Jiří (39) je onkologický pacient - Peče dorty proti rakovině!
Sám se léčí s rakovinou a v září nastupuje na třetí kolo chemoterapií. Jiří Zahradník (39) už devátým rokem bojuje s nádorem na ledvině, ale i tak všechnu svoji energii soustředí na pomoc malým onkologickým pacientům. Založil neziskovou organizaci Dortem proti rakovině a ze sladkých dobrot, které si zákazníci dopřejí, putuje část peněz právě na nemocné děti. Sám je totiž otcem dvou dětí a moc dobře ví, jak je těžké se s těžkou chorobou prát. Byly časy, kdy to dokonce chtěl vzdát…
Potetovaný sympaťák na první pohled vůbec nevypadá jako nemocný člověk. Přestože bojuje s rakovinou, neztrácí optimismus. Ale vždy tomu tak nebylo. Druhý dech chytil až tehdy, kdy začal pomáhat jiným onkologickým pacientům. Na vlastní kůži totiž pocítil, jak je nemoc nevyzpytatelná a přichází potichu, bez upozornění. Tak to bylo i u něj, rodáka z Vysočiny, který dlouhá léta žil v Anglii. „Nikdy jsem se nechtěl vracet zpátky a chtěl jsem v Anglii zůstat. Za prvé jsem měl skvělou pracovní pozici a zadruhé jsem si tu zemi zamiloval,“ začíná svoje vyprávění Jiří. Jenže osud mu jednoho dne rozdal špatné karty. „Když jsem byl jednou tady na dovolené, tak jsem dostal zánět ledvin a močového měchýře. Lékaři mi dali antibiotika a měsíc jsem zůstal v Česku. Během toho jednoho měsíce se totiž moje nemoc zopakovala asi třikrát,“ vysvětlil s tím, že sami odborníci z toho byli rozhozeni, a tak ho poslali na důkladnější vyšetření. „Doktoři totiž říkali, že nikdo nemůže mít opakující se zánět v tak krátké době,“ říká. Při vyšetření se na ultrazvuku se ukázalo, že má na pravé ledvině nějaký výstupek. „Něco tam viděli, ale nevěděli, co to přesně je. Nikdy před tím jsem neměl žádné bolesti, proto mě to samého překvapilo. Kdybych neměl ty záněty, tak by se na to asi ani nepřišlo,“ přiznal. Verdikt byl však nejasný. Útvar byl totiž malinký, měl asi půl milimetru, takže s ním nešlo nic dělat. Nebyla možná ani biopsie. Muselo se tedy čekat, zda začne růst, nebo se ztratí. Mohla to být totiž tuková buňka, krevní sraženina nebo cokoliv jiného.
Vezl ho vrtulník
Odletěl tedy zpátky do Anglie a snažil se všechno hodit za hlavu. Lékaři ho ubezpečili, že stačí, když dorazí jednou za půlroku na kontrolu. Pokud nebude mít bolesti, není důvod, aby létal častěji. Jenže netrvalo dlouho a problémy se začaly hlásit o slovo. Jiří pracoval na pětihvězdičkovém hotelu jako manažer a byl v jednom kole, když ho přímo v práci postihlo akutní selhání ledvin. „Musela pro mě na hotel přiletět helikoptéra a probudil jsem se až v londýnské nemocnici,“ svěřil. Když se probral, vedle něj u lůžka seděl kromě lékařů i majitel hotelu, ve kterém Jiří pracoval. „S klidem v hlasu mi řekl: Nezapomněl jsi mi něco říct, když si nastupoval? A já vůbec nevěděl, co myslí. Řekl jsem mu, že sice mám něco na ledvině, ale nic to nemusí být a nebyl důvod to řešit,“ vypráví Jiří. Nakonec se ale rozhodl, že se vrátí do Česka. Nechtěl se případně léčit v zahraničí, protože s tamním zdravotnictvím nemá dobré zkušenosti. „Když vás v Anglii bolí zub a půjdete na pohotovost, tak vás objednají za tři týdny. Oni nemají čas…,“ vysvětluje Jiří s tím, že se bál, co se s ním děje, a nechtěl čekat měsíce, až ho objednají tamní lékaři na vyšetření. I když byl anglický rezident a vyšetření v zahraničí měl v rámci zdravotního pojištění, raději přiletěl domů. A to i přesto, že si byl vědom toho, že všechny úkony si bude zde platit.
Operace nemožná - Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 34.