Jan Komínek (31) - Mládí jsem měl divoké...
Momentálně je k vidění na Primě v seriálu Kamarádi, kde má jednu z hlavních rolí. Známý je ale například i z filmů Ať žijí rytíři nebo Bajkeři či ze seriálu Horákovi. Řeč je o herci Janu Komínkovi (31), který si už v dětství zahrál v mnoha reklamách. Dnes ho kromě natáčení živí také divadlo a muzikály. Aktuálně třeba Lotrando a Zubejda v Divadle Broadway, kde má hlavní roli Lotranda. Netají se, že v mládí žil divokým způsobem, nyní se soustředí na jiné hodnoty. Zabývá se třeba otázkou života a svobody v naší zemi i Evropě. V soukromí je víc jak půl roku zamilovaný do své partnerky Alex a zdá se, že jim to klape. Jak popsal Honza jejich vztah? A co je u něj teď prioritou?
Honzo, jak jste na tom se zpěvem?
„Musím říct, že diváci jsou hrozně vděční. Díky nim jsem v klidu, protože mám pocit, že ve vší skromnosti můj zpěv opravdu není takový, abych někoho úplně ohromil. Ale pokud z divadla lidé odchází spokojení i díky té kombinaci hraní, zpěvu a tance, tak věřím, že jim to může dát hezký zážitek. A za to jsem moc rád.“
Když už jsme u toho zpěvu, v muzikálu Lotrando a Zubejda hrajete Lotranda. Ve filmové pohádce ho hrál Jiří Strach, který nyní muzikál režíroval a s nímž jste si hodně podobní…
(rozesměje se) „Říkají mi to. A musím říct, že to je asi první projekt, kde jsem dostal roli nejdříve na základě nějaké podoby, a až na druhém místě podle nějakých kvalit. Ta podoba tam sehrála roli. My jsme navíc s Jirkou sousedi z Letné. (směje se) A byl také mojí nejlepší předlohou, protože Jirka je v té pohádce skvělý, na druhou stranu jsem se ale snažil řídit tím, co je na divadle, a ne ve filmové verzi.“
Kromě toho vás ale můžeme vídat na Primě v seriálu Kamarádi. Je teď hodně práce?
„Je, ale nějak to zvládám a stíhám, i když je to na úkor osobního života. Jsem ještě mladý a mám ještě spoustu vnitřní energie, kterou do toho dávám. Pak mě ale strašně mrzí, že moje okolí strádá, hlavně moje přítelkyně, rodina…Asi jsem ještě mezi osobním životem a prací nenašel tu správnou rovnováhu. Vždycky je to z extrému do extrému. Někdy je práce hodně, někdy žádná. A teď jí mám dost. Neměl jsem delší volno minimálně sedm měsíců, ale nechci si stěžovat, tak to prostě je. Když nezkouším a jenom už hraju, tak jsou to pro mě prázdniny, i když denně pracuju.“
Do čeho pak rád investujete?
„Nechci nikoho strašit, ale jsem zastáncem toho, že pokud se jako Evropané nebudeme připravovat na válku, tak to bude špatně. Čili investovat do nemovitostí momentálně nevidím moc ideální, ale spíš do něčeho skladného nebo přenosného. Obecně jsem si stanovil jisté priority v životě, a to je žít ve svobodě a demokracii, která ale musí mít nějaké hranice. Na tom bych chtěl pracovat.“
Když máte náhodou volný čas, jak ho trávíte?
„Myslím, že nejlepší, jak úplně vypnout a odpočinout si, je odpojit mozek od světa, a to buď hraním počítačových her a vstoupením do jiné virtuální reality, nebo to možná někdo řeší, že jde s kamarády do hospody, někdo zase něčím jiným. Já mám takovou kombinaci všeho, ale samozřejmě se nejvíc věnuju přítelkyni, trávím čas v přírodě, i když upřímně za dva dny volna toho moc nestihnete. Ale jak říkám, nestěžuju si.“
Prozraďte něco víc o sobě a své rodině?
„Myslím, že jsme společenská rodina, která má ráda lidi, a podle toho se i chováme. Seznamovat se tedy pro mě nikdy nebyl problém. Musím se přiznat, že jsem měl docela divoké mládí v tom smyslu, že mladí lidé v naší branži se potřebují vybouřit a často se ten náš herecký svět pohybuje kolem baru. Před nějakou dobou jsem se v tomhle ohledu dotkl svého maxima a teď už nemám kapacitu na to, abych si pouštěl nikoho dalšího k sobě blízko. Nemám úplně náladu řešit nic jiného než sebe, svoji rodinu a budoucnost Evropy, protože to je nejdůležitější, co bychom všichni měli řešit a stavět to na první místo.“
Povězte nám něco o svém vztahu s Alex?
„Je to pro mě motor a radost být s někým, kdo je se mnou rád, i když je málo času. Moje partnerka má pochopení. Udělá mi snídani, když ví, že mám den volna a můžeme být spolu, protože jinak chodím domů pozdě večer a brzo ráno zase odcházím. Jsme spolu sedm měsíců a jsem rád, že mě ještě nezabila. (směje se) Tímto bych jí chtěl poděkovat, že má takové nervy. My chlapi si málokdy uvědomujeme, jak to s námi mají ženy těžké.“
Kde jste se potkali?
„Věděli jsme o sobě už několik let, ale bylo to na kamarádské úrovni. Vyměnili jsme si pár přátelských zpráv, hodně jsme se spolu i uměli smát a pak mi najednou od ní přišla zpráva, že se ze Švýcarska vrací domů za babičkou a jestli bych nechtěl jít na kafe. Bylo to během zkoušení muzikálu Tajemství a večer po zkoušce jsem pak měl čas, tak jsme šli na večeři a od té doby jsme spolu.“
Udržujete se i kvůli práci nějak ve formě? Nejen to se dočtete v tištěném APŽ číslo 19.
