla vždy. I když už ve Francii nebydlí, vždy tam pravidelně jezdili za manželovou rodinou. „Hlavně v létě jsme jezdili s Olivierovými rodiči na dovolené. A protože ve víře vychováváme i své děti, vždy jsme v místě navštěvovali také kostel,“ dostává se Markéta k náhodnému setkání, které ji postupně přivedlo až do afrického Konga. V roce 2010 se na jedné takové mši na dovolené seznámili s otcem Jeanem-Martinem Nlandu, který tehdy zastupoval místního faráře v rámci výměnného pobytu mezi diecézemi. Zároveň se snažil ve Francii sehnat podporu pro sirotčinec, který pomáhal provozovat. „Pozval tehdy všechny věřící na prezentaci o své činnosti v Kongu a v sirotčinci. Hodně nás zasáhlo, že děti žily v podmínkách, které pro nás byly nepředstavitelné. Hned jsme s manželem věděli, že jim chceme pomoct,“ vzpomíná.
Malá pomoc
Markéta tehdy byla na rodičovské, a navíc měli hypotéku, proto mohli jako rodina přispět jen málo. „Peníze jsme pak začali shánět i u nejbližší rodiny a přátel a podařilo se nám vybrat 10 000 Kč, které jsme do Afriky obratem poslali. Moc nás potěšilo, když nám Jean-Martin dal vědět, co všechno za to dětem pořídili,“ usmívá se. Po čase se na ně otec Jean-Martin opět obrátil s prosbou o finanční pomoc. „Tentokrát šlo ale o částku 200 000 Kč. To už jsme vybrali ve spolupráci s Farní Charitou v Kralupech nad Vltavou. Za ty peníze se pak postavil pro děti ze sirotčince dům k bydlení. Takhle začala naše spolupráce,“ popisuje Markéta. Pomáhat sirotkům v Kongu chtěla i nadále, ale občas ji překvapovalo, že věci fungují úplně jinak, než by očekávala. Aby se seznámila s prostředím, dětmi i zakladatelkou sirotčince, rozhodla se v roce 2013 do Konga vypravit.
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 49.
Jak podpořit stavbu farmy najdete na webu: https://nasedetivkongu.wixsite.com/ndvk
