Jana (40) z Prahy pracovala v diplomacii. Povolání opustila kvůli tanci a stala se hvězdou. Propadla vášni jménem flamenco!
Když ji uvidíte tančit, řeknete si: To je pravá ohnivá Španělka! Jana Drdácká (40) je ale křtěná Vltavou, léta tančila české a moravské lidové tance a ke španělskému flamenku se dostala až na vysoké škole. Přesto se stala jednou z nejlepších tanečnic tohoto žánru u nás. Opustila »teplé« místo v kanceláři a vydala se na nejistou uměleckou a lektorskou dráhu. Za 17 let nadchla pro flamenco stovky žen, kterým pomohla díky tanci získat nejen ladné pohyby, ale mnohdy i ztracené sebevědomí. Jak se česká holka stane profesionální tanečnicí flamenka? Jaká úskalí tohle povolání má? A můžete se do kurzů flamenka přihlásit i vy, čtenářky Aha! pro ženy?
Odmalička se ráda pohybovala. Jednou ji viděla teta, jak poskakuje v obýváku, a řekla si, že je škoda nechat tu energii ladem. Malou Janu přihlásila do známého pražského folklorního souboru Valášek. „Byla to ta nejlepší taneční průprava, jakou jsem mohla dostat. Folklor na rozdíl od jiných tanečních forem vychovává nejen k dokonalé koordinaci pohybů, ale také k velké muzikálnosti a rytmičnosti,“ říká Jana Drdácká, která u tance zůstala až do dospívání, ale nenapadlo ji, že se mu bude věnovat profesionálně. Zlom přišel, když odjela studovat do Spojených států vysokou školu – románské jazykya mezinárodní vztahy. Tady totiž potkala flamenco! „Jedna profesorka, k níž jsem chodila na jiné taneční kurzy, mi doporučila, ať si to jdu vyzkoušet. Měla pocit, že by se to právě ke mně hodilo, a já ji poslechla,“ vzpomíná Jana. Začátky nebyly ale vůbec jednoduché. „Flamenco je rytmicky a technicky náročná disciplína a mně ze začátku vůbec nešlo. Právě tím mě dostalo. Řekla jsem si, že zatnu zuby a že se to naučím, nepřipouštěla jsem si možnost vzdát to bez boje.“
Na vlastních nohách
Dřela, i po návratu do Prahy se flamenka nevzdala a jezdila se zdokonalovat do kolébky tohoto tance, španělské Andalusie. „Na kurzech ve Španělsku jsem trávila vždy několik týdnů, dnes by to dohromady dalo už několik let života,“ říká Jana, která se pustila i do veřejného vystupování. Brzy ji začaly oslovovat ženy a projevovaly zájem si fl amenco vyzkoušet. Jana začala učit nejprve pod záštitou jedné jazykové školy, pak vznikla myšlenka založit si vlastní studio a věnovat se tanci i vyučování na profesionální úrovni. V té době ještě pracovala na vyslanectví Evropské komise v Praze, které připravovalo vstup naší republiky do Evropské unie. „Rozhodování, zda opustit kariéru, na kterou jsem studovala, bylo těžké. Na jedné straně byla práce, která mne bavila a přinášela i mnohé sociální jistoty, na druhé krásná umělecká a lektorská činnost, která ale stojí jen na mně a na mém vlastním těle. Musela jsem zvážit všechna rizika, ale cítila jsem, že mě vlastní tanec i práce s klienty tak naplňují a nabíjí energií, že jsem se rozhodla to prostě risknout,“ vzpomíná Jana Drdácká. I její rodiče ji od této dráhy zrazovali a chvíli trvalo, než se s jejím rozhodnutím smířili. „Nakonec jsem je ale přesvědčila, že jsem schopná se o sebe i takto postarat a že jsem šťastná a spokojená. A dnes jsem dokonce přesvědčená, že diplomatická kariéra a s ní spojená kancelářská práce by mě dlouhodobě neuspokojovaly.
Ceký příběh najdete v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.