Antropoložka Eva (37): Pod rukama mi ožívají naši předkové!
Žili před tisíci lety, proto dnes už nikdo neví, jak ve skutečnosti vlastně vypadali. Až na výjimky! Antropoložka Eva Vaníčková (37) spolu se sochařem Ondřejem Bílkem (34) z Laboratoře antropologické rekonstrukce Moravského zemského muzea totiž našim předkům vrací podobu. Co taková práce obnáší?
Jako dítě neměla představu, čím by chtěla být, a proto po základní škole nastoupila na gymnázium v rodném Moravském Krumlově. „Ani pak jsem ovšem neměla dlouho jasno, co bych chtěla studovat dál. Fascinoval mě člověk jako takový. Bavila mě i biologie, matematika a výtvarka. Nakonec se to všechno sečetlo v jedno, a to ve fyzickou antropologii, kterou jsem vystudovala na Masarykově univerzitě v Brně. Takže mojí hlavní náplní je věnovat se kosterním pozůstatkům našich předků z různých časových období,“ říká Eva, která už během studia na přírodovědecké fakultě měla možnost absolvovat dvoudenní kurz týkající se rekonstrukcí podob. Zájemce tehdy s touto metodou seznamovaly dvě odborné pracovnice z Ruska. „Za tak krátkou dobu sice kouknete pod pokličku, jak se taková rekonstrukce dělá, ale nemáte šanci se ji naučit. Už tehdy jsem proto dotyčné dámy oslovila se žádostí, zda bych mohla přímo v jejich moskevské laboratoři, kde se těmto rekonstrukcím dlouhodobě věnují, absolvovat stáž. Nakonec to vyšlo a do Ruska jsem na několik měsíců na individuální kurz skutečně odjela,“ pokračuje antropoložka. I s takovou devízou to však neměla Eva po skončení studia s uplatněním v oboru snadné. Antropologů je u nás hodně, a tak dokonce nějaký čas pracovala v brněnském muzejním pavilonu Anthropos jako šatnářka. Věřila však, že její čas ale přijde…
Společná princezna
Nemýlila se. „V roce 2016 mě oslovil sochař Ondřej Bílek s tím, že namodeloval sochu neandrtálce. Chtěl vědět, co na ni říkám. Rekonstrukce byla provedena správně, ale nejednalo se tak úplně o konkrétního jedince, kterého by zpracovával na základě daného podkladu. Protože je velmi pečlivý člověk a workoholik, tak neandrtálce následně shodil ze stolu, rozbil a udělal ho znovu. Slíbila jsem mu tenkrát, že ho naučím metodu, jak se rekonstrukce správně provádí. A současně si tak vyzkoušíme, jak si sedneme po lidské stránce a zda budeme schopni spolu i pracovat,“ vzpomíná Eva na začátky s Ondrou. Zrekonstruovaná podoba neandrtálského lovce našla nakonec uplatnění na výstavě v Anthroposu, která byla tematicky zaměřená právě na dané období. A k obdivování je tam neandrtálec dodnes. Prvním opravdu společným projektem Evy a Ondřeje byla Princezna z Býčí skály, která se po dokončení se setkala s velkým ohlasem. „Současně jsme se stali u nás prvními, kteří rekonstrukce dělají ve spojení antropolog a sochař. A začali jsme tak před šesti roky tvořit hyperrealistické silikonové rekonstrukce, po nichž dotyční vypadají opravdu jako živí lidé. Zatímco jsem podepsána pod vědeckou správnost, kolega sochař dokáže do rekonstrukce vtisknout tu správnou uměleckou hodnotu. Každý umí a rozumí něčemu jinému, a když se to vhodně spojí, může na konci celého procesu vzniknout výjimečné dílo,“ říká Eva.
Náročný postup - Jaký? Dočtete se v tištěném Aha! pro ženy číslo 39.
