Polívka z Poldy: S Matáskem v bordelu!
Má za sebou 105 natáčecích dní s Poldou. Vladimír Polívka (31), který v oblíbeném primáckém seriálu nahradil Igora Orozoviče (36) po boku Davida Matáska (58), dal nahlédnout do svých vzpomínek a pro deník Aha! okomentoval fotky z natáčení.
Hodinový hotel
Tento obraz jsme s Davidem Matáskem točili v takovém hodinovém hotelu, což nebylo docela standardní natáčení. Ten den bylo strašlivé vedro, ale bylo to dobrodružné, protože v tom hotelu byla opravdu zvláštní atmosféra. Hodně zvláštní...
Jako dvojčata
Tohle byl můj druhý natáčecí den, takže jsme v dobré náladě. A proč také ne? Vždyť Igor ze seriálu odešel z vlastního rozhodnutí. Všichni říkají, že jsme si podobní a pletou si nás, nicméně na této fotce to tak zrovna nevypadá. Myslím ovšem, že jsme si spíš podobní jen typově.
Máma mé ségry
Jeden z prvních natáčecích dní, co jsem měl. Tady jsem s Evelynou Steimarovou, matkou mé nevlastní sestry Anny. Tady jsme sice natáčeli hospic, ale ve skutečnosti to byla stará nemocnice, nádherný objekt, jeden z nejhezčích exteriérů.
Vladimír Polívka promluvil o přepadení: Mohlo to dopadnout hůř...
Vysmátá Janžurka
Jsem v hodně dobré náladě, to bylo příjemné natáčení. David se přece jenom s paní Janžurovou zná déle než já. Ale já jsem strašně rád, že jsem se mohl s ní a Jaroslavou Pokornou potkat během natáčení. Vytvořily nejroztomilejší dvojici tohoto příběhu, za což jsem opravdu rád.
Já a motorka!
Tohle byla hodně silná motorka. Na to, že jsem na ní poprvé zkoušel řadit, celkem jsem to zvládl. Jsem rád, že mi to neujelo, což se klidně stát mohlo. Sám bych si motorku ale nepořídil.
Jsem lukostřelec
Radim Fiala je skvělý chlap, a většinou hraje gangstery. Já se zbraněmi příliš kamarád nejsem, i když si teď budu dělat zbrojní pas. Ale to jen kvůli natáčení. Já jsem lukostřelec.
Poslední klapka
Mirek Etzler a poslední natáčecí den. Byli jsme v posledním patře budovy na Pankráci těsně před oslavami konce natáčení, za mnou měl poslední obraz už jen David. V momentě, kdy jsme tento obraz dotočili, začali jsme se hrozně smát. Sto pět dnů natáčení je vlastně kus života.
Vladimír Polívka na premiéře Skleněného pokoje: Hraju líp v angličtině, než v češtině!