Kamil Vedral (47) z Prahy - Nebýt »barefoot«, chodil by snad bos...
Už od mala se intenzivně věnoval různým sportům a baseball hrál dokonce na vrcholové úrovni, ale nakonec se jeho pracovní kariéra ubrala naprosto jiným směrem. Když žil Kamil Vedral (47) v Austrálii, postupně zanevřel na klasickou obuv a doma pak objevil kouzlo té barefootové. Původně si chtěl pořídit pouze několik párů pro sebe, nakonec se však rozhodl dovážet na český trh britskou značku VIVOBAREFOOT. Jaké byly začátky jeho podnikání a proč si s rodinou vybrali dočasný domov na Kostarice?
Kamil Vedral se narodil v Kolíně, ale ani ne od roka vyrůstal v Praze, takže se považuje spíše za rodilého Pražana. Už odmala byl hodně aktivní a vyzkoušel všechny možné sporty. „Hrál jsem závodně hokej, badminton a fotbal, pak jsem přešel k softballu a skončil jsem u baseballu, kterému jsem se věnoval vrcholově v české lize a chvíli v reprezentaci,“ popisuje Kamil. Po základní škole odmaturoval na střední průmyslové stavební škole a poté vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. „Vůbec jsem netušil, čemu bych se chtěl jednou věnovat. Věděl jsem ale, že půjdu jedině na vysokou, kde není matematika, ke které jsem získal odpor díky naší učitelce na střední. To vycházelo buď na práva, nebo právě na FTVS, a vzhledem k tomu, že ke sportu jsem měl mnohem blíž, bylo to dané.“ Ani po studiích neměl jasno o své profesní budoucnosti, až ho náhoda přivedla do jedné pražské reklamní agentury, kde působil jako obchodní manažer. V té době také skončil s vrcholovým sportem. „Došlo mi, že už sportu nechci věnovat svůj veškerý volný čas. Chodil jsem šestkrát týdně cvičit, do toho byly tréninky plus zápasy, měl jsem toho až nad hlavu,“ dodává. Po dvou letech v reklamní agentuře si řekl, že se vydá do světa, a odjel do Spojených států Amerických. Tam tři měsíce pracoval jako plavčík a měsíc cestoval, což ho vyloženě nadchlo a dalo mu impuls vidět i další místa. Tentokrát padla jeho volba na Nový Zéland, kam se vydal s kamarádem. V plánu měli zlepšit se v angličtině, vydělat si nějaké peníze jako sběrači jablek a samozřejmě i cestovat. „S angličtinou to tak slavné nebylo, protože člověk jim moc nerozumí, mají jinou výslovnost, navíc celý den v sadu jsem stejně neměl příležitost si s někým pokecat. »Jel« jsem od rána do večera ve své řádce a ani jsem vlastně nikoho nepotkal. Bylo to dost ubíjející a musím říct, že dodnes moc jablka nemusím.“ (smích)
Cesta k barefoot
Ani po návratu z Nového Zélandu se Kamil v Čechách dlouho neohřál. „Pořád jsem cítil, že bych chtěl ještě cestovat, a mým velkým přáním bylo naučit se surfovat. Ideální mi přišla Austrálie, kde jsem nakonec žil dva roky. Tehdy se tam dala oficiálně vyjet jen za studiem angličtiny, takže jsem se do jedné školy přihlásil, ale upřímně, téměř jsem se tam neukázal. Už jen proto, že všechno, co nás učili, jsem v podstatě už uměl,“ vzpomíná Kamil s tím, že hodně času trávil právě surfováním. Aby měl na nájem a jídlo, živil se podle příležitostí, nějakou dobu například roznášel jídlo v restauraci nebo pracoval jako barman. „Tím, že jsem prakticky žil na pláži, naučil jsem se chodit převážně naboso a boty jsem nosil minimálně, vlastně jen v práci. To se pak ale ukázalo v Čechách jako problém. Najednou jsem zjistil, že už nemůžu nosit klasické boty, a ani žádné sportovní, vadilo mi, že mi nohy svírají. Tak jsem začal googlit, až jsem našel britskou značku VIVOBAREFOOT. Objednal jsem si první pár a hned jak jsem je zkusil, věděl jsem, že je to ono.“ V Praze tehdy působil jako ředitel jednoho sportovního centra, nicméně práce ho úplně nenaplňovala. Čím dál víc ho lákalo rozjet své vlastní podnikání. Mimo jiné ho napadlo, že by mohl do České republiky dovážet právě barefootovou obuv. V roce 2010 se proto obrátil na britskou centrálu značky VIVOBAREFOOT, že by ji u nás rád zastupoval, ale odezvy se nedočkal. „Ozvali se až na potřetí, zřejmě pro ně nebyl malý trh v Česku úplně zajímavý. Potom jsme několik měsíců ladily smlouvu, takže první boty jsem začal dovážet na jaře 2012. Měl jsem ale velké štěstí. Když jsem je oslovil, VIVOBAREFOOT byla nová značka, neřešili, jaké mám zkušenosti a kapitál. Dnes si už každého nového distributora dobře prověřují,“ objasňuje.
Slibný rozjezd - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 24.
