Zapomenuté nemoci: Tubekulóza a záškrt
Tyto nemoci ještě před několika desítkami let zabíjely. Pak se je ale díky očkování u nás podařilo téměř vymýtit, a my se domnívali, že už se s nimi nikdy nesetkáme. Vlastně jsme na ně zapomněli! Bohužel s vyšším přílivem cizinců v posledních letech a v souvislosti s cestováním do exotických zemí, kde se proti těmto chorobám mnohdy neočkuje, se s nimi opět setkáváme více a některé z nich se poměrně rychle šíří. Nejvíce se v posledních týdnech mluví o černém kašli, častěji se ale objevují i další potíže. Kterých nemocí se máme obávat a jak se jim včas bránit?
Tuberkulóza
O co jde: Jinak také TBC či souchotiny je vážné infekční onemocnění způsobené bakteriemi rodu Mycobacterium tuberculosis, které jsou velmi odolné. Nejčastěji napadají plíce, ale mohou napadnout jakýkoliv orgán v těle, když se z plic rozšíří do krevního oběhu, napadají mízní uzliny, kosti, klouby, urogenitální soustavu, nervovou soustavu či kůži. Onemocnění se přenáší kapénkami, tj. kašlem, kýcháním, mluvením, a to při dlouhodobém kontaktu (8 hodin a více) s nemocnou osobou. Krátkodobý náhodný kontakt zpravidla k onemocnění nevede. Inkubační doba od nákazy do prvních příznaků je 3 až 6 týdnů. Nejvíce nebezpečná je tuberkulóza pro děti do 5 let věku. Riziková je i pro jedince s oslabenou imunitou, autoimunitním onemocněním, diabetem, nemocí ledvin, nádorovým onemocněním, alkoholiky a kuřáky.
Jak se projevuje: Obvyklým příznakem je bolest na hrudi a dlouhodobý kašel, který trvá déle než tři týdny, někdy ho provází vykašlávání krve. Dále je to únava, slabost, hubnutí, horečky, noční pocení. Pokud se bakterie rozšíří, může to být otok uzlin, bolest zad a ztuhlost, potíže s močením či krev v moči, nevolnost, průjem, krev ve stolici, bolest hlavy, poruchy vidění, zmatenost, puchýřky či vředy na kůži. U nás počet případů tuberkulózy mírně narůstá od roku 2016, až 70 % případů tvoří muži, zhruba čtvrtina z celkového počtu nemocných jsou cizinci.
Čím se bránit: Spolehlivou ochranou je očkování rizikových jedinců. U nás se proti TBC očkovalo plošně od roku 1953. V roce 2009 bylo přeočkování zrušeno a o dva roky později bylo zrušeno plošné očkování dětí. „Plošné očkování proti TBC zatím nemá smysl obnovovat, pokud se situace dramaticky nezhorší. Vždy je nutné zvažovat poměr rizik a přínosů. Riziko očkování je zatím pořád vyšší než potenciální přínos. Očkují se ale děti, které jsou v kontaktu s nemocnými nebo mají nemoci, které jim způsobují snížení imunity. Plošné očkování bych zatím nedoporučil. Konkrétní případ je vždy dobré konzultovat se svým pediatrem. Pro dospělé přeočkování nemá smysl,“ říká MUDr. Sova. Kromě očkování rizikových jedinců je prevencí i včasná léčba respiračních potíží, dodržování hygienických opatření – zejména mytí rukou, a zdravý životní styl.
Jak se léčí: TBC se diagnostikuje kožním testem, mikroskopickým vyšetřením sputa (vykašlávaného hlenu) či RTG hrudníku. Pokud se nemoc potvrdí léčí se podáváním silných antibiotik, která jsou užívána dlouhodobě. Výběr antibiotik závisí na tom, o jaký kmen bakterie se jedná. Některé kmeny nereagují na určitá antibiotika. V první fázi je nemocný cca 2 měsíce hospitalizován na infekčním odd., ve druhé fázi se léky podávají v domácím prostředí po dobu 4 až 6 měsíců a je nezbytné dodržovat režimová opatření. Pokud není léčba důsledná, nemoc má tendence se vracet a bakterie se stávají rezistentními na podávání antibiotik.
