Herečka Kristýna Leichtová: PARTNER MÁ O MNĚ KAŽDÝ DEN PŘEHLED
35 fotografií
Má dvě malé dcerky a tři bydliště. Kristýna Leichtová (35) pendluje mezi Ostravou, Prahou a Plzní a všechno pořizuje třikrát. To proto, že v Plzni má rodinu, v Ostravě zázemí a v Praze práci. Po krátké odmlce, během které se stala dvojnásobnou maminkou, přijala herečka roli v novém vojenském seriálu televize Prima 1. Mise.
Jaká je vaše úloha v seriálu 1. Mise?
„Moje postava se jmenuje Alice, je to vrchní sestra a manželka plukovníka Hofmana, kterého hraje Honza Dolanský. Alice zatím vypadá jako normální ženská, která by ráda měla fajn život a práci. Ale tak vypadají všechny moje postavy, a pak se s nimi vždycky něco stane. Je pravda, že v minulosti měly nějaký škraloup už na začátku, to Alice nemá, tak si říkám, že určitě něco přijde...“
S Janem Dolanským úzce spolupracujete už poněkolikáté. To byla nějaká vaše podmínka?
„Vůbec ne. Na tuto roli už mě oslovovali s tím, že budu točit s Honzou Dolanským a Markem Němcem a já jsem za ně ráda, je to pro mě záruka, že si zahraji. Jsou to lidé, které znám a jejichž styl hraní mi moc vyhovuje. S Markem jsem se sice před kamerou ještě nepotkala, ale známe se z divadla. A s Honzou jsme toho spolu odtočili hodně, poslední dva roky jsme se ale neviděli. Naposledy jsme se potkali náhodou na Výstavišti, když jsem byla těhotná s druhou dcerou Rozárkou a těšili jsme se, až si spolu zahrajeme divadlo, to se nakonec nestalo, přišel lockdown.“
Tedy vás musel spojit seriálový scénář. Říkáte, že toho za sebou, co se natáčení týče, máte spoustu. Může vás něčím ještě Jan Dolanský před kamerou překvapit?
„Honza má neuvěřitelně krásné citlivé polohy. Doufám, že to tam pustí, že to ukáže a že u toho budu moct být. A snad se to podaří i mně, že si opravdu zahrajeme a že to nebude podléhat tlaku času.“
Jednu citlivou polohu už mohl prokázat při natáčení milostné scény, kterou vám přichystali hned na první natáčecí den. Jak v oblibě tyhle scény máte?
„S Honzou jsme oba stydlíni. Děláme legrace, ale jak jde do tuhého, normálně se stydíme. Čím jsem starší, tím se stydím víc. Točili jsme poprvé milostnou scénu. Měli jsme se líbat a stahovat se do postele. Žádný text, jenom pohyb. Podotýkám ovšem, že to byl náš první kontakt na Misi. Koukala jsem na něj a on byl rudej jak rak, brutálně se styděl a já taky.“
Tak to se mají diváci na co těšit. A pak také možná vaše rodiny. Specifikum těchto seriálu tkví totiž také v tom, že vás mají diváci tendenci spojovat i v soukromí. Připravila jste na to svého partnera Vojtěcha Štěpánka, šéfa činohry Národního divadla?
„Můj partner Vojta se s Honzou Dolanským zná, navíc je původně vystudovaný herec čili ho to moc nešokuje, ale chodí mu do práce monitoring článků, které o mně vychází, takže to pak ví celé divadlo. Na to se těším, jak se tím bude Národní moravskoslezské divadlo bavit a jak to pak budu vysvětlovat dědečkovi.“
Po jak dlouhé době teď vlastně stojíte před kamerou?
„Točila jsem maličké roličky do různých seriálů. Dokonce i vloni v létě v šestinedělí s Rozárkou. Nevypadla jsem z toho, ale větší projekt jsem dělala naposledy před třemi roky, než se mi narodila Dorotka.“
Natáčet dlouhodobý seriál s roční Rozárkou a tříletou Dorotkou navíc na trase Praha-Ostrava zřejmě vyžaduje precizní plánování. Jak to vám, pověstnému neplánovači, jde?
„Hlídání máme domluvené s mojí mamkou, která žije v Plzni, a s Vojtovou maminkou, která bydlí nedaleko ateliérů. O prázdninách budou děti s Vojtou na chalupě, která je 40 minut od Prahy. A od září se uvidí, podle toho, jestli začne běžný provoz divadla. To budeme muset pak vyřešit, protože starší Dorotku vzali do školky, ale v Ostravě. A mladší bude kočovat se mnou. Nejsem plánovací, žiju ze dne na den. Můj celý život se řeší operativně. Nejsme konstantně na jednom místě, máme tři bydliště a přejíždíme mezi nimi. V autě vozíme všechno v plastových krabicích. Možná by bylo jednodušší pořídit si obytný vůz.“
A takhle vám to vyhovuje, nebo vám zkrátka nic jiného nezbývá?
