Miroslav (53) a Eduard (58) - Zastřešili přes 45 tisíc domů...
Na začátku byl nápad dvou mladých kluků. Psal se rok 1993 a rozbíhat tehdy podnikání nebylo vůbec snadné. Jenže touha po vlastní výrobě zavedla dva bratry, Miroslava (53) a Eduarda (58), přímo do kravína, který se měl bourat. Místo demolice na jeho místě vznikla rodinná firma, která již 31 let vyrábí střešní krytinu. Za celou dobu své existence vyrobili a dodali střechy pro více než 45 tisíc rodinných domů. Podnikání v rodině se většinou nevyplácí, jenže u Ponců je to jinak. Ke dvěma bratrům se přidali i jejich synové, kteří začínali jako brigádnici a nyní zastávají významné pozice.
Síla v důvěře
Odbyt byl obrovský hned po první vyrobené tašce. Tehdy byla totiž velká poptávka po veškerém stavebním materiálu. „Měli jsme rozpis výroby na tři měsíce. Všechno, co jsme vyrobili, jsme použili na splácení svých dluhů,“ přiznal Miroslav. Bratři společně vymysleli i logo společnosti, které tvoří červený kohout. „Naši předkové věřili, že kohout, známý také jako symbol života a ranní bdělosti, ochrání jejich dům před zlem a nepříznivými silami. Lidé si kohouta na štíty střech umisťovali už ve středověku a dodnes je můžeme najít i na starých kostelech,“ vysvětlil Eduard, proč si zvolili právě kohouta. Tvrdou prací se rozhodli zajistit pocit bezpečí a střechu nad hlavou tisícovkám rodin. Postupně přijali další zaměstnance a firma se začala rozrůstat. Dnes jich mají dohromady pětašedesát. „U všech kolegů máme snahu vytvořit pohodovou pracovní atmosféru, včetně finančního ohodnocení,“ prozradil Eduard s tím, že se jim to zřejmě daří. Někteří kolegové totiž s bratry spolupracují již přes dvacet let. Dnes firma používá moderní stroje a technologie a všechno se snaží dělat s ohledem na životní prostředí. „To je totiž to nejdůležitější, co máme,“ je přesvědčený Miroslav. Na podnikání už nejsou sami. Kromě manželek zaměstnávají i své syny. Ani jeden ze čtyř synů to však prý nedostal příkazem, ale v rodinné tradici chtějí pokračovat. „Všichni naši kluci pracují ve firmě sami od sebe už od patnácti let. Začínali jako brigádnici a později se postupně přesunuli na různě pozice,“ svěřil Eduard. Celá rodina má ve firmě rozdělené kompetence a každý má na starosti něco jiného. Takhle jim to vyhovuje a věří, že i nadále spolu budou vycházet a pracovat. „Ve vzájemné spolupráci vidíme spíš samé výhody. V rodinném kruhu je největší výhodou důvěra, kterou mezi sebou máme,“ uzavřel Miroslav Ponec.
Celý příběh čtěte v tištěném APŽ číslo 51-52.
