Stanislava Jachnická (58): Bez pohybu nemůžu být!
Když promluví, nejspíš si její hlas okamžitě spojíte se sympatickou Phoebe z amerického sitcomu Přátelé. Herečku Stanislavu Jachnickou (58) si ale můžete pamatovat třeba z Ulice nebo z Policie Modrava. Pravidelně se také objevuje na divadelních prknech. Momentálně naplno zkouší novou inscenaci Forman pro Letní scénu Musea Kampa, která má premiéru 18. června. Jejím manželem je stavař Petr Jachnicki, se kterým má dvě dospělé děti – Matyáše a Kristýnu, díky které je nyní i šťastnou babičkou. Čím si Stáňa udržuje postavu? Co ji děsí? A co řekla o své nové životní roli?
Stáňo, koho budete v představení Forman hrát?
„Mám tam několik rolí, ale už jsem na to zvyklá, protože s režisérkou Adélou Stodolovou nespolupracuju poprvé. I v představení Meda jsem měla vícero rolí. Čeká mě opět role matky a k tomu ještě další různé role, jako třeba vedoucí manekýnek, klapka, pani Matoušková a já nevím, koho ještě. Bude to další role podobného typu, takže se na to moc těším, protože to bude hudebně, tanečně i vizuálně jedinečný projekt.“
Víc rolí najednou, to je asi náročnější…
„Není to náročnější, pokud nejsou rychlé převleky, ty role jsou vlastně malé. Půlku života režiséra Miloše Formana je těžké dát do jednoho představení, my v představení končíme Amadeem, takže všecko musí být jakoby v rychlých střizích, jsou to krátké vhledy do jeho života, takže i ty role mají malý prostor. O to ale musí být výrazněji zahrané, aby se divák dobře zorientoval.“
Kdybyste se Miloše Formana mohla na něco zeptat, co by to bylo?
„Hodně probíráme v inscenaci jeho dětství, kdy se seznámil se všemi svými budoucími spolupracovníky, s Ondříčkem, s Passerem, s Havlem… Asi bych měla nějaké otázky k tomu, ale obávám se, že on to v sobě tak moc zavřel, že by mi asi neodpověděl.“
Budete hrát během léta. Nevadí vám, že nebudete mít tolik volna?
„Já jsem za to hraní ráda, moc těch letních scén nemám. A zabere to jen půlku prázdnin. Jsem na volné noze, takže pokud bych vyloženě chtěla jet na nějakou dlouhou, třeba měsíční, dovolenou, tak si prostě ten čas zkusím vyblokovat jindy. Samozřejmě, když jsem měla malé děti, tak jsem si na prázdniny většinou nenechala sáhnout. Teď jsou ale děti dospělé, mají vlastní plány, tak už je to o něčem jiném. Ale z Prahy se v létě snažím co nejvíc utéct.“
Kde ráda trávíte volný čas?
„Mám chalupu v Lužických horách, kde mám i svůj amatérský divadelní soubor, což je moje velká radost. Z herečky přepnu na režisérku, důležitě tam režíruji, oni jsou všichni nadšení a já taky. (rozesměje se) Zbytek času věnuju procházkám po lese s naší buldočkou, někdy se mnou jde i manžel, tak si uděláme nějaké menší túry. Hodně načerpávám energii z lesa, ze stromů, ze zeleně, z klidu a ticha. Taky miluju poznávací zájezdy, na které teď asi nebude moc času. Ale v hlavě mám Japonsko, to by mě moc lákalo, tak uvidíme, zda to někdy vyjde.“
Vzhledem k vaší skvělé postavě bych řekla, že chodíte i cvičit. Je to tak? A jak často chodíte do fitness?
„Bez pohybu nemůžu být. Samozřejmě s věkem cítím už nějaká omezení, a to mě děsí ještě víc, takže o to víc se snažím hýbat. Je čím dál těžší si udržet postavu, protože metabolismus funguje už jinak a všechno je těžší, než to bývalo v mládí. Ale pravdou je, že se hýbu pořád. Chodím do posilovny, hraju volejbal, jezdím na kole, chodím na spinning, a jak jsem říkala, hodně toho nachodím i na procházkách se psem.“
Držíte i nějaké diety?
„Diety nedržím, ale jím míň než dřív a už tolik »neplácám«, což jsem dělala. Občas se stane, že mám chuť na sladké, pak na slané a pak jsem úplně přejedená. Děje se to hlavně o Vánocích nebo Velikonocích, kdy mám na všechno strašnou chuť, ale jinak se během týdne snažím jíst s rozumem. Ráno se zdravě nasnídám, pak si dám nějakou svačinu, když to stihnu, oběd a pak už se snažím moc nejíst. Před představením ani moc jíst nemůžete, ale malé jídlo si raději dávám, protože v deset večer se už na noc nacpat nechci.“
Zmínila jste, že děti už jsou dospělé. Měly někdy chuť zkusit také herectví?
„Dcera ho zkusila, protože se díky hereckému táboru dostala do první série Rodinných pout. Pak dělala zkoušky na DAMU, ale nevyšlo to. Dnes je myslím za to ráda, pracuje jako bioložka, teď si dělá doktorát, jehož tématem je zkoumání ledovcových řek a bakterií v nich, jaký dopad mají na životní prostředí, což je velmi zajímavé a aktuální téma. To ji naplňuje, kromě mateřství samozřejmě, protože je už taky maminkou. A syn je profesionální sportovec, hraje volejbal extraligu za Odolenu Vodu. Obě děti si tedy šly svojí cestou a myslím, že jsou dlouhodobě spokojené.“
Říkáte, že dcera je už maminkou. Jak si užíváte roli babičky?
„Mám roční vnučku a snažím si na ni udělat co nejvíc času. Zjišťuji, že není tak lehké strávit tři hodiny s takhle malým dítětem, navíc ty tři hodiny musíte prostě mít, což je malinko zádrhel. Ale vnučku samozřejmě miluju a chápu všechny moje kolegyně, které se vždycky rozplývaly, jak je to krásné být babičkou. Už se rozplývám taky.“ (směje se)
Na závěr vzpomeňme dabing a vaši nejslavnější roli, Phoebe z Přátel. Jak vás tato práce ovlivnila?
„Někdy se stává, že mi diváci řeknou, že i u jiné role pořád slyší tu Phoebe. Ale vždy doufám, že se mi je podaří přesvědčit, že nejsem Phoebe, ale že jsem třeba ve zmíněné inscenaci Formanova maminka. Pomůže tomu scéna a kostým, že na to za chvilku zapomenou… Ale jako handicap to ani neberu, i když se mě na Phoebe lidé ptají téměř denně, protože jsem dost upovídaná, takže kdekoliv v obchodě, kde promluvím, někdo zareaguje. Je to ale vlastně pro mě pochvala, že ta práce byla tak dobrá, že jsem lidem zůstala v hlavě, a tak jsem za ten seriál velmi vděčná.“
Při práci na Přátelích jste se spřátelila s Miriam Chytilovou, která namluvila Rachel. Vídáte se stále? Nejen to čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 17.