Aktivní versus latentní TBC
Nemocní s aktivní tuberkulózou mají příznaky choroby a mohou nakazit své okolí, pokud je kontakt dlouhodobý. Latentní TBC se vyskytuje u lidí s dobrou imunitou, kteří přišli do zvýšeného kontaktu s bakterií, ale nemoc se u nich nijak neprojevuje a nejsou pro okolí infekční. Tuto formu onemocnění může mít až 25 % světové populace. Při oslabení obranyschopnosti může u těchto lidí dojít k aktivaci nemoci.
Záškrt
O co jde: Jedná se také o infekční onemocnění dýchacích cest, mandlí, hltanu, hrtanu i kůže. Někdy se setkáme s názvem mázdřivka. Je způsoben bakterií Corynebacterium diphtheriae. Toxin, který bakterie produkuje, zasahuje převážně sliznice horních cest dýchacích. Zde se vytváří bílý povlak, který sliznice poškozuje a působí jejich odumírání. Na místě výskytu se pak vytvářejí tzv. pablány. Přenáší se kapénkami od nemocného člověka, případně z kontaminovaných předmětů. Bacilonosič může být infekční 14 až 30 dní. Inkubační doba nemoci je 2 až 5 dnů. Záškrt je nebezpečný zejména pro děti do 1 roku, kde se úmrtnost pohybuje kolem 20 %, u ostatních skupin je úmrtnost nižší, a to cca 10 %. Dříve se u nás záškrt vyskytoval ve velkých epidemiích a byl jednou z nejčastějších příčin dětských úmrtí, jak je tomu dosud v rozvojových zemích.
Jak se projevuje: Onemocnění začíná bolestí v krku, zvýšenou teplotou a zimnicí, nechutenstvím. Subjektivně se může jevit jako těžká angína. Viditelný může být otok mízních uzlin, krku a tkáně hrtanu. Bakteriální toxin vytváří bílé nebo šedé povlaky v nosohltanu a krku, které ztěžují dýchání a polykání. V pozdější fázi je typický také navenek oteklý a zduřelý krk. Nemocný obvykle umírá na komplikace onemocnění. Povlaky mohou ucpat horní cesty dýchací tolik, že se nemocný udusí. Toxin napadá srdce, způsobuje arytmie a může vést k selhání srdce. Postižení nervů může vést k ochrnutí svalů dýchacích cest i končetin.
Čím se bránit: Spolehlivou prevencí je očkování, které se v ČR provádí plošně od roku 1946. Od 70. let minulého století je u nás nemoc spíše raritou, a to díky proočkovanosti populace. V současnosti vakcínu dostávají děti ve věku cca 9 týdnů v rámci hexavakcíny, přeočkování je pak mezi 5. a 6. rokem a následně mezi 10. a 11. rokem věku. Lidem nad 40 let, kteří cestují do oblastí s výskytem záškrtu, jako jsou chudé části Afriky, Asie a Latinské Ameriky, se také doporučuje přeočkování.
Jak se léčí: K léčbě osob, které byly infikovány, se používá sérum proti záškrtu. Obsahuje protilátky neutralizující toxin produkovaný bakteriemi záškrtu. Zároveň se nemocný léčí antibiotiky, která ničí bakterie záškrtu. Nemocný je hospitalizován v nemocnici na infekčním oddělení, aby se zamezilo dalšímu šíření nemoci. Čím dříve se s léčbou začne, tím větší šance je na úplné uzdravení.
O hepatitidě a dětské obrně čtěte v tištěném APŽ číslo 18.
