Ljuba Krbová (57) o dvou rozvodech a vztahu s Ondřejem Neffem (70): "Manželství? Šílenství ve dvou!"
Herečka Ljuba Krbová (57) je dlouhých jedenáct let spjata s rolí Aničky v oblíbeném seriálu Ulice. Krom televize a divadla má ale další velkou vášeň, a tou je čínské bojové umění, kterému se věnuje od roku 1997. Stejn tak propadla i digitální fotografii nebo japonské zahradě. Miluje přírodu, své psy, ale hlavně rodinu, kterou tvoří také její manžel, známý spisovatel Ondřej Neff. Jejich lásku a vzájemnou oporu ještě více upevnil rok 2008, kdy Ondřej tragicky přišel o dceru. Zavraždil ji vlastní manžel. Ljuba stála Ondřejovi v jeho nejtěžších chvílích po boku a tak je tomu dodnes.
Ljubo, začala bych vaším dětstvím. Pocházíte z pěti dětí, což už se dneska nevidí moc často. Jak taková domácnost vypadá?
„Je to veselé. Asi ani ne tak pro ty rodiče, jako pro děti. Pořád se něco děje, někdo je zraněný, sešívaný, neustále je něco rozbitého… A to si představte, že jsme takhle vyrůstali v bytě tři plus jedna. Navíc jsme pak měli i své partnery, děti, psy. To vždycky tatínek na společném setkání, třeba na Vánoce nebo při oslavách, říkával: Prosím vás, nemluvte více než tři najednou. (směje se) Ale je to vážně fajn mít velkou rodinu. Přišla jsem díky ní i ke skvělým švagrovým. A mimo to, dnes už rodiče bydlí ve větším, takže nikdo nemusí postávat nebo sedět na zemi, když se sejdeme.“
Když jsme u toho bydlení, vyrůstala jste ve městě, ale teď bydlíte na vesnici. Chybí vám někdy Praha?
„My to s mužem nemáme do Prahy daleko, což je výhoda. S oblibou říkám, že si vyzobáváme to nejlepší. Z města kulturu, ze vsi přírodu. Jediné, co mi občas vadí, že si nemůžu dát po představení se svými kolegy dvě deci vína. Nebo když jsme na nějaké oslavě, musíme řešit dopravu, abychom si mohli přiťuknout a oslavence zapít. Ale to je pouze drobnost, v době taxislužby. Je to tak, že je vždy něco za něco a ta příroda za to rozhodně stojí.“
Vy jste s přírodou hodně spjatá…
„Miluju přírodu. Mám dva ohaře, takže denně chodíme do lesa, ať je jakékoliv počasí. Je to dobré pro pejsky i pro mou kondici. Jsou to vlastně mé osobní trenérky. A taky je to bezva kvůli mé další velké lásce, a tou je bojové umění, to je taky nejlepší cvičit v přírodě."
Čínské bojové umění u nás není až tak tradičním sportem, co vás k němu přivedlo?
„Když se otevřely hranice a dalo se vycestovat, viděla jsem v Německu skupinu lidí, která cvičila venku v přírodě pro mě tehdy neznámou sestavu. Vůbec jsem netušila, o co jde, ale působilo to krásně harmonicky. Tak jsem si začala shánět informace, ale bylo to v těch devadesátých letech těžké. Přesto jsem vše potřebné zjistila, našla jsem si učitele a začala trénovat.“
Trénoval vás Čech, nebo Asiat?
„Nejdříve mě učili Češi, ale pak jsem přešla na asijské učitele. To bylo v době, kdy jsem soutěžila…“
V roce 2001 jste dokonce Českou republiku reprezentovala v Jerevanu na mistrovství světa…
„Z dnešního hlediska je to trochu legrační, ale tehdy cvičilo wushu v Čechách málo lidí. Byly jsme tam za ČR jen dvě, já a ještě asi o dvacet let mladší holka. (směje se) Ale byl to krásný zážitek, hodně emotivní. Nicméně právě tam jsem poznala a uvědomila si, že jsou Asiaté v bojovém cvičení úplně jinde než my, a zatoužila poznat i asijského učitele. Dnes je situace úplně jiná a dobré mistry najdete nejen v Praze.“
Celý rozhovor najdete v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.