Zpěvačka a herečka Kateřina Bohatová (40): Jsem introvert, i když na to nevypadám!
Pravidelně ji můžete vídat na mnoha divadelních scénách. V Divadle Kalich hraje v představení Biograf láska či v legendárním Krysaři, dále vystupuje v Divadle Mana, Divadle Palace či Divadle Radka Brzobohatého. V televizi si naposledy zahrála v seriálu Parťák na baterky nebo dříve v Agrometalu. Herečka a zpěvačka Kateřina Bohatová (40) také dělala dlouhá léta vokalistku známým zpěvákům, například Marii Rottrové (83) nebo Vojtovi Dykovi (39). Nyní se ale zaměřila na sólovou dráhu a koncertování se svojí kapelou, která ji motivuje k novým písničkám a natáčení videoklipů. V soukromí je vdaná, společně s manželem Miroslavem mají syna Matyáše (6) a svůj život manželky a maminky si náramně užívá. Jaké udělala Kateřina nedávno zásadní rozhodnutí? Jak se jí žije v manželství? A s čím ještě občas bojuje?
Katko, nedávno jste vydala nový videoklip. Povězte o něm něco?
„Datum, kdy jsme ho vydali, si pamatuju dobře, byl to pátek třináctého (usmívá se). Třináctého června. Je k písni Stejně jako ty. Točili jsme ho v krásném prostředí pražské botanické zahrady a přizvala jsem k němu i svoji kamarádku a kolegyni Natálku Halouzkovou. Jsem moc ráda, že do toho se mnou šla. Píseň je o vzletech a pádech. Hlavně o tom zvedání se z nich. A o tom, že nikdy nejsme na nic sami, ikdyž se nám to tak zrovna třeba nezdá. Hned potom, co jsem si tenhle song odnesla ze studia, věděla jsem, že to je to ono.“
Ta píseň bude součástí i nového alba?
„To je věc, kterou si zatím nechci připouštět, ale je víc než nasnadě, že se to očekává. Materiál na desku je, takže zbývá to jen dát do jednoho celku. A samozřejmě budeme tvořit dál, takže nakonec uvidíme, které písně na albu skončí a které budou samostatně. Ale k tomu albu to opravdu směřuje. Pevně doufám, že třeba během roku by mohlo být na světě. To je takový náš plán, kromě toho, že chceme s kapelou živě koncertovat, což se vlastně už děje. Náš předchozí singl byl Nebe neubývá a budou následovat další.”
Zmínila jste mi, že jste léta zpívala jako vokalistka. Vzpomeňte na tohle období...
„To byla skvělá doba. Vokalistku jsem dělala u Marušky Rottrové, Báry Polákové nebo třeba Vojty Dyka. Byla to mnoholetá jízda a všechno to tak hezky na sebe navazovalo a ladilo to s mým hraním v divadle, natáčením i dabingem, kterému se také věnuju.“
A jak jste se dostala k postu vokalistky?
„Byla jsem ještě na konzervatoři, a zdaleka ne v těch nejvyšších ročnících, když jsem dostala nabídku zpívat s orchestrem Karla Vlacha, což bylo úžasné. Byla jsem úplné kuře a kapelník Ochestru Karla Vlacha mě tehdy postavil bez nějaké předchozí zkušenosti rovnou do Lucerny. A povedlo se to. Mne to samotnou překvapilo, protože i když tak asi nevypadám, jsem velký introvert. Ale v té Lucerně jsem se cítila jako doma. Možná jsem si nepřipouštěla, díky mladému věku, jaké profesionály mám za sebou a co vlastně v tu chvíli zažívám. Ale nechali si mě. Zdá se, že sny se opravdu plní. (usmívá se) Přes tento orchestr pak moje cesta vedla k Marušce Rottrové, později k Vojtovi Dykovi a B-Side Bandu. S Vojtou jsme se znali už z divadla a myslím, že do kapely mě tehdy doporučila Dasha. Pak jsem se pracovně protla s Bárou Polákovou a všechno to bylo moc fajn období. Před pár lety jsem si ale řekla, že už možná nastal čas, věnovat se sólové dráze a svojí kapele, kterou mám a se kterou jsme si tak pěkně sedli. Takže na to se teď soustředím. Do toho mám za sebou nabitou divadelní sezónu a další ťuká na dveře. K tomu natáčím, a jak už jsem i zmínila, občas si odskočím do dabingu.“
Považujete se za introverta. Jak se to projevuje ve vaší branži?
„No, je to pro ni trochu složitá a nepraktická výbava (směje se), ale už s tím umím za ta léta zacházet. Nicméně sebekriticky musím uznat, že jsem typ člověka, který hledá a někdy i najde problém i tam, kde ve skutečnosti není. Bývám hodně ve střehu, svádím spoustu vnitřních bojů, které navenek nejsou znát. Ale to nebudu jediná, kdo to tak má. Ne každý herec musí být nutně extrovert. Přesto si to na jevišti moc užívám a jsem tam jak ryba ve vodě. Uznávám, zvolila jsem si bláznivé povolání na to, jak jsem přecitlivělá a křehká, špatně snáším konflikty a křik. A herecký soubor to jsou chodící emoce. Někdy je to náročné. Ale mám to ráda a neměnila bych. A do toho jsem se teď ještě rozhodla mít kapelu a rozjet sólovou pěveckou dráhu. Stát na pódiu najednou čistě za sebe, je úplně nová zkušenost…a zranitelná pozice. Naštěstí právě ve svých písních hodně zpívám o emocích, o tom, co mě trápí a co těší, o mém pohledu na svět, a tím se vlastně hodně “neintrovertně” odkrývám.“
Tu spoustu práce musíte skloubit s rodinou. Povíte něco o ní? Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 29.
