Zdeněk Machař (64) vybudoval centrum pro nemocné a zraněné ptáky a zvířata!
Svůj život pomoci zraněným ptákům a malým savcům. Zdeněk Machař (64) pro ně od roku 1993 provozuje v Brně na Černovických terasách záchrannou stanici, kterou ale stále více nemilosrdně svírají rozpínající se ohromné skladištní haly. Denně vyřídí i sto telefonátů a zachrání až dvě desítky zraněných zvířat. Každoročně jich ošetří na patnáct set. Věnuje se ale také vzdělávací a osvětové činnosti a je respektovaným sokolníkem. Jak se ke své práci dostal?
„Jsem ze tří generací vyhlášených pytláků, kteří se později stali hajnými a nadlesními. Takže veškeré jejich finty a moudra jsem jako kluk nasával a využívám je u zvířat dodnes. Prý jsem už v kolébce napodoboval jejich,“ vzpomíná na své dětství Zdeněk. Po základní škole se vyučil později v oboru pěstitel a chovatel hospodářských zvířat. Ve studiu dále nepokračoval, chtěl hned do terénu. Pohyboval se mezi chytači ptáků, kde se naučil o opeřence starat a rozpoznávat jejich hlasy. Na vetešině zase pronikal do tajů umělé inseminace u ptáků a pochytil tam rovněž nejrůznější léčebné praktiky. „Přebýval jsem tam krásné čtyři roky v hájovně. Měl jsem i svoji bažantnici. Později mě ale začali lákat do Brna, neboť se dozvěděli, že jsem taky lovec a stopař. Začal jsem tak tady s odchytem toulavých masožravých zvířat, která mohla přenášet nebezpečné nákazy. V té době totiž řádila v Brně u koček a zbídačených psů vzteklina, prašivina a opar. Navíc tehdy ještě žádné útulky neexistovaly,“ pokračuje ve vyprávění. Po listopadu 1989 založil Nadaci na ochranu dravých ptáků Zayferus. Jejich první veřejná vystoupení proběhla formou výstav v brněnském regionu a letové ukázky dravých ptáků v Moravském krasu u jeskyně Balcarka, kde je mohli návštěvníci obdivovat vždy o letních prázdninách. A v roce 1991 se pustil v Brně také do vybudování záchranné stanice pro ptáky a malé savce. „Protože Zayferus s ukázkami a výukovým programem putoval po celé republice, a v Brně se mi mezitím o zvířata starali vojáci z nedalekých kasáren, řekl jsem si, že takto to dlouho nepůjde. Takže jsem Zayferus časem opustil a začal se v Ptačím centru naplno věnovat záchranně nejrůznějších zvířat. Kromě medvědů, vlků, jelenů a bobrů, jsem schopen se postarat o ledacos,“ tvrdí Machař. Dnešní záchranná stanice s několika jezírky se rozkládá na ploše o velikosti zhruba 3,5 hektarů.
Prostor se zmenšuje
Zatímco to zde dříve zavánělo romantikou, dnes je Ptačí centrum už doslova obklíčeno průmyslovými halami. „Začínal jsem v nádherném přírodním prostředí s výhledem na lesy a louky, bylo zde slyšet ševelení skřivanů. Dnes je celý areál obklopen průmyslovou zónou, která se stále rozrůstá. Připadám si jako strážce Noemovy archy,“ říká se smutkem v hlase Zdeněk. Co si naopak pochvaluje, jsou moderní technologie, kdy mu mohou lidé poslat fotku nebo nahrávku zraněného ptáka či zvířete, a on může pomáhat i na dálku. „Leccos se dá rozpoznat už z fotky. A když opeřenec pokřikuje, poznám, o jakého ptáka jde, jestli je hladový, poraněný, nebo se ozývá svým rodičům. A nálezci poradím, co má udělat. Ročně odbavuji až 9 tisíc telefonátů, denní rekord mám 147 hovorů. Jejich počet se ale poslední týdny začal přece jen snižovat, a to po vydání knihy Strážce Noemovy archy. Do ní jsme uložili cenné rady, jak si počínat při nalezení poraněného ptáka nebo zvířete, jeho první pomoc, kam případně volat a další. Navíc zakoupením knihy dotyčný podporuje i Ptačí centrum,“ podotýká Zdeněk Machař. Jeho denní režim určuje roční období. Nyní vstává ve tři hodiny a jde do centra, kde se pouští do přípravy krmiv. Nejdříve krmí mláďata, která se hlásí o potravu i několikrát denně. Malé vlaštovky například krmí každých deset minut. Poté se vrhá na noční SMS, na které nestihl odpovědět. Na volání reaguje v jakoukoliv dobu. V osm hodin potom přichází do centru další pomocník, v práci mu ulehčuje také přítelkyně. Po ranním koloritu se Zdeněk vydává do terénu za nemocnými a zraněnými zvířaty, někdy mu je lidé vozí na nejrůznější sběrná místa. A také pro ptáky a malé savce nabírá krmivo.
Nečekaní hosté - Nejen o nich se dočtete v tištěném APŽ číslo 25.
