Kláře (26) z Děčínska dala nový život transplantace ledviny!
Klára (26 z Děčínska je optimistická mladá žena, která žije aktivně. Spolu s přítelem provozuje ubytování s restaurací v Českém Švýcarsku a věnuje se jezdectví. Jen málokoho napadlo, že má za sebou onkologickou léčbu, kterou prodělala už v dětství, a v souvislosti s ní pak byla v dospělosti nutná transplantace ledviny. Právě ta jí dala nový příval energie a chuť do života. Klára už se nebojí plánovat budoucnost.
V pouhých čtyřech letech prodělala Klára onkologické onemocnění, zhoubný Wilmsův tumor ledvin, který byl odhalen v 5. klinickém stádiu. „V praxi to znamená, že šlo o velmi agresivní nádor, který zasáhl obě ledviny. Proto bylo nutné přistoupit k resekci. Jednu ledvinu mi lékaři odebrali úplně a z druhé mi zbyla polovina,“ upřesňuje mladá žena, která ve svém dětském věku sice nevěděla, jak je situace vážná, ale tušila, že nejde o banalitu. „Vnímala jsem hlavně obavy rodičů. Pak tu byl fakt, že nemocnice se stala mým druhým domovem, kde jsme si s ostatními dětmi vytvořili vlastní svět. Vzpomínám si, že jsme se třeba vozili na stojanech s chemoterapií, hráli hry a oddělení, kde jsme byli hospitalizovaní, pro nás neustále připravovalo různé aktivity. Všichni jsme tam procházeli něčím podobným.“ Klára také vzpomíná, že vzhledem k léčbě v některých obdobích chyběla ve škole a byla také fyzicky slabší než její vrstevníci. Dlouhou dobu měla zakázanou námahu a sport. „Jakmile se ale moje tělo z onkologické léčby vzpamatovalo, začala jsem žít velmi aktivně. Zamilovala jsem si jezdectví, lyžování, hodně jsme s rodiči a sourozenci cestovali,“ popisuje šťastné období, kdy nevnímala žádná omezení. Klára má jednu mladší sestru a dva starší nevlastní sourozence. V rodině se onkologické onemocnění vyskytlo jen u jejího dědečka z otcovy strany, který prodělal Non-Hodgkinův lymfom.
Zhoršení stavu
I když by Kláře k životu stačila jen zdravá polovina jedné ledviny, osud to zařídil jinak. Když jí bylo 22 let, funkce její ledviny se začala zhoršovat, a to tak dramaticky, že jí lékaři navrhli transplantaci jako nejlepší možnost. Mladá pacientka ani její rodiče neváhali. Oba se okamžitě nabídli jako dárci ledviny. Mezi tím funkce ledviny Kláře na 15 % a musela začít s dialýzou. Po sérii potřebných vyšetření v IKEMu byla jako vhodná dárkyně vybrána maminka. Ve chvíli, kdy už dcera byla hospitalizována, protože se schylovalo k termínu transplantace, ale přišly nepříjemné komplikace. „Mamka má jinou krevní skupinu než já, s čímž si dnes už lékaři umí hravě poradit pomocí imunosuprese. Během příprav na transplantaci se však bohužel ukázalo, že moje tělo na většinu běžných imunosupresiv reaguje špatně. Po pár dnech podávání u mě docházelo k poškození jater,“ vysvětluje Klára, proč sešlo z plánované transplantace, což pro celou rodinu představovalo velké zklamání. „Když ode mě mamka dostala zprávu, že transplantace nepůjde, myslela, že si z ní dělám srandu. Byla zklamaná a smutná, že mi nemůže pomoct. Obě jsme se bály, že nebudu moct nikdy podstoupit transplantaci a že navždy skončím na dialýze.“ Kláře zůstala jediná naděje, že získá ledvinu od dárce se stejnou krevní skupinou. Aby však mohla být zařazena na čekací listinu, lékaři museli Klářinu intoleranci imunosupresiv prozkoumat více dopodrobna. „Odborníci dva roky zjišťovali, proč moje tělo reaguje tak atypicky, a snažili se najít řešení,“ ohlíží se Klára za těžkým obdobím, kdy se střídaly naděje a zklamání. Scénář se špatnými jaterními testy se totiž několikrát opakoval. „Nebýt toho, že transplantace ledviny od maminky byla perfektně plánovaná a pomalu se k termínu schylovalo, nepřišlo by se na intoleranci na většinu imunosupresiv a nemuselo všechno tak výborně dopadnout.“
Čekání na operaci - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 29.
