Eliška (39) z Brna se nechtěla smířit s lidskou krutostí ke starým a nemocným zvířatům. Založila hospic pro psí seniory!
3 fotografie
Radovat se z roztomilého štěněte a těšit se, jak si spolu užijete příštích deset, možná patnáct let, umí kdekdo a je to fajn. Počítat se ale musí i s tím, že pejsek či fenka jednou zestárnou a budou mít, podobně jako staří lidé, mít zdravotní potíže a bolesti. Eliška Vafková (39) z Brna, které nikdo neřekne jinak než Aňula, to se psi vzala právě za tento konec. Našla své životní poslání v péči o psy nemocné, staré a týrané. I tihle dědoušci prý dokážou zahřát srdce a duši.
Psí senioři jsou starost, časté návštěvy veterináře, někdy časově i finančně velmi náročná péče a také brzké loučení, když se hafan odebere, jak se říká, za duhový most. Přesto se Eliška rozhodla provozovat psí hospic a založila brněnské sdružení Dejte nám šanci. „Teď nám odešly Piškotka, Ovečka a Myška. Jasně, že uroním slzu. Pokaždé ale myslím na to, že jim většinu života někdo ubližoval, trpěly, žily ve špíně, v bolesti a u nás, i kdyby to byly jen dva měsíce, poznaly pelíšek, dobrou baštu, vycházky, pohlazení. To smutek přebije,“ říká Eliška. S každým ze svých svěřenců je do poslední chvilky. Drží ho v náručí a povídá si s ním. „Věřím, že se jednou za duhovým mostem zase potkáme,“ dodává.
Mají vekou vůli žít
Psí dědouškové ale umí překvapit. Ne každý, který do hospicu přijde s vyhlídkou na pár týdnů života, to na světě tak rychle zalomí. „Mají obrovskou vůli žít. Často se tak zmátoří, že si život radostně prodlouží i o několik let a podaří se mi dokonce najít jim nový domov,“ líčí Eliška. Například loni v listopadu zachránila z jednoho útulku pejska den před smrtící injekcí. Chtěli ho utratit pro stáří a nemoc. „Říkali jsme si, každý týden, kdy bude Dědoušek na světě, je fajn. Doufali jsme, že se snad dožije Vánoc. No, a má domov a chystá se oslavit i ty Vánoce letošní,“ těší se Eliška.
Vladimíra (36) si z návštěvy Peru přivezla kromě zážitků drahé kameny, to jí…
Celý článekMyšlenka pečovat o staré utrápené pejsky měla svůj vývoj. Eliška už jako malá holka tíhla k problémovým, handicapovaným psům a zůstalo jí to. „Jeden z mojí smečky tří německých ovčáků byl lidmi vyhozený z domu a druhý byl odsouzený k utracení, protože zabil dítě,“ vzpomíná Eliška. O tom druhém se psalo v novinách jako o psu zabijákovi. Tehdy mu bylo šest. Byl zanedbaný, týraný. „Psychických handicapů se už nikdy zcela nezbavil, ale dalo se s ním pracovat a u mě prožil osm let,“ vzpomíná.
Hospic není útulek
A právě v momentě, kdy tato tříčlenná smečka zestárla, prý přišel nápad otevřít psí hospic. „Jeden ochrnul, a tak jsme řešili, jak mu nahradit zadní nohy kolečky. Tehdy to ještě nebylo tak běžné jako dnes. Další měl nádor. Užili si nakonec ještě pěkné stáří. Uvědomila jsem si ale, že v běžných útulcích nemají takoví psi šanci. Není tam na ně čas a ani peníze,“ objasňuje Eliška. Ani ji hospic neživí. Má svou práci a o své svěřence, kterých bývá kolem dvaceti, se stará ve volném čase.
Celý příběh najdete v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč. Podpořit psí seniory můžete na účet: 157088119/0300.
3 fotografie
