Dagmar Vlková (53) z Českého Krumlova nejen o své profesi sládka...
Pivovarnictví se věnuje více než třicet let, a jak sama říká, povolání je zároveň jejím koníčkem. Dagmar Vlková (53) je jen jedna z mála žen v Česku, která je expertkou na výrobu zlatavého moku, tedy sládkem v pivovaru. Ano, čtete správně sládek, protože slovo »sládková« je spíše označení pro manželku sládka . Momentálně již osmým rokem působí v Historickém pivovaru Český Krumlov, který navazuje na tradici vaření piva spojenou se vznikem města už od 13. století, na což je právem hrdá. Co vše o sobě prozradila?
Dagmar Vlková pochází ze severozápadních Čech, z oblasti, která je tradičně spojována s pěstováním chmele a produkcí piva. A tak možná ani není náhoda, že se jí pivovarnictví stalo profesí a zároveň celoživotní vášní. „Narodila jsem se v kraji, kde dozrává ten nejlepší český chmel, konkrétně v malé vesnici nedaleko města Loun. Nedaleko odtamtud také sídlil knížecí Schwarzenberský pivovar, jehož rod významně přispěl k rozvoji pivovarnictví v Čechách,“ začíná své vyprávění paní Dagmar. Své dětství by popsala jako šťastné a bezstarostné, s milujícím rodiči a s o šest let starší sestrou Ivou, která ji prý sice na svá rande brala velmi nerada, ale jinak si vždy rozuměly, a pořád si rozumějí. Společnost jim doma dělala také fenka Lucka, kterou domů přivezla právě Iva. „Tatínek pak s oblibou říkával »Tolik ženských v baráku, a i ten pes je holka«,“ směje se paní Dagmar a pokračuje ve svém vyprávění: „Naše rodina měla i to štěstí, že s námi žila stará babička. Byla jako z pohádky a myslím, že pozitivně ovlivnila naši výchovu. Dnes, když si na ni vzpomenu, uvědomuji si, jak silná osobnost to byla. Její věta »Život se dá žít, když se člověk přestane litovat«, má pro mě mnohem hlubší význam, než jak se na první pohled může zdát. Pomáhala mi i v některých těžších životních situacích.“ Jinak byla paní Dagmar velmi živé dítě. Hodně času trávila venku, s kamarády, kterých měla vždycky dost, podnikala výpravy po okolí vesnice, hlavně na kopce Oblík, Srdov a Brník. „Asi jsem byla takový malý maminčin tulák… Vzpomínám si, že tam kvetlo tolik petrklíčů a rostly pýchavky…Tatínek mě zase rád vídal, když jsem hrála na harmoniku.“
Jasné předurčení
Když vycházela paní Dagmar z 8. třídy základní školy, bylo jí 14 let, a v té době prý ještě zdaleka netušila, čemu by se jednou chtěla věnovat. Její volba nakonec padla na obor pivovarnictví, což byl vlastně vzhledem ke všem okolnostem celkem předvídatelný krok. „Často jsem po škole navštěvovala maminku, která pracovala v pivovaru. Byla tam spousta úžasných a dobrosrdečných lidí, kteří si navzájem pomáhali. Ta příjemná atmosféra, stejně jako vůně varny, která se linula z pivovaru, mě při výběru střední školy ovlivnila asi nejvíc. Tatínek zase pracoval hned naproti, v mlékárně. Jsme taková rodina potravinářů…,“ dodává s úsměvem. Paní Dagmar vystudovala pivovarnictví na Střední průmyslové škole Podskalské v Praze, kterou považuje za úplně nejlepší u nás, a svému oboru se věnuje s přestávkami na mateřskou dodnes. „Prvním dnem mého nástupu do pivovaru byl 1. srpen 1989, a jednalo se o podnik v mém rodišti, pivovar Louny. A od té doby jsem oboru pivovarnictví věrná.“ V rámci zaměstnání si prošla vlastně všemi profesemi, od laboratoře po výrobu. Pracovala v několika pivovarech, mimo jiné například ve Strakonicích či Blatné, od května 2018 dodnes působí v Historickém pivovaru v Českém Krumlově. „Pivovar je součástí rozsáhlého areálu PORT 1560, který prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Technika a historie Schwarzenberského pivovaru v Českém Krumlově tak nebudou zapomenuty. Díky obrovské podpoře současných majitelů, vedení PORT 1560 a všech těch lidiček, co se podíleli svým uměním, získal náš areál ocenění Stavba roku 2024. Pokud nás budete chtít navštívit, pro milovníky piva doporučuji prohlídku novogotické Varny. Návštěvníci se v ní mohou díky stálé expozici ponořit nejen do historie pivovarnictví, ale také ochutnat naše pivo, které zde vaříme pod značkou Krumlov. Mimo Varnu se můžete vydat po stopách Anny z Rogendorfu a prozkoumat interaktivní expozici Život, která detailně mapuje život měšťanů na přelomu 19. a 20. století,“ vyjmenovává paní Dagmar.
Povolání i koníček - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 32.
