Ladislav Fuks by oslavil 100 let: Do Spalovače mrtvol chtěl obsadit milence

Jeho knihy jsou nyní v antikvariátech horkým zbožím, jsou takřka vyprodané, jeho dílo je hojně vzpomínáno u příležitosti jubilea a Fuksova osobnost se s odstupem zdá pozoruhodnější, než byla. Díky mnohokrát opakovaným historkám. To, že spí v rakvi, si vymyslel režisér Juraj Herz (†83), jehož nejslavnější film Spalovač mrtvol (1968) vznikl na základě Fuksova románu. „Spali jste někdy v rakvi? Není stabilní, kýve se a stane se uprostřed noci, že se převrátí a vy vypadnete za hrozivého rámusu ven. Uprostřed hrobového ticha to není nic příjemného,“ opáčil Fuks a smál se u toho.

ŠÍLENÉ DĚTINSKÉ POŽADAVKY

Byl originální, mělo se za to, že byl zvrácený, když měl doma lebky a hnáty a další propriety z cest, vycpaného papouška. Jenže on byl jen solitér, složitá povaha. Bez závazků, staral se pouze o maminku až do její smrti. Bázlivý, s věčným strachem z možných potíží, kterých se mohl jako homosexuál dočkat. Literární vědci soudí, že útlak Židů v jeho dílech je zástupný. Ve skutečnosti se chtěl vypsat z obav, které jej celý život provázely kvůli orientaci.

„Neslo to s sebou i komické situace. Když jsme psali scénář ke Spalovači mrtvol, měl požadavek, aby jednu z hlavních rolí dostal jeho milenec. Jediná dochovaná svatební fotka. A pak už byl jen skandál. To jsem odmítl, nebyl to herec, byl to údajně básník. Říkám mu tedy: Ládíku, víš co, natoč si ten film sám i s tím svým chlapcem! Práskl jsem dveřmi a odešel,“ líčil nám Herz při posledním rozhovoru v roce 2015.

Hrušínský byl jedinečný coby fanatický Kopfrkingl.

GALERKA DO FILMU?

Fuks tedy couvl, ale za pár dní přišel s dalším požadavkem, že by dodal komparz do několika scén. Juraj Herz mu chtěl udělat radost, vzal si jména, telefony a adresy jeho přátel, že je nechá vyfotit, zařadí do rejstříku, udělají se smlouvy a další náležitosti. „Když mi přivezli těch asi třicet portrétů, málem jsem omdlel! To byla úplná galerka, spolek mladých prostitutů, tohle nebylo do filmu, to nesmělo překročit vrátnici na Barrandově,“ brunátněl ještě po letech Herz. Přitom Fuks chtěl dát vydělat přátelům, které rád a štědře hostil, aniž by s nimi třeba i cokoli měl.

PŘEPLNĚNÝ TEMNÝ BYT

Byl v lecčems naivní a stále dětský, měl svůj vnitřní svět, na druhé straně intelektuál, hrál si s veřejným míněním, některé fámy o sobě s oblibou sám šířil. Byl vtipný a měl rád humor. Vystudoval psychologii a málokdo uměl tak bravurně vykreslit povahy a jejich temná zákoutí jako on. Jeho díla se prodávala do celého světa, inkasoval velmi slušné honoráře z autorských práv. Přitom bydlel v pražské Bubenči v malém bytě s maminkou a nebažil po majetku. „Jeho byt, to byla změť předmětů vesměs bizarních. Byl ponořen do pološera, rolety připomínaly vitráže kostelních oken, zrcadla měl zatemněna a jen někdy je odkrýval. Nechal si vymalovat dočervena, ale stěny se zaplnily koberečky a obrazy a ta barva už nebyla vidět,“ říká Erik Gilk (50), literární vědec.

SLUNCE MĚ ROZPTYLUJE

Fuks působí temně až morbidně, také panoptikální prostředí jeho románů je ponuré, postrádající barvy, radostné emoce. „Můj byt je zařízen spíše tmavě, někdo by mohl mít dojem, že se uzavírám před světem a světlem. Já slunce nesmírně miluji, v přírodě, ale při práci mě slunce rozptyluje. Musím psát v šeru,“ hájil se spisovatel v rozhlasovém rozhovoru. Složitá osobnost, možná s mírnou psychickou poruchou. Mohl být na konci života i schizofrenní, přestože na to nejsou důkazy. Schizofrenní jako jeho Pan Theodor Mundstock. S vnitřním hlasem, slepicí, kterou choval v nájemním bytě a věčnými obavami z transportu... Fuks se bál trestu za homosexualitu. Proto šel asi na ruku Státní bezpečnosti, která mu zajistila beztrestnost a klid.

Musíte vědět!

Před 100 lety se narodil otec Spalovače mrtvol Ladislav Fuks!

Celý článek

.

Fotogalerie

5 fotografií