Terapeut Karel Kekeši (49) měl opravovat naftové motory, dnes harmonizuje lidi netradiční metodou: Zpěvem odbourává stres a napětí!
Odmalička miloval zpěv, nikdy ale neměl šanci jej studovat. Osud tomu ovšem chtěl, aby se Karel Kekeši (49) seznámil s německou operní pěvkyní Petou Schwabe, která u něj odhalila schopnost pomáhat lidem pomocí alikvotního zpěvu. Zjistil, že v minulém životě léčil zpíváním egyptské faraony, a harmonizaci duše i těla pomocí různě vysokých tónů se věnuje dodnes. Odbourá napětí, stres a člověka dokonale pročistí.
Máte exotické jméno i vzhled, zbožňujete balkánskou hudbu… Jsou vaše kořeny právě tam?
„Je to složitější. Já jsem totiž adoptovaný! Jenže jsem to nevěděl do svých čtyřiceti let. Tajili mi to! Zjistil jsem to, až rodiče zemřeli. Takže vím, že do tří a půl roku jsem vyrůstal v kojeneckém ústavu v Novém Jičíně, a pak si mě adaptovali jistí Kekešiovi. Jenže můj táta nebyl původně Kekeši. Byl Slovák, který se narodil v Maďarsku, a když přišla revoluce, tak Slováky vraceli na Slovensko. Jmenoval se Gubala a musel si změnit jméno. A protože tam byla nejvyšší hora Kékeš, takže se pojmenovali jako Kekešiovi a v Čechách, když si pak vzal maminku Moravačku, tak je počeštili na Kekeši. Kořeny někde na jihu nemám, ale je pravda, že mám moc rád arabskou, balkánskou a řeckou hudbu. Ale i Morava a Slovácko jsou moje srdeční záležitosti!“
Kdy jste začal zpívat, vzpomenete si?
„Zpíval jsem odmalička. Máma říkala, že dřív, než jsem mluvil, jsem zpíval. Mě to hrozně baví, já zpívání používám jako ventil, dělám muzikoterapie a ukazuju lidem, že jsme hlasivky nedostali proto, abychom mluvili a nadávali, ale proto, abychom zpívali.“
Jaké je ale vaše původní povolání?
„To, co jsem nikdy nechtěl dělat! (směje se) Já jsem vždycky tančil, zpíval a kreslil. Byl jsem umělecky nadaný. Ale rodiče si chtěli splnit sen – táta totiž chtěl být strojvedoucí. Takže jsem se vyučil jako mechanik-opravář kolejových vozidel. Měl jsem opravovat naftové motory. No katastrofa! Vydržel jsem to asi dva roky, ale hrozně jsem se trápil. Pak jsem si prošel hromadou dalších věcí. Hledal jsem se. Začal jsem se učit masírování a reflexní terapii. A pořád jsem zpíval – s vojenskými kapelami nebo s orchestrem Václava Hybše.“
A jak jste se tedy dostal k alikvotnímu zpěvu?
„To byla krásná pohádka. Setkal jsem se s terapeutkou, která se na někoho podívala a viděla, kde je nemocný. A mně řekla – ty máš problém s bříškem, viď? Měl jsem, odmalička. Jenže jsem tehdy nevěděl, že psychosomatika souvisí s něčím nevyřešeným a netušil, že jsem neodpustil svojí biologické mámě, jak já říkám – biomámě. A pak mi řekla – myslím, že budeš léčit zpěvem. Já jsem si tehdy poklepal na čelo – zpíval jsem s Hybšem a říkal si: No to určitě, budu zpívat „Terezu“ a někoho vyléčím! A ona na to, že budu vyluzovat nějaké samohlásky a těmi budu léčit lidi. Nevěřil jsem.“
Je těžké se alikvótní zpěv naučit? A s jakými problémy se na Karla můžete obrátit? Čtěte tištěné Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8,90 Kč, a to vždy od úterý.