Očima psycholožky: Může skutečně fungovat manželský trojúhelník?
Mnoho lidí setrvává v manželství i tehdy, když už má nového partnera i rodinu. Proč? Může trojúhelník opravdu fungovat? Na to se ptáme psycholožky Alex Hrouzkové.
Proč někteří lidé setrvávají v manželství, i když už spolu nežijí, mají novou rodinu a návrat rozhodně neplánují?
„Lidé zůstávají v manželství, i když s partnerem už nežijí, proto, že to jednomu nebo oběma přináší nějaké výhody. Kdyby byl svazek jen trochu nevýhodný, rozvedli by se. Svazek jim může přinášet zjevné věci, jako jsou finanční výhody, obchodní spolupráce či bezproblémový přístup k dětem. Může jim však také přinášet věci méně zjevné na psychické úrovni. Například žena, která se nechce rozvést s mužem, který s ní ale už nežije, tajně doufá třeba v to, že se k ní jednou vrátí. Muž tím, že se nerozvede, může kompenzovat své pocity viny vůči ženě, se kterou nežije. Roli může u některých takových párů hrát i hlouběji zakořeněná neschopnost utvořit si s někým závazný blízký vztah. Tito lidé se mohou cítit ohrožení, když se ocitnou druhému příliš blízko, tudíž navážou dva či více vztahů takzvaně „na půl“.
Může takový trojúhelník fungovat dlouhodobě?
„Je možné, že to lidé v trojúhelníku dotáhnou až do posledních dní, zejména když si ke spokojenosti všech upraví majetkové poměry. Častěji však dříve či později začne alespoň jeden ze zúčastněných chtít situaci řešit, obvykle to bývá manželka, poté, co si najde vážnou známost, nebo partnerka manžela, která po letech zatouží po zprávoplatnění svazku třeba kvůli dětem.“
Jaký to může mít dopad na děti?
„Děti jsou spokojené, když jsou spokojení rodiče. Pokud jsou tedy oba rodiče se situací opravdu v souladu, nemusí to mít na děti nijak zásadní vliv. Ani nelze říci, zda děti zkopírují v dospělosti model svých rodičů. Někdy děti totiž zatouží po pravém opaku toho, co viděly doma.“