Na stará kolena se stala spisovatelkou: Knihu napsala a vydala v 91 letech!
5 fotografií
Špatně slyší, ale paměť jí slouží jako zamlada. Marie Konvičková tak mohla ve svých jednadevadesáti letech vydat knihu. Nazvala ji Střípky vzpomínek a má 200 stran. Seniorka, která nyní žije v domově pro seniory Hortenzie ve Frenštátě pod Radhoštěm, na ní pracovala přes deset let.
„Celý život jsem byla v jednom kole, až ve stáří jsem se začala ohlížet zpět. Naše rodina, až na mě, nemá ve vínku dlouhověkost. Mrzelo mě, že se není koho zeptat, od koho se dozvědět něco o předcích. Tak jsem to svým potomkům chtěla usnadnit,“ vysvětlila důvod, proč se pustila do psaní. Aby její dva synové, vnuci a pravnoučata věděli, kde jsou jejich kořeny, kdo byli prarodiče a praprarodiče a jak těžký měli život. „Bída a dřina, to bohužel patřilo k mému rodu, co si pamatuji,“ uvedla paní Marie, která pochází z Kunčic pod Ondřejníkem.
Svatba bez lásky
Její maminku si vzal o hodně starší muž hlavně proto, aby měl pečovatelku ke své nemocné matce a sestře. „Z dětství si vybavuji hlavně to, že jsme byli stále bez peněz,“ líčila stařenka. Ani ona se nevdala z velké vášně. Tak to prostě chodilo. „Nebyla to láska a ani život pak nebyl růžový,“ zmínila s tím, že ovdověla v roce 2011. „Svět se od mého dětství velice proměnil. Moje knížka je vlastně pomníčkem těch, o kterých píšu, aniž je idealizuji. Byli to lidé z masa a kostí, měli dobré i horší vlastnosti a prali se s problémy, jaké tehdy doba přinášela,“ podotkla Marie Konvičková.
Padesát výtisků
Do knížky, která podrobně popisuje každodenní život její rodiny, vztahy, místa, přátelství či příběhy lidí, kteří jí vstoupili do života, babička přidala i básně místních autorů, dobové fotografie a snímky zemřelých blízkých. Zdobí ji dobové ilustrace od jejího manžela, který byl nadšeným amatérským malířem. Výtisků nechala zhotovit padesát. „Pro celé mé početné příbuzenstvo,“ dodala.
Sebevrah za sebevrahem
Marie Konvičková možná nezůstane pouze u jedné knížky. „Asi se pokusím podrobněji popsat ještě svůj život po svatbě. Jakými jsme si museli projít úskalími. Sehnat uhlí, abychom v zimě nezmrzli, to byl nadlidský výkon. A děsivá byla taky doba po zavedení plynu v šedesátých letech,“ vykládala. Podle ní lidé dostali do ruky novou a jednoduchou zbraň. „Strašně moc přibylo sebevrahů, kteří si pustili plyn. Jeden pohřeb za druhým chodil kolem našeho domu ve Vratimově, kam jsme se přestěhovali za prací. Dokonce tam vyletěl do povětří celý dům i s rodinou,“ dodala.
5 fotografií
