Bavič Petr Novotný projel už 84 zemí a říká: V cizině hubnu, tloustnu v Česku!

Petře, vy jako vyhlášený cestovatel, kolik jste už navštívil zemí?

„Vzhledem k tomu, že si ze všech cest dělám poznámky, tak to vím naprosto přesně. Když nebudu počítat třeba přestupy někde na letišti, tak jsem poznal čtyřiaosmdesát států. Třeba Evropu jsem projel úplně celou, včetně těch nejmenších zemí. Jsou vlastně pouze tři zásadní státy, kde jsem ještě nebyl – v Kanadě, Indii a Izraeli. V nejbližší době se to chystám napravit.“

S kým nejčastěji cestujete?

„Jsou čtyři způsoby. S Františkem Ringo Čechem, to jezdíme do světa hlavně za jídlem. Jsme oba velcí gurmáni a zažíváme spolu neuvěřitelné věci. Pak cestuji jen tak úplně sám, třeba v mládí jsem stopem projel kus světa a dodnes občas někam sólo vyrazím. Dále samozřejmě s manželkou, která má ráda moře a teplo. A protože jsem založil vlastní cestovní kancelář, tak to je čtvrtý způsob mého cestování. Sám totiž vymýšlím vlastní zájezdy, které žádná jiná konkurence nenabízí, a vždycky se postavím do čela každé výpravy.“

Kde jste byl nejdál?

„V Austrálii, kde jsem byl už čtyřikrát, a na Novém Zélandu.“

Která země vás nejvíce nadchla?

„Mám dvě místa, která jsou naprosto bezkonkurenční. A to Kréta, kde jsem byl už asi padesátkrát a jsem tam jako doma. Žiju tam v apartmánu na jednom místě a jsem tam šťastný. Dokonce se během hodiny úplně proměním na Kréťana. Já jsem totiž pořád akční člověk, ale tam splynu z místními se vším všudy. Pohoda, všechno v klídku, nikam se neženu, všechno počká… A další zemí, která mi urvala srdce a je nádherná po všech stránkách, je Austrálie. Prostředí, lidé, příroda, jídlo, všechno jak má být. Přestože jsem český patriot, tohle je jediná země, kde bych možná dokázal žít nastálo.“

Kam vás naopak už nikdo nikdy nedostane?

„Do Libye. Zavedla mě tam Dakarská rallye a ta krátká doba, kterou jsem tam zažil a viděl, mi úplně stačila. A také už vynechám Brazílii, což mě na druhou stranu docela mrzí. Mám ji strašně rád, ale jinak to nejde. Kriminalita v této nádherné zemi totiž překračuje veškerou mez. Za tři dny vás tam přestane bavit život. Není místo, kde by vás jako cizince neokradli. Ať je to v hotelu, na pláži, na ulici… Jsou to gangy, ve kterých už řádí i děti, a ty už nezvládne ani policie. Existují tam domobrany, které ty děti střílejí, protože na ně už nic jiného nepomáhá.“

Domluvíte se v cizině dobře?

„Umím několik světových jazyků, takže opravdu všude. Tedy kromě Číny. Tam jsem byl bezradný. Málem jsem tam zůstal.“

Co se stalo?

„Za boha jsem taxikáři nemohl vysvětlit, že chci odvézt na letiště. Oni neznají ani světová slova typu: hotel, aiport, WC, stop, taxi… Já mu před hlavou mával čínskou letenkou, dělal éro, ale on furt seděl a nevěděl, co po něm chci. Pochopil jsem, že se odtud nikdy nedostanu. Pak mě napadlo, že se musím dostat do nějakého hotelu, popadnout recepční, která by mu to vysvětlila. Ale jak tomu volovi řeknete, že chcete do hotelu, když ani tenhle pojem nezná? Tak jsem mu řekl, ať jede, kam chce, a až po cestě uvidím hotel, že mu řeknu, kde zastaví. Jenže on pořád že potřebuje vědět místo, kam chci odvézt.“

Jak to nakonec dopadlo?

