Adéla Gondíková (51)- Připadá si ošklivější než kolegyně!
Rozhodně patří mezi naše nejhezčí herečky a už léta vypadá pořád stejně. Matka příroda je k Adéle Gondíkové (51) opravdu milosrdná a herečce nadělila nestárnoucí půvab. Jenže ona sama to tak nevidí. Přiznala, že ji trápí, jak postupem času vypadá. Aby neměla vrásky, snaží se udržovat v obličeji určité množství tuku. Co ji ale snad nejvíc ničí, je pohled na některé její kolegyně. Podstupují nejrůznější zkrášlující zákroky a herečka si pak vedle vylepšených vrstevnic připadá ošklivá. A to, že se o sebe dost nestará, si prý myslí i její manžel Jiří Langmajer (59).
Krásná jako kolegyně
Několikrát řekla, že plastické úpravy nevylučuje, ale ještě se k nim neodhodlala. To ji začalo trápit. Její kolegyně si totiž často nechávají ledacos upravovat, ona vidí ty změny a pak je z toho nešťastná. Velmi touží po úpravě očních víček. Dokonce to na plnou pusu řekla i v pořadu Inkognito. „Chtěla bych vědět, co mám dělat. Nevím si rady. Bojím se ale, že mi to blbě udělají a budu vypadat jak bez víček,“ pronesla před diváky. Pod kudlu si ale ještě nelehla. „Mám spoustu kamarádek, které mají udělaná třeba oční víčka i další drobné úpravy. Velmi je obdivuju a moc se mi líbí. Pro mě je to zatím ale takový nekalý souboj. Já tyto úpravy nemám, a tudíž si připadám ošklivější než mé přítelkyně. A velmi mě to trápí,“ přiznala Adéla. Skalpelu se bojí jako čert kříže. A není to tím, že by na to neměla čas. „Děsím se toho, že mi tyto zásahy do obličeje udělají blbě… Jsem prostě nevěřící Tomáš. Když nutně na nějaký zákrok nemusím, vyhýbám se mu. Zatím to na mně všechno nějak drží silou vůle,“ svěřila. Podobně to má Gondíková i s postavou. Její figuru by jí mohly mnohé ženy závidět, ona sama si však myslí něco jiného. „Má postava vůbec není perfektní. To je optický klam, kdy moje šaty nebo kalhoty skryjí vše, co skrýt mají. Vypadám úplně stejně a normálně jako každá průměrná jednapadesátiletá žena. Nemám nic neobvyklého. Akorát jsem tedy pořád v jednom kole, proto možná nemám faldy tak veliké, ale mám je. Mám je tedy mnohem větší, než jsem je mívala! Zároveň vím, že nemohu být ve svém věku vychrtlá, ačkoli bych to chtěla a hodně by se mi to i líbilo,“ vysvětlila s tím, že hodně vyhublá nemůže být právě kvůli obličeji. „Vypadala bych mnohem starší a zase by se řešily vrásky. V obličeji je potřeba mít trochu tuku,“ myslí si. Do posilovny nechodí, ale chodí se psem a všude, kam může, se posouvá pěšky. „Jinak nedělám nic a stydím se za to. Je to strašné, ale nejsem vůbec inspirativní, nedělám nic výjimečného a stydím se za to,“ přiznala s tím, že si našla svůj styl, jak bojuje proti stárnutí. „Nemám doma zrcadlo. Mám ho jen v koupelně. V bytě mám jen mikrovlnnou troubu, do které se občas kouknu a vyděsím se,“ svěřila a dodala: „Každý den stárnu před očima. Stresuje mě to. Myslím, že se to celé hrozně změnilo po padesátce.“
Na stejném místě
Adéla sice tvrdí, že není inspirativní, jenže to není pravda. Jen díky ní se Jiří Langmajer změnil a zahnal své démony. Byla to ona, díky které vyhledal odbornou pomoc a začal chodit na terapie. Herec léta trpěl závislostí na lécích na spaní a měl úzkosti. Adéla ho motivovala k tomu, aby se pokusil se svým stavem něco udělat, a skutečně se mu povedlo se změnit. Díky své lásce se odhodlal vyhledat odbornou pomoc na psychiatrii. „A protože jsem na tu psychiatrii šel, to znamená, že jsem vyhrál sám nad sebou. Nechal jsem si pomoct a dneska žiju, celkem bych řekl, zalitý život sluncem s mojí nádhernou ženou,“ svěřil Langmajer, který se vrátil přesně na místo, kde Adélu požádal o ruku. Společně odjeli na Korsiku. „Stejná restaurace na Korsice v nádherném městečku ve skále. Měli jsme šesté výročí svatby, tak kde jinde ho oslavit,“ napsala k fotce, kterou dělí deset let Adéla. A byla to ona, kdo tento výlet vymyslela. „Před tím jsme tam letěli pětkrát za sebou, chodili po horách a Jirka mě tam požádal o ruku,“ svěřila Gondíková, která si musí kvůli práci dovolenou plánovat hodně dopředu. Tak je ráda, že se jim s Jirkou povedlo odjet na jejich osudové místo.
Celý článek v tištěném APŽ číslo 29.
