Josef Dvořák (83) - Přišel o milovanou práci po 25 letech...
Smutný a zklamaný. Přesně tak se cítil Josef Dvořák (83), který jednoznačně patří mezi naše nejlepší a nejoblíbenější herce. Zahrál si v neuvěřitelném počtu filmů či pohádek a mnoho z nás ho má v paměti zapsaného jako nejznámějšího českého vodníka. To je však jen kapkou v moři z toho, co všechno herec vytvořil. Svůj hlas propůjčil i mnoha kresleným postavičkám, například Maxipsu Fíkovi nebo Králíkům z klobouku, které učinil nezaměnitelnými. Ani ve snu by ho proto nenapadlo, že jednou o Boba a Bobka přijde. Ve filmu, který se objevil v kinech, králíci promlouvají jinými hlasy. A Dvořáka po tolika letech spolupráce ani nepozvali na premiéru.
Zrod hlasu Fíka
Když v roce 1975 volali Dvořákovi z televize, aby namluvil animovaný seriál, jen kulil oči. Neměl totiž ani ponětí, jak se to dělá. Ale nezaváhal ani minutu a šel do toho. „Ačkoliv jsem neměl s touto prací absolutně žádnou zkušenost, na nabídku jsem kývl,“ přiznal. Jenže, mělo to jeden háček. Těsně před nástupem do dabingového studia ztratil svůj hlas. „V té době jsem opravdu hodně kouřil, a to tak, že když jsem měl málo cigaret, vpálil jsem do toho i nějaký ten doutník. V předvečer natáčení jsem si dal navíc pár ledových plzní a ráno, po probuzení, ze mě šla jenom horká pára, hlas byl pryč. Říkal jsem si, hezky ses, Pepo předvedl. To bude spolupráce!“ svěřil Dvořák. Jenže nakonec se rozhodl, že do studia přece jen pojede, protože jim dluží omluvu. Sednul tedy do auta a jel do televize. Tam už seděl celý štáb v čele s režisérem Václavem Bedřichem. Hned, jak ho uviděl, potěšil se, že může práce začít. Jenže Dvořák kápnul božskou a začal se režisérovi omlouvat, že nemůže mluvit a je indisponován. „Nebyl jsem schopný vydat ze sebe normálního slůvka, a tak jsem na něj promluvil hlubokým hlasem, který se tam uvnitř někde zrodil. A on na mě koukal, rozzářil se a řekl: »To je úžasné! Tak takhle bude ten pes mluvit, jo?« A já si v duchu říkal, dobře, ale přece se nemůžu před každým natáčením zpráskat?“ přiznal Dvořák se smíchem. Maxipes Fík byl tedy první postavičkou, kterou namluvil, a dal do něj ze sebe všechno. A pak přišli Bob a Bobek a za ně mluvil hned za oba. I s tím si však poradil. „U nich je to tak, že chvilku je vpředu jeden, chvilku zase druhý. Stále prostě mezi sebou svádějí nekonečné dostihy. Bylo to náročnější, ale myslím, že Fíkovi to natřeli,“ svěřil herec.
Zvuky brouků
Již tehdy mluvil za dva králíky, nyní by to však dle tvůrců celovečerního snímku nešlo. A tak se do dabingu vrhli Hádkovi. Přitom dabování Josef Dvořák vždycky dělal intuitivně. „Rozhodně jsem neseděl doma před zrcadlem a neštěkal, ani nenacvičoval nejrůznější zvuky pro lišáky či veverky,“ řekl se smíchem. Byl totiž poučený z natáčení filmu Traja chrobáci z roku 1976, který dělal legendární divadelní režisér Ján Roháč (†48). „S Bolkem Polívkou jsme se Roháče ptali, když jsme ten snímek jeli ozvučit na Barrandov, co od nás vlastně očekává, když ti brouci mluví? Odpověděl: »Oni mluví broučicí řečí.«Což pro nás byla dost velká záhada. Neuměli jsme si představit, co tím myslí. Takže jsme se sebe vyluzovaly jen různé citoslovce a výkřiky. A Roháč byl spokojený,“ přiznal Dvořák. A podobně to bylo i v případě namlouvání večerníčků. Prostě se po přečtení scénáře na place hledaly hlasy figurek. Večerníčky byly součástí Dvořákova života, a jak sám přiznal, bez nich by se neobešel. I Bob a Bobek patřily k němu, a proto ho o to víc mrzí, že nemohl být nyní jejich součástí. Pevně však věří, že ty jeho nejslavnější role vodníků mu nikdo nevezeme.
Celý článek v tištěném APŽ číslo 18.