„Vyřešil jsem to tak, že jsem vzal mobil, zavolal na informace do Prahy a na mezinárodních informacích požádal o číslo na české velvyslanectví v Pekingu. Oni mi tam dali k uchu člověka, který uměl čínsky i česky, tak to po mobilu tomu taxikáři přeložil.“

Kde jste se nejlépe najedl?

„V Austrálii. Je to sice emigrantská země, a tak nemá svou vlastní kuchyni, ale projevují se tam různé vlivy. Kdo chce, tak si tam to své najde. Během jedné minuty tam najdete třeba thajskou, polskou, filipínskou, prostě jakoukoliv restauraci – jedna vedle druhé. Tam mi chutnalo nejvíce, to byl pro mě gastronomický zážitek. Co se týče Evropy, největší slabost mám pro francouzskou, italskou a řeckou kuchyni. Ale jinak jsem jedl snad už opravdu všechno možné, polévku se žížalama, hady, brouky, kobylky, netopýry, krysy nebo mravence.“

Jak to jako známý gurmán řešíte s dietou?

„Nejvíce přibírám paradoxně v Čechách, protože taková tloustnoucí kultura jako u nás nikde jinde není. V cizině zásadně nejím přes poledne a snažím se jíst pouze dvakrát denně. Posnídám tak, abych neměl hlad, přes poledne si dám maximálně nějaké to ovoce, ale večer se pak pořádně navečeřím. Musím říci, že to funguje a v zahraničí víc hubnu než přibírám.“

Jaká cesta vás v nejbližší době čeká?

„S mojí zmíněnou cestovkou vyrážíme za pár dní na Aljašku. Mám celý zájezd perfektně do detailu vymyšlený. Moc se na to těším. No a s Ringem se chystáme na Maharadža Express. To bude také fajn! On mě sice pořád nutí, abychom zopakovali výlet do Bretaně, kde jsme zažili neuvěřitelný gastronomický týden po francouzsku, ale chce jet jen na víkend, protože když je někde déle, tak se mu stýská po vnoučatech. Vždycky zavolá a říká: Péťo, my na to nemáme? (smích) To je argument. Jet na večeři na otočku nějakých tisíc kilometrů…“ 

Trochu odbočíme. Skočíte si ještě někdy bungee jumping? Není přece tajemstvím, že jste si před lety rozbil hlavu o dno Máchova jezera.

„Já bych skočil rád, nemám s tím problém, nebojím se, ale manželce jsem slíbil, že už tohle nikdy nebudu provozovat, a to plním.“

A žádné jiné adrenalinové sporty?

„No dlouhá léta mě oslovovali parašutisté, jestli bych jim nechtěl udělat reklamu a absolvovat u nich tandemový seskok. Já jim to pořád odmítal, že kvůli ženě fakt nemůžu. Pak mi napsali maila, jestli bych je tedy alespoň jako jejich patron nechtěl přivítat po seskoku na zemi. Když jsem jim zrovna odpovídal, šla kolem manželka a já jí říkám: Vidíš, jaký jsem vzorný manžel, tady mě lákají na tandemový seskok, a já už je kvůli tobě třikrát odmítl! A ona na to: Jé, to bych ráda zkusila! Tak jsme to spolu opravdu dali. 28 vteřin jsme padali volným pádem. Obrovský zážitek.“

Věděli jste, že...

Petr Novotný má průkaz na létání balonem? Dokonce před několika lety s ním celý týden létal v Mongolsku pro jednu politickou stranu. „Byl to dobrý job, vydělal jsem peníze nejen sobě, ale i klubu, kterému balon patřil,“ řekl nám Petr. Když se pak vracel pouští domů, stala se neuvěřitelná věc.

„Několik dní jsme po cestě nepotkali ani živáčka. Všude jen písek a nic. Najednou jsme vjeli do jedné osady a srazili se s nakláďakem. Což bylo v té oblasti něco nepochopitelného. Prostě jsem nedal přednost,“ dodal s úsměvem.

Fotogalerie

5 fotografií