Ivana Jirešová (48) - Teď mám za prioritu samu sebe!
Proslavila ji role Lucie v seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde hraje od samého začátku, a patří tak k jeho stálicím. Dále třeba z reality show Survivor, kde bojovala o přežití. Herečka Ivana Jirešová (48) chtěla hrát odmala. Dnes ji potkáte v různých muzikálech, například v Divadle Broadway, kde má za sebou obnovenou premiéru Mýdlového prince. V soukromí si už za svůj život prošla mnoha těžkými obdobími. O svém soukromí moc nemluví. Ze vztahu s novinářem Ondřejem Höppnerem (+55) má dospělou dceru Sofii Friedu (21), která podědila umělecké vlohy. Ve volném čase se už dvacet let věnuje józe a baví ji móda. Co na začátku kariéry Ivana slýchala? Proč se nyní soustředí především na sebe? A jak se stará o své tělo a zdraví?
Ivano, na začátek května je naplánovaný už 4. ročník Píseckého víkendu módy, jehož jste, jako tamní rodačka, tváří. Co vy a móda?
„To u mě začalo už v době, kdy mě sestra vodila do školky. Vždycky jsem se musela cítit hezky. Ono to asi úplně u mě není o módě, ale mám ráda kvalitní oblečení, barevné kombinace, takže to vlastně vzniklo z mého pocitu. Nebylo to tak, že bych sledovala, co se nosí, ale jak já se cítím. A když jsem dřív pracovala v časopisu Harper´s Bazaar, tak mě samozřejmě vždycky bavily ty modely z módních přehlídek. Přesně jsem pokaždé věděla, ve kterém oblečení bych se cítila dobře.“ (usmívá se)
Letos tedy budete součástí módního víkendu, podíváte se domů?
„Plánuju to. Mám tam rodinu, ale jinak se tam bohužel moc často nedostanu. Nemám moc čas a rodina už se na mě zlobí, ale teď zrovna dva dny předtím, než bude ta moje přehlídka, tam budu. Ale jinak rodiče i sestra jezdí hodně za mnou, mám větší dům, takže tam mají své soukromí a jsme pořád v kontaktu.“
Zmínila jste, že se domů moc často nedostanete, jste hondě vytížená. Nedávno měl premiéru obnovený muzikál Mýdlový princ. Vy jste v něm už tehdy hrála, jakou roli máte nyní?
„Původně, když se to zkoušelo před těmi asi 10 lety, jsem měla roli Nikol, což je vlastně přítelkyně hlavního hrdiny. Holka z města, která je z dobré rodiny, všechno má, vlastně toho kluka i finančně podporuje a naopak jemu to všechno nějak moc nejde. Takže když pak odjede na vesnici, tak se zamiluje do obyčejné mámy s dvěma dětmi a tu jsem pak začala hrát já. Dříve to byla role Jitky Schneiderové a Terezky Kostkové, ale jak se to často hrálo a Jitka tancovala zároveň ve StarDance a Terezka StarDance moderovala, tak už to moc nestíhaly. Proto jsem to nazkoušela já. Jitka za mnou přijela domů a hlavní roli Zuzany jsem se s ní učila doma v obýváku a později jsem ji už hrála jenom já. A teď v ní i dál pokračuju a jsem hrozně šťastná, protože ta role se mi moc líbí a kolektiv je skvělý. Ten muzikál je dobře postavený, myslím, že to je jeden z nejlepších českých muzikálů, takže jsem ráda, že ještě můžu tu Zuzku hrát, přestože jsem tam z kolegyň nejstarší.“ (usmívá se)
Mimo Mýdlového prince hrajete na Broadwayi ještě v Lotrandovi a Zubejdě. Na které muzikály ale vzpomínáte z těch začátků vůbec?
„Z té klasiky nedám dopustit na můj úplně první a zásadní muzikál, což byla My Fair Lady. To byla pro mě zatím asi nepřekonatelná role a pro mě asi úplně nejvíc v životě, co jsem si užívala, byla Fiona ve Shrekovi. To byla pro mě největší výzva, nejkrásnější pocit. Hrálo se to v halách, protože to bylo nesmírně finančně náročné, byly tam obrovské kulisy, orchestr a tak podobně.“
Na konzervatoři jste vystudovala hudebně dramatický obor. Jaké byly vaše začátky profese?
„Těžké. Na konzervatoři jsem se učila klasický zpěv, takže jsem pak měla obrovské mezery, pokud jde o muzikál, a všichni režiséři a kolegyně mi to dávali sežrat. Muzikálový zpěv je totiž prostě něco jiného. Je to opravdu nejtěžší disciplína v tom našem povolání, protože musíte hrát, zpívat i tančit a každý má vždycky v něčem minus – zpěváci v herectví, herci ve zpěvu a všechno mít v rovnováze a ještě, aby to nebylo nudné a oslovilo diváka, to je opravdu náročné. Pro mě to byla výzva se do toho zpěvu víc pustit a teď můžu asi říct, že už jsem někdy sama se sebou spokojená. Ale zároveň jsem už dlouho neměla nějakou pěvecky hodně náročnou roli. Ale jak už jsem zmínila, na Mýdlovém princi jsem nadšená z toho kolektivu. Všichni jsme k sobě upřímní. To jsem z dřívějších projektů neznala, každý se bál někomu říct, tohle zpíváš špatně, nebo tamten zpívá falešně. Tady si říkáme všichni, jak to je. A myslím, že i pro celou naši společnost je ta budoucnost hlavně o té spolupráci. Tady se mi úplně splnil sen v tom, že my spolupracujeme, abychom byli dobří jako celek, a to je fakt úžasné a přála bych to všem lidem, aby v kolektivu, ve kterém pracují, nijak nesoutěžilo mezi sebou, aby jim šlo vždycky o tu jednu věc.“
Zmínila jste se, že jste se setkala s tím, že vám to dávali »sežrat«…
„To bylo v Plzni, kde se hrály operety. Byli tam všichni na to vyškoleni, ale já jsem neměla takovou hlasovou průpravu a měla jsem třeba hlavní roli, protože byla herecká. A dnes to i chápu. Vlastně teď vidím, že někdo cizí přijde do divadla, do nějakého spolku, kde všichni už dlouho dřou, pracují na tom a někdo proto, že je herec nebo herečka, dostane hlavní roli a neuzpívá to. Je to vlastně nespravedlivé. A tehdy jsem samozřejmě slyšela, když nějaká starší kolegyně v portálu řekla: Zase nízko. Mně se udělalo špatně z toho, že jim nesplním ten standard. Ale ten muzikál jsem tenkrát chtěla dělat, takže jsem to brala jako výzvu a pustila se do toho, patří to k mému povolání. To zpívání je prostě hezké a přijde mi škoda, když bych to dobře zahrála, což v tom herectví jsem si vždycky jistá, že by zpěv nebyl stoprocentní.“
Takže jste se do toho ponořila? Nejen to se dozvíte v tištěném APŽ číslo 18.
Celý rozhovor v tištěném APŽ číslo 18.
