Petra Janů (66): Můj oteklý obličej? To období mě zocelilo!
Vždy vzbuzovala pozornost zářivými vlasy. Na konci loňského roku však Petra Janů (66) prožila nepříjemné období – opuchl jí obličej a dlouho lékaři nemohli přijít na příčinu. A tak se začalo spekulovat o nepovedené plastice, což zpěvačce psychicky moc nepomáhalo. Nakonec se zjistilo, že za problémy stojí alergie na barvu na vlasy, a díky správně nasazené léčbě je Petra zase ve formě. Jak toto těžké období prožívala?
Na konci loňského roku jste měla problémy s oteklým obličejem. Nakonec se ukázalo, že vám způsobila alergii barva na vlasy. Jak jste toto období prožívala a je už všechno v pořádku?
„Představte si, že máte oteklý obličej, plný pálivých, rudých skvrn a nevíte, co se s vámi děje. Do toho máte před sebou spoustu vystoupení na veřejnosti. Chodíte od dermatologa ke kožnímu a nikde vám neřeknou nic konkrétního. Pardon, jednu věc zjistili, jsem alergická na kalafunu! V době, kdy jsem měla před sebou pražský koncert v Hybernii, mě před domem někdo vyfotografoval, když jsem šla k doktorovi. Samozřejmě opuchlou, nenalíčenou a nešťastnou. To bylo opravdu sousto pro média na dalších čtrnáct dní. Snad to lidem, kteří do mě »klovali«, udělalo radost. Nicméně mě to zocelilo. Nakonec moje kamarádka lékařka, která má specializaci ORL, přišla na to, že mi to způsobuje barva na vlasy. Užila jsem si své, ale už je to v pořádku.“
Vypadáte skvěle. Postavu by vám mohly závidět i některé mladé holky. Jak se udržujete ve formě?
„Těžko, dá to čím dál víc práce, metabolizmus se zpomaluje, potvora, je čím dál tím těžší shodit nějaké to deko. Tak se spíš starám o to, aby můj člověk držel pohromadě. Takže mám třikrát týdně fitness s trenérkou Zuzkou, která mi nedá nic zadarmo, na chalupě mám tělocvičnu, kde při cvičení koukám do lesa, a snažím se hodně chodit. Musím se udržovat v kondici, když jsem se vrátila k rockové muzice a koncert trvá skoro dvě hodiny.“
K pěknému vzhledu určitě pomáhá i fakt, že jste pořád usměvavá. Máte taky někdy splín? Co vás dokáže naštvat?
„Myslím si, že nemusím své trable vytrubovat do světa. Je daleko lepší se na lidi usmívat, občas se ten úsměv i vrátí. Lidi mám ráda a věřím, že většina je dobrá. Ti, kteří nejsou spokojeni sami se sebou a chtějí za každou cenu ublížit, spíš lituji. Ale abych to uzavřela, nemám ráda lidi hloupé a závistivé. A hlavně jsem pravověrný Štír, takže s lidmi, kteří mi ublíží nebo mě zklamou, sice při dobré vůli můžu komunikovat, ale už jim nevěřím.“
Čím si děláte radost? Ženy mají často »úchylky« na kabelky, boty… Jak jste na tom vy?
„Nepřeháním to, není to smysl mého života. Ale jednou za čas si s kamarádkou uděláme »holčičí odpoledne« a prolezeme obchody. Je to spíš společenská záležitost než nějaká honba za kousky, které jsou zrovna nejvíc IN.“
Jak ještě ráda trávíte volný čas? Vyhledáváte společnost, nebo vám spíš vyhovuje samota?
„Protože jsem neustále mezi lidmi, mám ráda samotu. Tu si vychutnávám na chaloupce v jižních Čechách. A když je samoty dost, jsou tu kamarádi. A kdo má chalupu, ví, že tam práce nikdy nekončí, a já, čím jsem »dospělejší«, si to víc a víc užívám. Baví mě mít kolem sebe květiny, sázím je do truhlíků, koryt, květináčů, na záhon, prostě kde se dá. Do skleníku okurky, rajčata a hlavně bylinky. Čerstvé do jídla nebo čaje jsou moc dobré. Já si potom sednu na zápraží a kochám se. Kromě toho mám chalupu uprostřed lesa a to je relaxace k nezaplacení.“
Na co ze své kariéry vzpomíná nejraději? To amnohem více se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 15.