Jana (81) provozuje v Brně nejstarší hotel pro psy, kočky a další mazlíčky v Česku!
Nejdéle fungující psí v Česku hotel najdete v Brně. Jeho provozovatelka Jana Tošnarová (81) v něm za 34 let ubytovala přes 20 tisíc zvířat! A byl mezi nimi i neposlušný vepřík nebo kůň, který si chodil ke stolu pro cukr. Mnohokrát se bohužel také stalo, že se pro svoje zvíře jeho majitel už nevrátil. Každopádně psi, kočky i další mazlíčku tu mají dveře pořád otevřené. V posledních letech paní Janě pomáhá s provozem její syn David (49), který jednou ubytování pro zvířecí mazlíčky po své mámě převezme.
„Vše začalo v roce 1987, když jsem se dočetla v jednom časopisu, že paní Sychrovská zřídila v Buštěhradu hotel pro psy. Koupila tenkrát staré zahradnictví a kotce pro zvířata udělala ze skleníků. Zavolala jsem jí a domluvila si u ní schůzku. Na zpáteční cestě do Brna jsem už byla rozhodnutá, že si hotel pro psy taky otevřu. Paní Sychrovská z toho svého udělala časem útulek pro zvířata,“ vzpomíná na své začátky majitelka. Po návratu domů se pustila do vyřizování nejrůznějších povolení, aby mohla zpočátku hlavně psům dočasné ubytování poskytovat. Nebylo to ovšem vůbec snadné. Za socialismu totiž neměli tehdejší úředníci na obvodním národním výboru ani zdání o tom, o co vlastně má jít. Janě Tošnarové však ke svobodnému podnikání požehnali ve Svazarmu, kam chodila se svými psy – dogami – cvičit. Kladné doporučení jí dali i myslivci, protože si u nich udělala zkoušky s jezevčíky, s jejichž chovem zrovna začínala. Nakonec tak povolení otevřít si soukromý psí hotel od úřadu opravdu dostala. „Ale ani potom to nebylo vůbec jednoduché. O nějakých krmných granulích nemohla být tehdy ani řeč. Takže jsem musela jezdit pro maso na jatka až do Bučovic. Doma jsem ho uvařila v prádelním kotli a následně umlela v řeznickém mlýnku. Potom jsem maso nasáčkovala a uložila do mrazáku,“ říká paní Jana. Prvním ubytovaným hostem jejího hotelu byl pes, a to německý boxer. Tehdy přišel den zvířete strávený v tomto zařízení jeho majitele na 30 korun. „Protože ještě nebyly hotové kotce, měli jsme ho doma a na zahradě. Pamatuji si na pejska moc dobře. Sežral mi totiž nádhernou dřevěnou figurku hříběte, kterou jsem měla postavenou na krbu,“ durdí se ještě dnes na oko paní Jana.
Další zvířata
Netrvalo potom dlouho a s nejrůznějšími ubytovanými zvířaty se to u ní začalo jen hemžit. „Brzy na to přišel někdo, že by potřeboval pohlídat na delší dobu kočku. Tak se udělalo několik míst i pro ně. Později zase jiní přinesli králíky, morčata, fretky, krysy. Z těch jsem neměla zpočátku dobrý pocit, ale byly kamarádské. I ubytování papoušků nebývalo nic výjimečného. O ty se už ale starat asi nechci, protože jsem tady měla nyní jednoho, který na mě pořád křičel: Do práce! Do práce! Čtrnáct dnů, co tady byl, jsem neslyšela pořádně ani televizi, jak na mě neustále pořvával,“ usmívá se paní Jana. V hotelu měla ubytované dokonce i dvě ovce a vepře. „Ani se želvou to není žádná legrace. Každé ráno se musí koupat ve vlažné vodě, a hlavně má pořád tendenci utíkat. Však se mi taky jednou stalo, že si jdu takhle při venčení se psy na procházce po cestě a po asfaltce si to proti mně vykračuje želva. Říkám si, že ta moje bude mít kamarádku. Neměla, protože to byla právě ta moje, kterou jsem tenkrát chovala a ona z domu utekla,“ vypráví s tím, že v areálu psího hotelu měla také svou kobylku, kterou si pořídila k 60. narozeninám. Občas se jí stane, že se pro zvířátko jejich původní majitel do hotelu už nikdy nevrátí. „Chovatelé zaplatí zvířatům třeba ubytování na tři dny a přestanou mít o ně dál zájem. Když jim potom volám, tak mi telefon nevezmou. Pokud to zkusím z jiného čísla, okamžitě to po mém představení položí,“ líčí starosti paní Jana s tím, že o opuštěná zvířátka se samozřejmě dál stará a snaží se jim najít nový domov. To ale přináší i starosti. „Náklady za zvířata, která nám tady jejich majitelé nechají, jdou za námi a nejsou to zrovna malé položky. A taky nám neodebraná zvířata zabírají místa pro jiná, o které bychom se mohli postarat. Jenže zvíře, které si jejich majitelé podle domluvy nevyzvednou, tady musím mít ještě nějakou další dobu. Co kdyby se jim někde něco stalo a nemohli by se se mnou hned spojit,“ vysvětluje majitelka hotelu.
Někdy jsou potíže... Jaké? Dočtete se v tištěném Aha! pro ženy číslo 36.