„Ráda bych se usadila, ale zatím to není reálné. Nešlo říct ne seriálu Mise a nejde říct ne Ostravě. A já stejně na jednom místě moc dlouho nevydržím... „
A jak život ze dne na den vyhovuje vašemu okolí?
„Moji prarodiče z tátovy strany měli všechno naplánované do detailů. V kolik hodin bude káva, v kolik televizní zprávy, kdy přesně pojedou na chatu. Líbilo se mi to, ale asi bych nedokázala vstoupit do jejich kolejí. Když jsem někde v sedm dní v kuse, už jsem z toho nervózní. Ale starší dcera už začíná hovořit, myslet si, mít názor. Pořád se ptá, kam jedeme, kde budeme, jestli tam máme babičku. Orientuje se v tom fakt moc dobře. V každém místě má něco oblíbeného, ale domov v našem případě není o místě, je o lidech. A s Vojtou si v tomhle cestování vycházíme vstříc. Bez své plzeňské rodiny bych být nemohla.“
A vaše rodina není právě malá. Vaši rodiče vám dopřáli šest sourozenců, vy svým dcerám zatím po jednom. Uvažujete o rozšíření řad?
„Myslím, že ne. Dvě těhotenství za sebou mi dost fyzicky naložila, ale nevím, uvidíme.“ Naopak, moc vám mateřství sluší! „Děkuju. Měla bych cvičit, ale nemám na to čas. Trenér mi říkal, abych to tak neřešila, dokud kojím, a pak se uvidí. Vím, že o nic nejde, ale herečky jsou na obrazovce vidět, kamera přidává a tady jsou ty kamery tři. Já se občas sama sobě nelíbím, a to je blbý. Důležité je, aby se člověk sám sobě líbil. Taky je dobré kupovat si o číslo větší oblečení.“
No ale ta větší velikost se strašně špatně vkládá do košíku…
„Já vím, taky chci »esko«, ale vypadá to na mně hrozně. Máme na chalupě vyhlášenou cukrárnu, kterou miluju a hodně tam jezdím. Ale jenom na kafe. A místní paní cukrářka vypadá skvěle, přestože své výrobky ochutnává. Říká, že tak vypadá proto, že se umí dobře obléknout. Něco na tom je.“
Není lepší být prvoplánově spokojená než prvoplánově hubená?
„Je. Na Instagram jsem si nedávno dala starou fotku v plavkách. Vážila jsem 55 kilo, ale šťastná jsem nebyla.“
A nechybí vám ještě neštěstí, aby před vás váš partner poklekl?
„Jsem si i říkala, že být svobodná je vlastně fajn. Jsme dospělí lidé, kteří mají každý svůj život, který se rozhodli žít společně. Ale mozek neobelstíte. Každá holka chce být princezna, alespoň já jsem tu představu měla. Ale jak stárnu, nevím, jak by ty svatební fotky vypadaly. Vojta říká, že chce, abych si to užila, poslední roky jenom kojím. Mně už nejde ani tak o ten obřad, ale o to, co si ti dva řeknou. Podívejte se, Honza Dolanský a Lenka Vlasáková, jak dlouho jim to trvalo, a pak po letech v tichosti se vzali."
To ano, ale kde vy byste se na trase Plzeň-Praha-Ostrava v tichosti vzali?
„Asi ve vlaku bychom se mohli vzít.“ (smích)
Mimochodem, nebylo by praktičtější pracovat pod křídly partnera v Moravskoslezském divadle?
„Ne ne, to by nedopadlo dobře. Jsem celý život na volné noze, nehrnu se nastálo do nějaké instituce. Pro něco to dobré je, ale pro mě to není. Jsou tam stálí herci, kteří tam mají stálou práci, nechci se jim tam hrnout, navíc jako partnerka uměleckého šéfa. Je to sice běžné, ale pro nás to není. Spolu jsme v Ostravě udělali úspěšné Zkrocení zlé ženy v rámci Shakespearovských slavností, a to zatím stačí. Slyšíme na sebe, fungujeme spolu, máme za sebou asi 15 společných věcí, společně jsme 4 roky pracovali v Divadle Komedie, ale taky se občas štveme, nosíme si to domů a vznikají pak i nepříjemné věci. Jednou za rok stačí.“
Více v Aha! 28. 8. 2021
35 fotografií
